21 Cdo 3587/2009
Datum rozhodnutí: 12.10.2010
Dotčené předpisy: § 165a odst. 1 obč. zák., § 170 odst. 1 písm. a) a e) obč. zák., § 200y odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 200z odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 200za odst. 3 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3587/2009


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele Global Financial Restructuring Czech, s.r.o. se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 10, IČO 27182452, zastoupeného JUDr. Petrem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 22, proti zástavnímu dlužníku Ing. Jan Vařeka s.r.o. se sídlem v Ostravě - Svinově, Opavská č. 348/11, IČO 27785793, zastoupenému JUDr. Dagmar Hrudovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Matiční č. 370/3, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 144/2006, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2009 č.j. 51 Co 650/2008-123, takto:

I. Dovolání zástavního dlužníka se zamítá .
II. Zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč k rukám JUDr. Petra Vyroubala, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 22.
Odůvodnění:



Zástavní věřitel se domáhal, aby soud nařídil ve prospěch jeho pohledávky za dlužníkem SOFIN, a.s. ze smlouvy o úvěru reg. č. 70055 ve výši 4.869.083,22 Kč a ze smlouvy o úvěru reg. č. 70385 ve výši 7.305.415,22 Kč prodej zástavy, a to "budovy bez čp./če. - garáž na pozemku parcela č. 496 v katastrálním území Poruba, obec Ostrava, okres Ostrava - město, zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, na listu vlastnictví č. 2148". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jeho právní předchůdkyně Komerční banka, a.s. poskytla dlužníku úvěr podle smlouvy ze dne 27.1.1995 reg. č. 70055 ve výši 10.000.000,- Kč, jehož zůstatek činí ke dni 21.8.2001 celkem 4.869.083,22 Kč, a podle smlouvy ze dne 24.4.1995 reg. č. 70385 ve výši 10.000.000,- Kč, jehož zůstatek činí ke dni 21.8.2001 celkem 7.305.415,22 Kč, a že obě pohledávky z úvěru byly zajištěny zástavním právem k předmětné nemovitosti, zřízeným na základě zástavních smluv ze dne 30.1.1995 a ze dne 26.4.1995. Poté, co byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, zástavní věřitel pohledávky přihlásil do konkursu a obě pohledávky byly v plné výši zjištěny, včetně práva na oddělené uspokojení ze zástavy. Zastavená nemovitost však byla z konkursní podstaty vyloučena, neboť zástavní právo k ní mělo zaniknout tím, že zástavní dlužník "složil do konkursní podstaty úpadce Řempo OV, a.s. částku 4.100.000,- Kč"; protože uvedená částka nepředstavovala cenu zástavy, ale pouze "uhrazení jedné pohledávky ve výši 4.100.000,- Kč přihlášené do konkursního řízení vedeného na majetek společnosti Řempo OV, a.s., nemohla tím zaniknout zástavní práva zřízená na základě zástavních smluv ze dne 30.1.1995 a ze dne 26.4.1995. Zajištěné pohledávky dosud nebyly uhrazeny, a proto se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy. Jako zástavního dlužníka označil zástavní věřitel v žalobě ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo (později ADO Vařeka s.r.o.) se sídlem v Ostravě - Svinově, Opavská č. 348, IČ 47151773.

Okresní soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 21.1.2008 č.j. 21 C 144/2006-53 rozhodl, že v řízení bude "na straně žalovaného" pokračováno se společností Ing. Jan Vařeka s.r.o. se sídlem v Ostravě - Svinově, Opavská č. 348/11, IČ 27785793, na níž přešlo jmění ze společnosti ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo (později ADO Vařeka s.r.o.), která byla zrušena bez likvidace - usnesením ze dne 2.7.2008 č.j. 21 C 144/2006-65 žalobu zamítl a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit zástavnímu dlužníku na náhradě nákladů řízení 7.378,- Kč k rukám advokátky JUDr. Dagmar Hrudové. Soud prvního stupně dovodil, že zástavní věřitel sice doložil obě pohledávky z úvěru (v konkursním řízení vedeném proti dlužníku SOFIN a.s. byly zjištěny) a vznik zástavního práva v jejich prospěch na předmětné nemovitosti (podle zástavních smluv ze dne 30.1.1995 a ze dne 26.4.1995, podle nichž bylo zástavní právo vloženo do katastru nemovitostí), nicméně tato zástavní práva již "ke dni podání žaloby zanikla, a to zpeněžením v konkursu na majetek společnosti úpadce Řempo OV, a.s. v konkursním řízení, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 K 85/98". V tomto řízení totiž zástavní dlužník ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo složil na výzvu správkyně konkursní podstaty JUDr. Anny Antolové částku 4.186.197,89 Kč jako cenu zástavy; vzhledem k tomu, že složení ceny zástavy lze "za této situace klást na roveň zpeněžení věci v konkursu proti úpadci Řempo OV, a.s. v souladu s ustanoveními § 27 a 28 zákona o konkursu a vyrovnání", došlo tím "k zániku zástavních práv oddělených věřitelů s pozdějším pořadím, a tedy i věřitele v konkursním řízení proti úpadci SOFIN, a.s.". Námitku zástavního věřitele, podle kterého zástavní dlužník ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo složil do konkursní podstaty zajištěnou pohledávku (a nikoliv cenu zástavy), soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že správkyně konkursní podstaty vyzvala dlužníka ke složení ceny zástavy ve výši 4.186.197,89 Kč a že zástavní dlužník plnil do konkursní podstaty v souladu s touto výzvou. K zániku zástavního práva, k němuž došlo "přede dnem vyhlášení usnesení", kterým soud rozhodl o žalobě podané ve smyslu ustanovení § 200y občanského soudního řádu, musí být vždy přihlédnuto, když "námitku zástavního věřitele, že zástavní právo zaniklo, je-li takové tvrzení doloženo, je nutno připustit a zabývat se jí v řízení o soudním prodeji zástavy a nikoliv až v řízení o soudní výkon rozhodnutí prodejem zástavy, neboť k tomu slouží právě nalézací (byť zařazené ve zvláštních ustanoveních občanského soudního řádu) řízení a nikoliv řízení o výkon rozhodnutí".

K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.3.2009 č.j. 51 Co 650/2008-123 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že byly dostatečně doloženy obě pohledávky, v jejichž prospěch se zástavní věřitel domáhá nařízení prodeje zástavy, a že byla doložena zástavní práva k zástavě, odmítl však názor, podle kterého obě zástavní práva zanikla plněním složeným do konkursní podstaty úpadce Řempo OV a.s. Dovodil, že podle zákona o konkursu a vyrovnání správce konkursní podstaty mohl vyzvat zástavního dlužníka, aby ve prospěch konkursní podstaty buď vyplatil zajištěnou pohledávku nebo aby složil cenu zástavy, že bylo "na zástavním dlužníku, aby zvolil, jakým způsobem se své povinnosti zprostí s účinkem zániku zástavního práva", a že na tom nic nemohla změnit ani výzva správkyně konkursní podstaty JUDr. Anny Antlové a "právo volby plnění zůstalo tehdejšímu zástavnímu dlužníku zachováno". Vzhledem k tomu, že zástavní dlužník ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo vyplatil do konkursní podstaty zajištěnou pohledávku vyčíslenou na 4.186.197,89 Kč, zaniklo k předmětným nemovitostem pouze zástavní právo ve prospěch této pohledávky a nikoliv vůči ostatním zajištěným pohledávkám. Odvolací soud uzavřel, že zástavní věřitel doložil splnění podmínek uvedených v ustanovení § 200z odst.1 občanského soudního řádu a že jsou proto splněny předpoklady pro nařízení prodeje zástavy.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítá, že nemá oporu v provedeném dokazování názor odvolacího soudu, podle kterého zástavní dlužník ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo vyplatil do konkursní podstaty úpadce Řempo OV, a.s. částku 4.186.197,89 Kč jako zajištěnou pohledávku, neboť hodnota zástavy "značně převyšuje" tuto pohledávku, a že proto tím zanikla pouze takto splněná pohledávka a nikoliv "další zástavní práva". Za řízení totiž nebyla (objektivně) zjištěna cena zástavy, neboť v tomto směru nebyl proveden žádný důkaz a nikdo takový důkaz ani nenavrhl; to, že byla dříve provedena "řada různých posudků s posouzením ceny nemovitosti od 4.000.000,- Kč do 16.000.000,- Kč", svědčí podle názoru dovolatele jen o neobjasněnosti této otázky. Správkyně konkursní podstaty JUDr. Anna Antlová "nabídla" zástavnímu dlužníku "vyplacení ceny zástavy ve výši 4.186.197,89 Kč, o žádné jiné ceně zástavy nikdy nebylo jednáno a nikdy žádná jiná cena zástavy (vyšší) nebyla ze strany správkyně konkursní podstaty požadována". Zástavní dlužník poukazuje na to, že nemůže obstát závěr, podle kterého by musel hradit věřitelům na pohledávky zajištěné zástavním právem "vyšší částku, než je cena zastavené nemovitosti", že přihláška pohledávky do konkursu ještě neprokazuje, že vznikl "nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků" a že je tu pochybnost "ohledně existence zástavního práva co do jeho rozsahu", a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.


Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud dovolání zástavního dlužníka zamítl. Závěr odvolacího soudu o tom, že zástavní dlužník ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo, vyplatil do konkursní podstaty úpadce Řempo OV, a.s. zajištěnou pohledávku, vyplývá z korespondence mezi ním a správkyní konkursní podstaty, kterou byl proveden důkaz, že obě své zajištěné pohledávky řádně doložil a že bylo doloženo též zástavní právo, jímž jsou tyto pohledávky zajištěny.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Podle ustanovení § 200y odst. 1 o.s.ř. řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy.

Podle ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.


Podle ustanovení § 200z odst. 2 o.s.ř. ve věci může být rozhodnuto bez nařízení jednání jen za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v odst.1 doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.

Podle ustanovení § 200za odst. 3 o.s.ř. podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 občanského zákoníku); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. § 155 odst.1 větu druhou občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst. 1 občanského zákoníku).

Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy (jako jedno z řízení upravených v občanském soudním řádu) není - jak se soudy mylně domnívají - sporem a ani řízením nalézacím nebo vykonávacím (exekučním). Jde o zvláštní typ řízení před soudem (z pohledu ustanovení § 2 o.s.ř. jde o "jinou právní věc"), jehož smyslem je - jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení § 165a odst.1 občanského zákoníku - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel. Nelze proto - mimo jiné - úspěšně dovozovat, že by se členilo na "řízení nalézací" a na "řízení o výkon rozhodnutí", že by v "řízení o výkon rozhodnutí" nemohly být řešeny otázky nastalé před vydáním (vyhlášením) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na nařízení prodeje zástavy, apod. Právní úprava soudního prodeje zástavy je uzpůsobena svému účelu, který spočívá v získání výtěžku z prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy.


V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o.s.ř. Judikatura soudů proto již dříve dospěla k závěru, že pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy není významné, zda zajištěná pohledávka splněním, započtením nebo z jiného důvodu zanikla, a že soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení § 268 odst.3 o.s.ř., zjistí-li se, že zajištěná pohledávka zanikla (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005); uvedené samozřejmě platí i tehdy, zaniklo-li zástavní právo jiným způsobem než zánikem zajištěné pohledávky.

V projednávané věci zástavní věřitel požadoval - jak vyplývá ze žaloby a z dalších jeho podání - nařízení prodeje zástavy ve prospěch pohledávek z úvěru, který poskytl jeho právní předchůdce (Komerční banka, a.s.) dlužníku SOFIN, a.s. podle smlouvy o úvěru ze dne 27.1.1995 reg. č. 70055 a podle smlouvy o úvěru ze dne 24.4.1995 reg. č. 70385, zajištěných zástavním právem, zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 30.1.1995 a zástavní smlouvy ze dne 24.4.1995. Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že zástavní věřitel za řízení předloženými listinami (a s přihlédnutím k výsledkům konkursního řízení vedeného ohledně úpadce SOFIN, a.s.) alespoň osvědčil zajištěné pohledávky a zástavní právo k předmětným nemovitostem. Vzhledem k tomu, že za řízení před soudy bylo doloženo, že zástavním dlužníkem je (nyní) obchodní společnost Ing. Jan Vařeka s.r.o. se sídlem v Ostravě - Svinově, Opavská č. 348/11, IČO 27785793, dospěl odvolací soud v souladu se zákonem k závěru, že byly splněny předpoklady pro nařízení prodeje zástavy uvedené v ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř.

Zanikne-li zajištěná pohledávka splněním, započtením nebo z jiného důvodu nebo složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli (obvyklou) cenu zástavy, zástavní právo zanikne [srov. § 151g občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 a nyní § 170 odst.1 písm.a) a e) občanského zákoníku]; uvedené platí také tehdy, dojde-li ke splnění zajištěné pohledávky nebo ke složení ceny zástavy do konkursní podstaty (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.4.2010 sp. zn. 21 Cdo 924/2009). Uvedenými otázkami se soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy - jak uvedeno výše - nezabývá a své uplatnění mohou mít jen ve fázi druhé, nařídí-li soud na návrh zástavního věřitele výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Soudy se proto v projednávané věci nesprávně (a nadbytečně) zabývaly též tím, zda plnění poskytnuté předchozím zástavním dlužníkem ADO - autodružstvo Ostrava, výrobní družstvo (později ADO Vařeka s.r.o.) představovalo složení (obvyklé) ceny zástavy nebo jen splnění pohledávky za úpadcem Řempo OV, a.s., zajištěné zástavním právem na předmětné nemovitosti, protože tyto otázky pro rozhodnutí soudu v první fázi soudního prodeje zástavy nemají právní význam. Nejvyšší soud ČR se proto nezabýval ani námitkami dovolatele, v nichž s řešením přijatým odvolacím soudem (i když úvahám odvolacího soudu nelze upřít jejich opodstatnění) vyjadřoval svůj nesouhlas.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly zástavnímu věřiteli v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. § 7 písm.f), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce zástavního věřitele advokát JUDr. Petr Vyroubal osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které zástavnímu věřiteli za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst.1 a 3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 810,- Kč. Protože dovolání zástavního dlužníka bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby zástavnímu věřiteli tyto náklady nahradil. Zástavní dlužník je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.860,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který zástavního věřitele v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). K zaplacení náhrady nákladů řízení soud nestanovil lhůtu k plnění; přiznané náhrady nákladů řízení se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem, a nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku zástavního dlužníka je nepřípustné (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. října 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu