21 Cdo 3477/2015
Datum rozhodnutí: 20.12.2016
Dotčené předpisy: § 201 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 218 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 3477/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci zástavního věřitele Frenn Trading B. V. se sídlem Strawinskylaan 965, 1077XX Amsterdam, Nizozemí, reg. č. 16039519, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, proti zástavnímu dlužníkovi PERFEKTA a. s. se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova č. 520, IČO 46900314, zastoupenému Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská č. 710, o soudní prodej zástavy, o žalobě pro zmatečnost podané zástavním věřitelem proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. prosince 2006, č. j. Nc 159/2005-27, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 12 Nc 159/2005, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. ledna 2015, č. j. 38 Co 148/2014-88, takto:

Usnesení krajského soudu se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 9. července 2013, č. j. 12 Nc 159/2005-63, se ve věci samé potvrzuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, nařídil prodej zástavy objektu bydlení na stavební parcele č. 27/5, stavební parcely č. 27/5, stavební parcely č. 27/10, zapsané na LV č. 2715, pro obec V. nad M. a k. ú. V.-P. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 9.217,75 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 1. 2007.

Na základě tohoto rozhodnutí nařídil Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 8. 2. 2007, č. j. 12 Nc 3277/2007-9, exekuci prodejem zástavy, toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2007, č. j. 20 Co 405/2007-38. Následně Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 14. 1. 2011, č. j. 12 Nc 3277/2007-215, zamítl návrh povinného (zástavního dlužníka) na zastavení exekuce. Toto usnesení bylo však změněno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 12. 5. 2011, č. j. 58 Co 180/2011-235, tak, že se exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 2. 2007, č. j. 12 Nc 3277/2007-9, zastavuje. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 7. 2011. Odvolací soud dospěl k závěru, že usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, podle něhož byla nařízena exekuce, je nevykonatelné, neboť neobsahuje označení výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.

Žalobou pro zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 2 písm c) o. s. ř. podanou dne 9. 8. 2011 se zástavní věřitel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, neboť usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 12. 5. 2011, č. j. 58 Co 180/2011-235, byla zastavena exekuce z důvodu nevykonatelnosti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, o nařízení soudního prodeje zástavy, usnesení je tedy zmatečné.

Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 9. 7. 2013, č. j. 12 Nc 159/2005-63, usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, zrušil. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost je důvodná, neboť zástavní věřitel doložil, že byl odvolacím soudem pravomocně zastaven jím navržený výkon rozhodnutí z důvodu, že povinnost (strpět prodej zástavy) uloženou usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, nelze vykonat.

K odvolání zástavního dlužníka Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 1. 2015, č. j. 38 Co 148/2014-88, odvolání zástavního dlužníka podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Dospěl k závěru, že zástavní dlužník není k podání odvolání subjektivně legitimován , neboť napadeným rozhodnutím, jímž bylo zrušeno usnesení o soudním prodeji zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka, bylo rozhodnuto ve prospěch zástavního dlužníka, neboť došlo ke zrušení pro něj nepříznivého rozhodnutí, jímž byl nařízen prodej zástavy v jeho vlastnictví . Zástavnímu dlužníkovi nebyla v jeho právech způsobena žádná konkrétní újma zrušením či změnou usnesení soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Uvedl, že jeho dovolání je přípustné, neboť z důvodu uvedeném v § 230 odst. 3) o. s. ř. nelze podat žalobu pro zmatečnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a že proto nemá k dispozici jiný opravný prostředek, než je dovolání. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že bylo soudem prvního stupně rozhodnuto v jeho prospěch a domnívá se, že je tomu přesně naopak. Zrušení pravomocného soudního rozhodnutí se domáhal zástavní věřitel, neboť bylo nepříznivé právě pro něj, když bylo rozhodnuto, že na jeho základě nelze vést výkon rozhodnutí. Z procesního hlediska byl úspěšný zástavní věřitel, když žalobě pro zmatečnost bylo vyhověno. Zástavnímu dlužníkovi bylo proto nesprávně upřeno právo podat odvolání proti pro něj nepříznivému rozhodnutí. Zástavní věřitel tak získal proti zástavnímu dlužníkovi novou možnost vést proti němu výkon rozhodnutí spočívající v prodeji zástavy v majetku zástavního dlužníka. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení nebo aby napadené rozhodnutí změnil.

Zástavní věřitel navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. Uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně i právně správné, v souladu s judikaturou soudů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení 237 o. s. ř. [srov. § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve spojení s § 230 odst. 3 o. s. ř.], neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (subjektivní legitimace zástavního dlužníka k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo zrušeno nevykonatelné usnesení o soudním prodeji zástavy ve vlastnictví zástavního dlužníka), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání zástavního dlužníka je zčásti opodstatněné.

Podle ustanovení § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Subjektivní legitimaci k podání odvolání přiznává zákon účastníkům řízení, avšak nikoli v každém případě. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku vyplývá, že odvolání může podat jen ten z účastníků, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 1960, sp. zn. 11 Co 102/60, uveřejněné pod č. 62/1960 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28/1998 v časopisu Soudní judikatura). Rozhodujícím je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože případnou újmu lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní.

Jestliže Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 9. 7. 2013, č. j. 12 Nc 159/2005-63, zrušil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 12. 2006, č. j. Nc 159/2005-27, protože uvedené usnesení o soudním prodeji zástavy zástavního dlužníka je nevykonatelné, když neobsahuje označení výše zajištěné pohledávky a jejího příslušenství, rozhodl tak ve prospěch zástavního věřitele (vyhověl žalobě pro zmatečnost podané zástavním věřitelem), neboť odklidil pro něj nepříznivé rozhodnutí, na jehož základě nelze vést výkon rozhodnutí proti zástavnímu dlužníkovi, a umožnil zástavnímu věřiteli pokračovat proti zástavnímu dlužníkovi v řízení o prodeji zástavy v majetku zástavního dlužníka. Zástavní dlužník měl zájem na tom, aby nebylo zrušeno usnesení, které je proti němu nevykonatelné (nejednalo se tedy o zrušení pro zástavního dlužníka nepříznivého rozhodnutí, jak mylně dovodil odvolací soud), neboť zástavní věřitel se nemohl na základě takového usnesení domoci soudního prodeje zástavy proti zástavnímu dlužníkovi, což byla situace pro zástavního dlužníka příznivější.

Protože zástavní dlužník (odvolatel) měl - objektivně vzato - zájem na tom, aby usnesení soudu prvního stupně (v řízení o žalobě pro zmatečnost) bylo zrušeno, neboť odstraněním napadeného usnesení by se jeho procesní pozice zlepšila (zástavní věřitel by nemohl pokračovat v soudním prodeji zástavy), není závěr odvolacího soudu o nedostatku subjektivní legitimace zástavního dlužníka k podání odvolání správný.

Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy, které neobsahuje označení výše zajištěné pohledávky, popřípadě též výši jejího příslušenství, jež mají být uspokojeny z výtěžku zpeněžení zástavy, je z materiálního hlediska (§ 261a odst. 4 o. s. ř.) nevykonatelné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1145/2007, které bylo uveřejněno pod č. 127/2008 v časopise Soudní judikatura).

Rozhodne-li odvolací soud v pravomocném usnesení, že návrhu na nařízení exekuce nelze vyhovět, nebo byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí, protože k výkonu navržené usnesení ve věci samé nelze z materiálního hlediska vykonat, jde o zmatečnost, která je důvodem ke zrušení tohoto k výkonu navrženého rozhodnutí [srov. § 229 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Zmatečnost nastává již na základě pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu rozhodnutí, aniž by bylo možné otázku materiální vykonatelnosti napadeného rozhodnutí znovu zkoumat v řízení o žalobě.

Protože odvolací soud rozhodl jak vyplývá z výše uvedeného nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky usnesení krajského soudu podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o žalobě pro zmatečnost, včetně nákladů dovolacího řízení (§ 235i odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu