21 Cdo 3556/2013
Datum rozhodnutí: 01.04.2014
Dotčené předpisy: § 260 odst. 2 o. s. ř., § 43 odst. 2 o. s. ř., § 243d odst. b o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 3556/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci oprávněného L. V. , zastoupeného JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. č. 42, proti povinné I. B. , o pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 37 Nc 5092/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013, č. j. 57 Co 788/2012-68, takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013 č. j. 57 Co 788/2012-68 se mění takto:
Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2010 č. j. 37 Nc 5092/2009-14, se mění tak, že žádost oprávněného podle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu ze dne 2. 11. 2009, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení ani dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žádostí ze dne 2. 11. 2009 se oprávněný domáhal pomoci soudu před nařízením výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu, a to dotazem u povinné, od koho pobírá mzdu či jiný příjem, popřípadě u které banky má účet a jaká jsou jejich čísla.

Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 1. 3. 2010, č. j. 37 Nc 5092/2009-6, vyzval oprávněného, aby do deseti dnů doplnil žádost o označení rozhodnutí, které mu přiznává právo na zaplacení peněžité částky. Protože oprávněný ve lhůtě žádné rozhodnutí neoznačil, týž soud usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 37 Nc 5092/2009-14, podání oprávněného odmítl a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 37 Nc 5092/2009-14, usnesení okresního soudu potvrdil a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl ke stejnému právnímu závěru, jako soud prvního stupně, že vzhledem k tomu, že označení rozhodnutí, na jehož základě má být vedeno vykonávací řízení, je nezbytnou náležitostí pro posouzení důvodnosti žádosti dle § 260 odst. 2 o.s.ř. a že odvolatel přes řádné poučení okresním soudem podle § 43 odst. 2 o.s.ř. doposud takové rozhodnutí neoznačil, jedná se o vadu podání, která brání postupu soudu podle § 260 odst. 2 o.s.ř. .

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá zejména, že nebyl ve věci řádně poučen , že mu nebyla řádně doručena veškerá soudní rozhodnutí v této věci , že rozhodnutí, které po něm bylo požadováno, doložit nemohl, neboť v době, kdy podával své podání toto neměl k dispozici a neměl ani vědomost o tom zda bylo vydáno , že důvody, proč takové rozhodnutí nebylo vydáno a on ho proto nemohl předložit, neleží na jeho straně, nýbrž na straně soudů, neboť tyto nerozhodovaly v jeho podáních, návrzích a věcech tak, aby byly včas a řádně ochráněny práva a zájmy dovolatele . Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (formulace výroku, kterým soud nevyhověl žádosti účastníka řízení o pomoc podle § 260 odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je z formálního hlediska opodstatněné.

Podle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, zahraniční platební instituce nebo poskytovatele platebních služeb malého rozsahu má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné identifikátory.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že účastník v žádosti musí označit rozhodnutí, které mu přiznává peněžité plnění. Jestliže je neoznačí a rozhodnutí bylo vydáno (což musí ze žádosti vyplývat), soud podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzve účastníka k doplnění žádosti. Nebude-li žádost přes výzvu doplněna, nelze pro tento nedostatek v řízení pokračovat a soud žádost podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítne. V případě, že účastník sám v žádosti netvrdí, že je oprávněným z rozhodnutí, které mu přiznává peněžité plnění (doposud nebylo vydáno, neexistuje), postup podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. použít nelze a je zde dán důvod pro zamítnutí takovéto žádosti z důvodu neexistence předpokladů pro postup podle § 260 odst. 2 o. s. ř.

V této věci sám oprávněný v dovolání uvádí, že žádné rozhodnutí přiznávající mu peněžitou pohledávku proti povinné nebylo vydáno, a proto je nemohl ani doložit. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o žádosti oprávněného rozhodnout, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené usnesení tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil a žádost oprávněného o pomoc před nařízením výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. zamítl.

O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b o. s. ř., a proto by právo na náhradu nákladů měla úspěšná povinná; povinné však prokazatelné náklady řízení nevznikly a této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. dubna 2014


JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu