21 Cdo 3666/2009
Datum rozhodnutí: 06.10.2010
Dotčené předpisy: § 237, § 238, § 238a, § 239 odst. 1, 2, 3, § 240 odst. 3, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3666/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. D. L., Ph.D., , zastoupeného Mgr. Hanou Milatovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Hrabové, Místecká č. 329/258, proti žalovanému Accenture Services, s. r. o. se sídlem v Praze 5, Bucharova č. 1314/8, IČ 26449251, zastoupenému Mgr. Davidem Maříkem, advokátem se sídlem v Praze 2 Vinohradech, Americká č. 35/177, o neplatnost výpovědi, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 387/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2009, č. j. 53 Co 460/2008-120, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):



Dovolání žalobce proti výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2009, č. j. 53 Co 460/2008-120, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 7. 2007, č. j. 4 C 387/2005-96, ve znění usnesení ze dne 8. 8. 2007, č. j. 4 C 387/2005-104, o odmítnutí odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 3. 2007, č. j. 4 C 387/2005-73, pro opožděnost, není přípustné podle ustanovení § 237, § 238 a § 238a občanského soudního řádu [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno rozhodnutí soudu prvního stupně (navíc nejde o případ, že by usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto ve věcech v ustanoveních § 238 a § 238a o. s. ř. taxativně vyjmenovaných), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v tomto ustanovení výslovně uvedené. Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo odvolání odmítnuto pro opožděnost (obdobně srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, které bylo uveřejněno pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani ze skutečnosti, že písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu obsahuje chybné poučení o tom, že Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky u soudu, který rozhodoval v prvním stupni . Nesprávné poučení odvolacího soudu o dovolání může mít totiž - jak vyplývá z ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř. - význam jen tehdy, jestliže spočívalo v uvedení delší než zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku nebo poskytlo-li účastníkům v rozporu se zákonem informaci, že dovolání není přípustné; v uvedených případech, jakož i tehdy, neobsahuje-li poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, lze podat dovolání buď ve lhůtě, která byla v poučení uvedena v delším trvání než dva měsíce od doručení rozsudku (v prvním z uvedených případů) nebo do čtyř měsíců od doručení (ve zbývajících případech). Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, nezakládá samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže není založena podle hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. října 2010


JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu