21 Cdo 3457/2009
Datum rozhodnutí: 12.10.2010
Dotčené předpisy: § 33 odst. 1, 2, 3 a 4 předpisu č. 256/2004Sb. ve znění do 31.12.2006, § 11 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 30.04.2007, § 43 odst. 1 písm. b) předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 30.04.2007, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3457/2009


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. A. H. , zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská č. 18, proti žalovaným 1) EFEKTA CONSULTING, a.s. se sídlem v Brně, Erbenova č. 312/1, IČO 60717068, 2) České loděnice a.s. se sídlem v Děčíně XXXI - Křešicích, Vítězství č. 56, IČO 00152226, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách ul. 28. října č. 219/438, a 3) Ing. R. P. , zastoupenému Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října č. 219/438, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 277/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2009 č.j. 39 Co 446/2008-109, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 29.12.2006 domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba akcií "vydaných společností České loděnice a.s. se sídlem v Praze 8, Voctářova 18/3, IČ 49969331" (správně IČ 00152226), která "se konala dne 15.11.2006 v Brně, Erbenova 312/1". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se zúčastnil této veřejné nedobrovolné dražby za účelem vydražit předmět dražby, kterým byly akcie emitované žalovanou 2), že však dražební vyhláška neobsahovala zákonné náležitosti - údaje podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť dražebník v ní neuvedl údaje o vlastníku předmětu dražby; podle názoru žalobce představuje uvedení pouze jména, příjmení a data narození bez údaje o bydlišti "neurčitou a nepřesnou specifikaci vlastníka předmětu dražby", přičemž "cenné papíry a akcie obzvlášť jsou specifickým předmětem občanskoprávních vztahů a nabývání vlastnictví k nim je často odvislé právě od vlastnické struktury dalších akcionářů té které akciové společnosti, když vlastnictví k akciím zakládá nejen vztah vlastnický, ale zároveň společenský vztah k určité obchodní společnosti se všemi akcionářskými právy a zároveň povinnostmi, např. podíl na zisku, stejně jako podíl na ztrátě". Z důvodu "porušení" ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů je napadená veřejná nedobrovolná dražba ze dne 15.11.2006 neplatná.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 19.6.2008 č.j. 31 C 277/2006-55 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) 3.065,- Kč a žalovaným 2) a 3) 13.923,- Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Jüngera. Z provedeného dokazování zjistil, že konání dražby bylo vyhlášeno dražební vyhláškou ze dne 5.9.2006, že jako vlastníci předmětu dražby byli označeni akcionáři žalované 2), kteří byli v prodlení s převzetím listinných akcií celkem v počtu 45.950 ks "o hodnotě 200 Kč za kus", že v dražební vyhlášce bylo výslovně uvedeno, že "aktuální seznam těchto osob je uložen u dražebníka", a že vydražitelem se stal žalovaný 3). Protože vlastníci předmětu dražby byli v dražební vyhlášce označeni jako akcionáři žalované 2), kteří jsou v prodlení s převzetím listinných akcií, s tím, že aktuální seznam těchto osob je uložen u žalované 1), byli vlastníci předmětu dražby "jednoznačně identifikováni"; soud prvního stupně se ztotožnil se stanoviskem České národní banky, podle kterého "k označení fyzické osoby v seznamu vlastníků cenných papírů stačí uvést jméno a příjmení s uvedením data narození". Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce byl "řádně informován o předmětu dražby již před jejím započetím a následně mohl ještě nahlédnout do seznamu, který obsahoval podrobnou specifikaci všech vlastníků cenných papírů", a že tedy napadená dražba proběhla v souladu s právními předpisy.

K odvolání žalobce a žalovaných 2) a 3) [odvolání žalovaných 2) a 3) směřovalo jen do výroku o náhradě nákladů řízení] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.3.2009 č.j. 39 Co 446/2008-109 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že "výše nákladů žalovaných 2) a 3) činí 14.994,- Kč"; v ostatních výrocích ho potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen na náhradě nákladů odvolacího řízení zaplatit žalované 1) 1.944,- Kč a žalovaným 2) a 3) 17.504,- Kč k rukám advokáta Mgr. Davida Jüngera. Dospěl k závěru, že k zákonným předpokladům označení vlastníka předmětu dražby v dražební vyhlášce při veřejné dražbě nedobrovolné postačuje označení fyzické osoby jménem, příjmením a datem narození, neboť se jedná o údaje vylučující záměnu těchto fyzických osob. Protože dražební vyhláška nebyla v rozporu se zákonem, nemůže být vyslovena její neplatnost. Odvolací soud navíc hodnotil námitky žalobce "jako účelové", neboť "odporuje logice věci, aby žalobce, který se řádně dražby zúčastnil, nemohl vydražit dražené akcie z toho důvodu, že mu nebylo známo bydliště jednotlivých vlastníků předmětu dražby, tj. cenných papírů, když nad to byly všechny akcie draženy jako celek".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že k projednání věci byl v prvním stupni příslušný - jak vyplývá z právního názoru vyjádřeného v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.6.2009 sp. zn. Ncp 573/2009 - krajský soud [§ 9 odst.3 písm.p) občanského soudního řádu]. Ve věci samé dovozuje, že "pro přesnou identifikaci osob" je třeba vycházet z ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 256/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se údaji o fyzické osobě rozumí "zveřejnění jména, příjmení, data narození a adresy bydliště"; protože "se jedná o zákon speciální, který dražbu cenných papírů primárně upravuje" a který jen odkazuje na přiměřené použití zákona o veřejných dražbách, bylo dražebníkem "postupováno proti textu zákona". Žalobce dále zdůrazňuje, že "zájemce o nabytí vlastnictví k akciím potřebuje znát akcionářskou strukturu společnosti naprosto detailně, a to z důvodu rozhodnutí podílet se na podnikání dané společnosti, z důvodu předejití založení jednání ve shodě v dané společnosti, z důvodu právní jistoty v osobě vlastníka, jehož věc se bude dražit a z důvodu, že se fakticky akcionářská struktura akciové společnosti může měnit do poslední chvíle". Podle dovolatele "je jediným známým, publikovaným stanoviskem" týkajícím se způsobu uveřejňování a rozsahu seznamu vlastníků předmětu dražby při organizování dražby cenných papírů Stanovisko ze dne 16.9.2005 vydané Komisí pro cenné papíry (předchůdcem České národní banky jako orgánu pověřeného dohledem na kapitálovém trhu), v němž se uvádí, že k označení předmětu vlastníka dražby je třeba uvést "jeho jméno, příjmení, datum narození a obec, kde má fyzická osoba své bydliště". Dovolatel se domnívá, že "není možné změnit toto stanovisko takovým způsobem, aby šlo proti textu zákona, a že takovou pravomoc nemá ani ČNB". Žalobce přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právních otázek, zda pro označení vlastníka (fyzické osoby) předmětu dražby cenných papírů postačí pouze uvést jméno, příjmení a datum narození, nebo zda nezbytným předpokladem přesné identifikace vlastníka (fyzické osoby) předmětu dražby je také uvedení adresy jeho bydliště, a zda jsou k projednání žaloby o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby akcií věcně příslušné v prvním stupni okresní nebo krajské soudy. Protože uvedené právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny a protože jejich posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákonů č. 635/2004 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb. a č. 62/2006 Sb., tedy podle zákona č. 256/2004 Sb. ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen "zákona o podnikání na kapitálovém trhu") a podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., 56/2006 Sb. a 315/2006 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 30.4.2007 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").

Organizovat veřejné dražby cenných papírů může pouze dražebník cenných papírů, kterým se rozumí obchodník s cennými papíry, který má povolení k poskytování investiční služby uvedené v ustanovení § 4 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu (srov. § 33 odst.1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje přiměřeně zvláštní právní předpis upravující veřejné dražby, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 33 odst.2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu).

Pravidla organizování veřejné dražby cenných papírů upraví dražebník cenných papírů dražebním řádem (§ 33 odst.3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Dražební řád a každou jeho změnu schvaluje Česká národní banka (§ 33 odst.4 věta první zákona o podnikání na kapitálovém trhu).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách dražebník vyhlásí konání dražby dražební vyhláškou, v níž uvede označení dražebníka, navrhovatele, vlastníka předmětu dražby, dlužníka, popřípadě zástavce, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby. Podle ustanovení § 11 zákona o veřejných dražbách osoby a věci musí být označovány způsobem vylučujícím jejich záměnu.

Dovolatel v dovolání dovozuje, že zákon o podnikání na kapitálovém trhu je "speciálním zákonem" a že proto se označení vlastníka předmětu dražby cenných papírů řídí ustanovením § 2 písm.b) tohoto zákona a nikoliv ustanovením § 11 zákona o veřejných dražbách. S tímto názorem dovolací soud nesouhlasí.

Na veřejnou dražbu cenných papírů se vztahuje - jak vyplývá z ustanovení § 33 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu - přiměřeně zvláštní právní předpis upravující veřejné dražby, nestanoví-li zákon o podnikání na kapitálovém trhu jinak. Ve vztahu k dražební vyhlášce to znamená, že její náležitosti se řídí právní úpravou obsaženou v zákoně o veřejných dražbách, neboť zákon o podnikání na kapitálovém trhu je neupravuje. Opačný závěr nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 2 písm.b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který - jak je nepochybné z jeho znění - se netýká požadavků na náležitosti dražební vyhlášky. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že pro náležitosti dražební vyhlášky se při veřejné dražbě cenných papírů použije přiměřeně zákon o veřejných dražbách; označení osob, které dražebník cenných papírů ve smyslu ustanovení § 43 odst.1 písm.b) zákona o veřejných dražbách uvádí (je povinen uvést) v dražební vyhlášce, se proto řídí ustanovením § 11 zákona o veřejných dražbách (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.5.2010 sp. zn. 29 Cdo 4551/2008).

Osoby, které se uvádí v dražební vyhlášce, musí být - jak vyplývá z ustanovení § 11 zákona o veřejných dražbách - označeny způsobem vylučujícím jejich záměnu.

V projednávané věci dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem v tom, že aktuální seznam vlastníků tvořící přílohu dražební vyhlášky, v němž byly fyzické osoby jako vlastníci akcií označeny jménem, příjmením a datem narození představoval označení vlastníků předmětů dražby v souladu se zákonem, neboť vylučoval (s ohledem na rozsah údajů) jejich záměnu s jinými fyzickými osobami. Žalobcem tvrzený důvod neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 15.11.2006 tedy nebyl naplněn.

Opodstatněná není ani námitka dovolatele o tom, že by o věci v prvním stupni rozhodoval věcně nepříslušný soud.

Řízení se koná u toho soudu, který je věcně příslušný; pro určení věcné příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení (srov. § 11 odst.1 větu první a druhou o.s.ř.).

Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 9 odst.1 o.s.ř.). Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech týkajících se směnek, šeků a jiných cenných papírů, derivátů a jiných hodnot, které jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu [§ 9 odst.3 písm.p) o.s.ř.].

Sporem týkajícím se směnky, šeku nebo jiného cenného papíru je třeba rozumět takový spor, jehož předmětem jsou práva ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru nebo jehož předmět se práv ze směnky, šeku nebo jiného cenného papírů přímo dotýká. Ve sporu o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby cenných papírů podle ustanovení § 33 odst.2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a ustanovení § 48 odst.3 nebo 4 zákona o veřejných dražbách však o takové právo nejde. V tomto řízení se řeší to, zda veřejná nedobrovolná dražba je postižena vadami, které způsobují (podle zákona) její neplatnost, aniž by bylo jakkoliv významné, co je předmětem této dražby; není proto na místě mimo jiné při zkoumání věcné příslušnosti soudů k projednání a rozhodnutí tohoto sporu rozlišovat podle toho, jaká věc, právo nebo jiná majetková hodnota v ní byla vydražena, a aby byla založena odlišná věcná příslušnost soudu jen proto, že předmětem dražby je cenný papír.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že na věcnou příslušnost k řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby cenných papírů se nepoužije ustanovení § 9 odst.3 písm.p) o.s.ř. a že proto spory o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby cenných papírů projednávají a rozhodují v prvním stupni okresní soudy.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst.1 o.s.ř., § 229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. října 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu