21 Cdo 3530/2007
Datum rozhodnutí: 02.09.2008
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 228 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 3530/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce E. F., zastoupeného advokátem, proti žalovanému D., s. p., zastoupenému advokátkou, o odškodnění nemoci z povolání, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 161/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2007, č.j. 23 Co 169/2007-70, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.050,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 10.5.2004, č.j. 14 C 138/2001-135 zamítl žalobu, kterou se žalobce na odškodnění nemoci z povolání (syndromu karpálního tunelu a ulnarisové neuropatie) domáhal zaplacení bolestného ve výši 3.000,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 12.000,- Kč a náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti od 1.9.1999 do 30.9.2001 ve výši 508.620,- Kč a "peněžního důchodu" ve výši 18.002,- Kč od 1.10.2001, a rozhodl, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z výsledků dokazování, zejména zprávy Krajské hygienické stanice S. k., znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví nemocí z povolání, podaného Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, podaného MUDr. Ing. S. P., CSc., dospěl k závěru, že u žalobce nebyla "zjištěna, a to ani v době ukončení pracovního poměru u žalovaného (v srpnu 1998) a ani v současné době, žádná porucha zdraví, kterou by bylo možné klasifikovat v souladu s přílohou k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. jako nemoc z povolání". I když jedním z faktorů, které vedou k současné manifestaci bolestivých příznaků vycházejících ze změn na páteři, mohla být "namáhavost práce", jsou diagnostikované změny na pohybovém aparátu "obecného charakteru, nejedná se o profesní poškození uvedená v seznamu nemocí z povolání, ale zhoršující se pracovní zátěží uvedené v příloze 1 vyhlášky č. 19/1991 Sb. Na uvedených závěrech nic nemění podle názoru okresního soudu ani posudek znalce Doc. MUDr. E. H., CSc. z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a hygieny práce, nebo jeho dodatečné vyjádření k posudkům zpracovaným za řízení, neboť "zpracovatelé ústavního znaleckého posudku" a znalec MUDr. Ing. S. P., CSc. se s těmito závěry "dostatečně vypořádali" a soud v posudcích zpracovaných za řízení "neshledal žádné podstatné rozpory, pro které by neměl důvod z vypracovaných posudků vycházet". K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.11.2004, č.j. 23 Co 396/2004-159 rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že České republice - Krajskému soudu v Praze se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Po zjištění, že žalobci byl po rozsudku okresního soudu přiznán invalidní důchod "pro obecná onemocnění, která jsou uvedena v kapitole VI oddíl B položka 10 písmeno c) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)", jež "označuje mnohočetné onemocnění periferních nervů, které je obecným onemocněním", shodně s okresním soudem dospěl k závěru, že spolu s těžkým onemocněním páteře žalobce "trpěl oběma těmito onemocněními již v roce 1998", že "již tehdy mu tato onemocnění bránila ve výkonu práce" a že "již v roce 1998 by musel být právě pro tato onemocnění přeřazen na jinou práci". Požadované odškodnění proto žalobci nenáleží.

Žalobce se nyní domáhá "povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 138/2001". Žalobu zdůvodnil tím, že po právní moci "původního rozhodnutí" se objevily "skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení a mohou mu přivodit příznivější rozhodnutí ve věci". Tímto "důkazem" je lékařská zprávy Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5.10.2005, z níž vyplývá, že u žalobce "došlo k poškození na zdraví v souvislosti s jeho dřívější prací v hornictví". Uvedená zpráva zpochybňuje závěry soudu v původním řízení a žalobce "znovu opakuje, že právě poruchy vasomotoriky jsou rovněž typické pro práci, při které je zaměstnanec exponován nadlimitními vibracemi". Tomu odpovídá zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc., podle níž je prokázána existence syndromu karpálního tunelu, "dnes již lehčího stupně, avšak v době, kdy žalobce vykonával u žalovaného práci za podmínek, při nichž vzniká nemoc z povolání, tento syndrom musel být v daleko pokročilejším stupni".

Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 27.9.2006, č.j. 14 C 161/2006-41 žalobu na "povolení obnovy řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 138/2001" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žalobce si nechal ještě před zahájením původního řízení vypracovat posudek znalcem Doc. MUDr. E. H., CSc., že v původním řízení byl vypracován posudek znalcem MUDr. Ing. S. P., CSc. a že "lékařská zpráva předložená žalobcem pro účely obnovy řízení nemůže být důkazem, který nemohl být proveden v původním řízení". Důvody pro povolení obnovy řízení proto nebyly naplněny.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29.11.2006, č.j. 23 Co 507/2006-51 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že při svém rozhodování nebyl správně obsazen, když ve věci rozhodl samosoudce, ačkoliv v původním řízení bylo rozhodováno o sporu z pracovněprávního vztahu (odškodnění nemoci z povolání) a soud prvního stupně měl tedy o žalobě na obnovu řízení rozhodnout v senátu.

Okresní soud v Příbrami poté znovu usnesením ze dne 18.1.2007, č.j. 14 C 161/2006-58 žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Opětovně dovodil, že "lékařská zpráva předložená žalobcem pro účely obnovy řízení nemůže být důkazem, který nemohl být proveden v původním řízení". Otázka "existence či neexistence nemoci z povolání" je podle soudu prvního stupně "především otázkou znaleckou" a v původním řízení byli znalci Doc. MUDr. E. H., CSc. a MUDr. Ing. S. P., CSc. vyslechnuti. Znalec MUDr. Ing. S. P., CSc. se ztotožnil se závěry "posudkového lékaře v řízení o přiznání invalidního důchodu žalobci z obecných příčin", neboť "již v roce 1998 se u žalobce projevovala obecná onemocnění, která mu bránila ve výkonu práce a již pro tato onemocnění by musel být v té době přeřazen na jinou práci".

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18.4.2007, č.j. 23 Co 169/2007-70 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobce se domáhá obnovy řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když jím předložená lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc. byla vydána až po skončení původního řízení v roce 2005, a zdůraznil, že žalobce již k původní žalobě přiložil znalecký posudek Doc. MUDr. E. H., CSc., na základě kterého dovozoval, že trpí nemocí z povolání, že znaleckými posudky vypracovanými v průběhu původního řízení, jež vzaly v úvahu i závěry Doc. MUDr. E. H., CSc., bylo prokázáno, že u žalobce se nejedná o nemoc z povolání, i když "jako jeden z faktorů, který vedl k manifestaci bolestivých příznaků vycházejících ze změn na páteři, byla připuštěna namáhavost práce ve vynucených polohách". Odvolací soud uzavřel, že lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5.10.2005 "není pro žalobce ve srovnání s původním řízením důkazem novým, když v podstatě obdobné závěry činil Doc. MUDr. E. H., CSc. v původním řízení", a "tento důkaz nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť všemi námitkami se již soudy obou stupňů zabývaly v původním řízení a na základě znaleckého dokazování byl učiněn závěr, že žalobci byl přiznán plný invalidní důchod a nebyl schopen vykonávat původní práci pro obecná onemocnění".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že samotná skutečnost, že lékařskou zprávu ze dne 5.10.2005 zpracoval Doc. MUDr. E. H., CSc., který zpracoval na žalobcovu žádost také "prvotní" znalecký posudek ze dne 6.4.2001, nemůže "sama o sobě znamenat diskvalifikaci takového důkazu k prokázání zákonného důvodu pro povolení obnovy řízení". Lékařská zpráva ze dne 5.10.2005 "zpochybňuje závěry znalce MUDr. Ing. S. P., CSc. v původním řízení" a může "podstatným způsobem oslabit i věrohodnost znalce a jím zpracovaného posudku, ze kterého soud vycházel v původním řízení"; podle žalobce "právě zjištěné poruchy vasomotoriky jsou rovněž typické pro práci, při které je zaměstnanec exponován nadlimitními vibracemi, jak uvádí ve své zprávě Doc. H., který uzavírá, že k poškození zdraví došlo v souvislosti s dřívější prací žalobce v hornictví, kdy je prokázána existence syndromu karpálního tunelu, dnes již lehčího stupně, avšak v době, kdy žalobce vykonával práci u žalovaného, tento syndrom musel být v daleko pokročilejším stupni, neboť postupem času odeznívá za předpokladu, že riziková práce již není vykonávána". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., za zásadní po právní stránce považuje zejména "otázku, zda lze k prokázání důvodu obnovy řízení použít jako listinný důkaz odborné vyjádření zpracované týmž znalcem, jehož znalecký posudek byl použit v původním řízení", a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl, příp. zamítl. Souhlasil s právním názorem soudů obou stupňů, že lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H. z 5.10.2005 není ve srovnání s původním řízením důkazem "novým", když v podstatě obdobné závěry činil Doc. MUDr. E. H., CSc. již v původním řízení a že proto tento důkaz nemůže ani pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl ve svém usnesení ze dne 18.1.2007 č.j. 14 C 161/2006-58 stejně jako v usnesení ze dne 27.9.2006, č.j. 14 C 161/2006-41, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 29.11.2006, č.j. 23 Co 507/2006-51 zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř., dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. může účastník napadnout žalobou na obnovu řízení pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o.s.ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou, jak vyplývá z citovaného ustanovení, důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který se domáhá obnovy, nemohl bez své viny použít v původním řízení (a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové) a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou pro účastníka nové v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení. Pro závěr, že skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy mohou přivodit (nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi, rozhodnutími nebo důkazy) pro účastníka, který obnovu uplatnil, příznivější rozhodnutí ve věci, postačuje, že se jeví alespoň jako pravděpodobný.

Z důvodu dovolatelem nastolené otázky, zda "lze k prokázání důvodu obnovy řízení použít jako listinný důkaz odborné vyjádření zpracované týmž znalcem, jehož znalecký posudek byl použit v původním řízení", nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, a to již proto, že odvolací soud věc z tohoto pohledu, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, neposuzoval. Závěr odvolacího soudu, že lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5.10.2005 nepředstavuje způsobilý důvod obnovy řízení, nevyplynul z toho, že Doc. MUDr. E. H., CSc. zpracoval na žalobcovu žádost "prvotní" znalecký posudek ze dne 6.4.2001, ale je založen na posouzení, že nejde o nový důkaz a že jeho provedení nemůže pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Při zkoumání, zda lékařská zpráva Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5.10.2005 je novým důkazem, jehož provedení by mohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, odvolací soud vycházel z výše uvedené ustálené judikatury soudů. Správně zdůraznil, že otázka, zda žalobce trpí syndromem karpálního tunelu, byla prostřednictvím důkazů posuzována již v původním řízení, přičemž se soudy v původním řízení vypořádaly se všemi námitkami, jakož i to, že žalobce nebyl schopen vykonávat původní práci pro obecná onemocnění, pro něž mu byl přiznán invalidní důchod, aniž by lékařská zpráva byla s to na tomto závěru cokoliv změnit. Dovozuje-li žalobce z lékařské zprávy Doc. MUDr. E. H., CSc. ze dne 5.10.2005 nesprávnost posudků, jimiž byl proveden důkaz v původním řízení a na nichž soudy v původním řízení založily svá rozhodnutí ve věci, přehlíží, že se nejedná o způsobilý důvod k obnově řízení, ale o snahu směřující k nepřípustné reparaci pravomocného soudního rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při svém rozhodnutí postupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Dovolání žalobce proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátkou ve výši 1.750,- Kč [srov. § 10 odst. 1 a 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.050,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a paušální částky náhrady výdajů k nákladům řízení nepatří, neboť advokátka, která žalovaného zastupovala, v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. nepředložila soudu - jak je zřejmé z obsahu spisu - osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.050,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. září 2008

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu