21 Cdo 3485/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



21 Cdo 3485/2015-219


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny
a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce JUDr. Tomáše Pelikána, advokáta se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Dušní č. 866/22, jako insolvenčního správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo se sídlem v Praze 5, Na Hutmance č. 7/300, IČO 00033243, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5 Smíchově, Jindřicha Plachty č. 3163/28, proti žalovanému Ing. V. S. , zastoupenému JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8 Karlíně, Prvního pluku č. 320/17, o 11.973,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 61/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2015 č. j. 23 Co 106/2015-194, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.735,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Karla Volfa, advokáta se sídlem v Praze 5 Smíchově, Jindřicha Plachty č. 3163/28. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2015 č. j. 23 Co 106/2015-194 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl přímo v této věci vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014 č. j. 21 Cdo 3066/2013-156 (§ 243g odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o. s. ř.), a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný pod č. 13 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995, nebo odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2004 sp. zn. 21 Cdo 737/2004, ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. 21 Cdo 894/2004, ze dne 4. 11. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1634/2004, ze dne 16. 12. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4028/2009, ze dne 12. 1. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3104/2010 nebo ze dne 25. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2687/2014, v nichž byl vysloven závěr, že činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) obchodní společnosti nebo družstva nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu obchodní společnosti (družstva) není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) zák. práce a vznik, zánik ani obsah tohoto právního vztahu nejsou upraveny pracovněprávními předpisy, a že fyzické osoby vykonávající funkci (člena) statutárního orgánu obchodní společnosti (družstva) mohou uskutečňovat jiné činnosti pro obchodní společnost (družstvo) na základě pracovněprávních vztahů, jen není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítá-li dovolatel, že žaloba o vydání bezdůvodného obohacení měla být zamítnuta pro předčasnost, neboť žalobce se měl domáhat neúčinnosti právního úkonu dlužníka, pak přehlíží, že v projednávané věci nešlo o neúčinnost právního úkonu (pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Pražským stavebním bytovým družstvem dne 1. 7. 2008), nýbrž o jeho neplatnost.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu