21 Cdo 3428/2012
Datum rozhodnutí: 06.06.2013
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 3428/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce D. T. , zastoupeného JUDr. Marií Stodolovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Radhošťská č. 24, proti žalované SUMIKEI TECHNO CZECH s.r.o. se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Průmyslová č. 1010, IČO 26724758, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 371/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2011 č. j. 23 Co 245/2011-243, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19.7.2011 č. j. 23 Co 245/2011-243, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16.3.2011 č.j. 9 C 371/2010-184 ve věci samé [tj. ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 24.9.2010 daná žalovanou žalobci podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je neplatná], není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.[ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen o.s.ř. ), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá (nemůže mít) po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.

I když žalobce v dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci a má zásadní právní význam , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází [že předmětné výpovědi z pracovního poměru předcházelo rozhodnutí o organizační změně ze dne 23.9.2010, jímž s účinností od 1.12.2010 byla u žalované zrušena pracovní místa všech operátorů údržby matric a jejich dosavadní činnost byla v plné šíři převedena (zahrnuta) do pracovní pozice operátor výrobní linky extruze , a že v důsledku toho se ti zaměstnanci, kteří dosud vykonávali činnost operátorů údržby matric a kteří se s žalovanou nedohodli na změně pracovní smlouvy, tedy i žalobce, stali nadbytečnými ]. Podstatou námitek dovolatele je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, namítá-li, že odvolací soud učinil výše zmíněné skutkové závěry, přestože nebyla k dispozici žalobcova pracovní náplň , resp. pracovní náplň za něj podepsala neznámá osoba, jeho podpis byl zfalšovaný . Žalobce současně v dovolání předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (že v daném případě vzhledem k neexistenci žalobcovy pracovní náplně není možné zjistit, zda se žalobce skutečně stal pro žalovanou nadbytečným), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci o neopodstatněnosti žalovanou uplatněného výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nepovažoval popis pracovní činnosti (pracovní náplň) za dokument podstatný pro výkon práce zaměstnance , potom nebere dostatečně v úvahu, že povinnost zaměstnance vykonávat práce vymezené v pracovní náplni nevyplývá z tohoto informativního dokumentu, jehož vyhotovení je věcí samotného zaměstnavatele, nýbrž z druhu práce sjednaného mezi účastníky v pracovní smlouvě, a současně dovolatel význam tohoto dokumentu v projednávané věci přeceňuje za situace, kdy jak bylo soudy zjištěno z výsledků provedeného dokazování - mezi účastníky nebyly od uzavření dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 25.1.2008 až do uplynutí výpovědní doby, tj. do 30.11.2010, nějaké spory či nejasnosti o obsahu pracovní náplně žalobce .

Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.).

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. června 2013 JUDr. Zdeněk N o v o t n ý
předseda senátu