21 Cdo 3469/2016
Datum rozhodnutí: 16.01.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta o. s. ř., § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



21 Cdo 3469/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněného EDENHAM VENTURES LTD. se sídlem Withfield Tower, Third Floor 4792, Coney Drive Belize City, zaps. v OR Belize City, pod. reg. č. 71600, doručující adresa: Gorkého č. 3037/2, Moravská Ostrava, proti povinné J. M. , zastoupené JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská č. 270/8, pro 2.884.351,74 Kč s příslušenstvím, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava, pod sp. zn. 069 EX 2388/15, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. dubna 2016, č. j. 29 Co 31/2016-34, takto:

Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28. 4. 2016, č. j. 29 Co 31/2016-34, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [pro hodnocení znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí v exekučním řízení podle § 336 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 66 odst. 5 exekučního řádu včetně vypořádání se s námitkami srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3043/2013, k otázce, že při výkonu rozhodnutí (exekuci) není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, že obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1645/2004, anebo ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3876/2013,] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Dovolání povinné navíc neobsahuje v rozporu s ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), neboť dovolatelka neoznačuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., či jeho části (srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura), a v dovolacím řízení proto nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87) a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. ledna 2017


JUDr. Mojmír Putna předseda senátu