21 Cdo 3488/2016
Datum rozhodnutí: 15.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 3488/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala
v právní věci žalobce M. K. , zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí č. 7/12, proti žalovanému Faurecia Components Písek, s. r. o. se sídlem v Písku, Průmyslová č. 466, IČO 26105314, zastoupenému JUDr. Natašou Randlovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Michli, Tetris Office Building, Budějovická č. 1550/15a, o uložení povinnosti umožnit nahlédnout do dokladů, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 101/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2016 č. j. 19 Co 866/2016-358, takto:

Dovolání žalobce se odmítá .
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2016 č. j. 19 Co 866/2016-358 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k předpokladům pro osvobození účastníka od soudních poplatků srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013 nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2013 sp. zn. 32 Cdo 1180/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2015 č. j. 7 Co 2029/2015-77, ve vztahu k němuž se žalobce domáhá osvobození od soudních poplatků, navíc představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (mimořádného opravného prostředku) ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (náhradě nákladů řízení) nepřevyšujícím 50 000 Kč [peněžité plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění z pracovněprávního vztahu, o který šlo ve věci samé, neboť ve výroku o náhradě nákladů řízení se zvláštní povaha tohoto vztahu dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013)], a vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).

V části, v níž žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [námitka žalobce, že o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků v rozporu se zákonem nerozhodoval předseda senátu, nýbrž asistent soudce, představuje uplatnění důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.; k takové vadě sice dovolací soud může ve smyslu ustanovení § 242 odst. 2 o. s. ř. přihlédnout, je-li dovolání přípustné, samotná tato vada však nemůže přípustnost dovolání založit], dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2016

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu