21 Cdo 3431/2014
Datum rozhodnutí: 09.02.2016
Dotčené předpisy: § 93 odst. 1,2 a 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2000, § 243b odst. 4 věty první o. s. ř. ve znění do 31.12.2000, § 218 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2000



21 Cdo 3431/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně České republiky Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště v Novém Jičíně se sídlem v Novém Jičíně, Svatopluka Čecha č. 47, proti žalovanému Oczleják a syn, s. r. o. v likvidaci se sídlem v Loučce č. 236, IČO 25365819, který byl vymazán z obchodního rejstříku dnem 15. května 2007, o neúčinnost kupní smlouvy, za účasti J. O. , zastoupeného Mgr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Přívozská č. 703/10, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 113/97, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, takto:

I. Dovolání J. O. jako vedlejšího účastníka se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Žalobkyně se (žalobou ze dne 3. 6. 1997 doručenou Okresnímu soudu ve Vsetíně pobočka Valašské Meziříčí dne 9. 6. 1997) domáhala, aby bylo určeno, že kupní smlouva ze dne 3. 10. 1996 uzavřená mezi žalovaným a J. O., je vůči žalobkyni právně neúčinná .
Okresní soud ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 24. 6. 1998, č. j. 12 C 113/97-121, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 3.804,30 Kč k rukám advokáta JUDr. Lubomíra Rokyty.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že kupní smlouva ze dne 3. 10. 1996 uzavřená mezi žalovaným a J. O., je vůči žalobkyni právně neúčinná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 13,- Kč, na nákladech odvolacího řízení 208,- Kč, a že žalovaný je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Vsetíně soudní poplatek 1.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny podmínky ustanovení § 42a občanského zákoníku. Uvedený rozsudek podle potvrzení ve spise nabyl právní moci dne 31. 12. 1999.
Písemným podáním ze dne 21. 1. 2014 (doručeným Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí dne 21. 1. 2014) J. O. oznámil, že vstupuje do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného, neboť má silný právní zájem na výsledku řízení vedeného před Okresním soudem ve Vsetíně, pob. Valašské Meziříčí pod sp. zn. 12 C 113/97 . Tvrdí, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, není doposud v právní moci, neboť nebyl nikdy doručen žalovanému. Současně požádal o doručení tohoto rozsudku.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 23. 1. 2014, č. j. 12 C 113/97-279, návrh J. O., aby jako vedlejší účastník na straně žalovaného vstoupil do řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 113/97 ve věci žalobkyně: Česká republika Finanční úřad v Novém Jičíně, Svatopluka Čecha 47, Nový Jičín, proti žalovanému Oczleják a syn, s. r. o. v likvidaci se sídlem Loučka 236, IČO 25365819 , zamítl. Dospěl k závěru, že řízení, do kterého chce J. O. vstoupit, bylo pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, který nabyl právní moci dne 31. 12. 1999, a že navíc žalovaná společnost již byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 15. 5. 2007. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. 3. 2014, č. j. 8 Co 263/2014-335, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Protože o přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhoduje jen tehdy, jestliže některý z účastníků namítne nepřípustnost vstupu do řízení, a protože v tomto případě nebyla vznesena námitka nepřípustnosti vstupu J. O. do řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně svým postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podáním ze dne 27. 1. 2014 (doručeným Okresnímu soudu ve Vsetíně pobočka Valašské Meziříčí dne 28. 1. 2014) podal vedlejší účastník J. O. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, dovolání. Požaduje, aby dovolací soud zodpověděl řadu právních otázek , které jsou rozvedeny v dovolání, v první řadě otázku, zda je možné, aby dovolání podal vedlejší účastník na straně žalovaného, který do řízení vstoupil až poté, co žalovaný zanikl , a dále otázku, zda v případě, kdy dojde k uzavření kupní smlouvy mezi osobami blízkými, je automaticky dána nepoctivost tohoto jednání úmysl krátit věřitele a zda v takovém případě musí žalovaný (účastník smlouvy) prokazovat poctivost svého jednání, tedy zda dochází v případech podle § 42a občanského zákoníku k obrácení důkazního břemene . Namítá, že žalovanému (J. O. jako jednateli žalovaného) ani jeho zástupci JUDr. Lubomíru Rokytovi nebyl rozsudek odvolacího soudu nikdy doručen (byl mu doručen až dne 22. 1. 2014) a že ve spise soudu prvního stupně se nenachází žádné doručenky, které by dokládaly, že byl rozsudek účastníkům řízení skutečně doručen. Vyznačení doložky právní moci ve spise považuje za chybu. Dovozuje, že za situace, kdy žalovaný již neexistuje a zanikl bez právního nástupce, nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci až dne 22. 1. 2014, kdy si jako vedlejší účastník u soudu prvního stupně převzal stejnopis rozsudku. Předchozí nahlížení do spisu soudu prvního stupně ani pořízení si prosté a neověřené kopie rozsudku odvolacího soudu nemůže být podle dovolatele považováno za právoplatné doručení rozhodnutí účastníku řízení ; navíc v té době ještě vedlejším účastníkem nebyl. Lhůta k podání dovolání je tedy podle jeho názoru zachována. Dále v dovolání rekapituluje dosavadní průběh řízení ve věci, nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu ani s právním posouzením věci, dokládá svá tvrzení listinami a navrhuje výslechy svědků a provedení znaleckých posudků, které pravdivost jeho tvrzení, jakož i oprávněnost podat dovolání, mohou osvědčit. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 11. 2. 2014, č. j. 12 C 113/97-300, rozhodl, že řízení o dovolání J. O. se přerušuje do právní moci rozhodnutí o jeho připuštění jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného do řízení vedeného u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 113/97. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 4. 2014, č. j. 8 Co 414/2014-340, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o dovolání J. O. se nepřerušuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále jen o. s. ř. , neboť dovoláním žalobce je napaden rozsudek odvolacího soudu vydaný přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. a po řízení provedeném podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání vedlejšího účastníka bylo podáno opožděně a že navíc J. O. jako vedlejší účastník není k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ani oprávněn (subjektivně legitimován).
Podle ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř. jako vedlejší účastník se může vedle navrhovatele nebo odpůrce zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není.
Podle ustanovení § 93 odst. 2 o. s. ř. do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.
Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Podle ustanovení § 243c o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 až 99 však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem vedlejšího účastenství je, že vedlejší účastník stojí ve sporu vedle některé z hlavních procesních stran (žalobce nebo žalovaného) a že v řízení zásadně vystupuje sám za sebe; není tedy z titulu vedlejšího účastenství osobou oprávněnou činit procesní úkony jménem hlavního účastníka.
Vedlejší účastník může vstoupit do řízení před soudem prvního stupně, do odvolacího řízení i do dovolacího řízení (k otázce možnosti vstupu vedlejšího účastníka do dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1843/97, uveřejněné pod č. 116/99 v časopise Soudní judikatura).
Jde-li o sporné řízení, může sice vedlejší účastník vstoupit do řízení až v průběhu dovolacího řízení - ustanovení § 243c o. s. ř. přiměřené použití § 93 o. s. ř. v dovolacím řízení nevylučuje - právní moc rozhodnutí odvolacího soudu však tímto vstupem není dotčena. Jinak řečeno, dovolání osoby, která jako vedlejší účastník vstoupila do řízení až ve stadiu dovolacího řízení, je podáno včas jen tehdy, bylo-li podáno ve lhůtě určené v § 240 odst. 1 o. s. ř. (srov. již zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1843/97, uveřejněné pod č. 116/99 v časopise Soudní judikatura).
Jak vyplývá z obsahu spisu, J. O. nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím účastníkem (nebo vedlejším účastníkem) řízení ani zástupcem žalovaného v řízení; byl sice jednatelem žalovaného, ale žalovaný byl v řízení před soudy obou stupňů zastoupen advokátem JUDr. Lubomírem Rokytou na základě plné moci ze dne 5. 7. 1997. Podle potvrzení ve spise nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 31. 12. 1999. Posledním dnem jednoměsíční zákonné lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta první o. s. ř.), byl den 31. 1. 2000 (pondělí). Dovolání vedlejšího účastníka datované dnem 27. 1. 2014 (a doručené Okresnímu soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí dne 28. 1. 2014) je tedy zjevně opožděné.
Nehledě k tomu, že dovolání vedlejšího účastníka je opožděné, nebyl v posuzované věci J. O. jako vedlejší účastník k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ani oprávněn (subjektivně legitimován).
Vedlejší účastenství v řízení nelze založit proti vůli účastníka, který má být tím, kdo do řízení jako vedlejší účastník vstoupil, v řízení podporován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002, uveřejněné pod č. 127/2004 v časopise Soudní judikatura). Proto samozřejmým předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo (určitá třetí osoba) na jeho straně vystupoval jako vedlejší účastník. I když vedlejší účastník byl podle právní úpravy občanského soudního řízení účinné do 31. 12. 2000 oprávněn podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, nemohl podat dovolání proti vůli účastníka, vedle kterého v řízení vystupuje.
Jestliže jak bylo zjištěno z obsahu spisu a z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddílu C, vložky 15008 - žalovaný (Oczelják a syn, s. r. o., od 28. 3. 2006 Oczelják a syn, s. r. o. v likvidaci , IČO 25365819) byl na základě návrhu ze dne 21. 3. 2007 z důvodu zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu na majetek společnosti dnem 15. 5. 2007 vymazán z obchodního rejstříku (tímto dnem zanikl bez právního nástupce a ztratil způsobilost být účastníkem řízení), pak nejenže nemohl souhlasit s tím, aby další subjekt (J. O.) vystupoval na jeho straně jako vedlejší účastník (k jeho vstupu do řízení došlo podáním ze dne 21. 1. 2014), ale nemohl vyjádřit ani souhlas s dovoláním ze dne 27. 1. 2014, které J. O. po svém vstupu do řízení jako vedlejší účastník podal. Takové dovolání je třeba považovat za dovolání, které bylo podáno někým, kdo k němu není oprávněn (subjektivně legitimován).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání J. O. jako vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 1999, č. j. 10 Co 1106/98-215, podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (jako opožděné) a současně podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [jako podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn (legitimován)] - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť vedlejší účastník s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. února 2016

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu