21 Cdo 3535/2014
Datum rozhodnutí: 20.11.2014
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 3535/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně INSOLV, v.o.s se sídlem Praze 1, Revoluční č. 1003/3, IČO 28398483, jako insolvenční správkyně dlužníka ANTICO spol. s r.o. se sídlem v Českém Brodě, Zborovská č. 1358, IČO 48951358, zastoupené Mgr. Ing. Jakubem Antošem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova č. 1599/17, proti žalovanému V. T., narozenému dne 30. ledna 1968, bytem v Praze 9, K Jelenu č. 117, zastoupenému Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, o určení neplatnosti pracovní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 153/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2013 č.j. 23 Co 394/2013-150, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9.12.2013 č.j. 23 Co 394/2013-150 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přípustnosti žaloby domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1972, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.1.2011 sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, a k otázce, zda může fyzická osoba vykonávat v pracovním poměru činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným, srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 1385/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.5.2013 sp. zn. 21 Cdo 1781/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2014 sp. zn. 21 Cdo 1183/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2014
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu