21 Cdo 3409/2013
Datum rozhodnutí: 30.10.2014
Dotčené předpisy: § 338b o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 338e o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 271 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243e o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 3409/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Mgr. Ing. J. T. , advokátky se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 777/12, IČO 71464913, zastoupené Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Na Kovárně č. 472/8, proti povinnému LASSELSBERGER, s.r.o. se sídlem v Plzni, Adelova č. 2549/1, IČO 25238078, zastoupené JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova č. 547/43, pro 17.117.610,11 Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 E 133/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2013 č.j. 8 Co 2894/2012-158, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné podaný u soudu dne 29.3.2012 Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10.5.2012 č.j. 28 E 133/2012-38 nařídil podle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6.2.2012 č.j. 8 Cmo 206/2011-176 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 17.117.610,11 Kč s 3% úrokem z prodlení ode dne 3.9.2004 do zaplacení, náhrady nákladů "nalézacího řízení před soudem prvního stupně" ve výši 250.380,- Kč a "před soudem odvolacím" ve výši 933.290,- Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného v katastrálním území B. (které blíže označil) a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů nařízení výkonu rozhodnutí 198.840,- Kč, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na "vymožení dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány", a že pořadí soudcovského zástavního práva se řídí dnem 29.3.2012.

Povinný podáním ze dne 23.5.2012, které došlo soudu prvního stupně dne 29.5.2012, navrhl, aby výkon rozhodnutí byl zastaven. Uvedl, že vymáhanou pohledávku dne 9.5.2012 "na výzvu exekutora", učiněnou v průběhu exekučního řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 76 EXE 647/2012, "dobrovolně uhradil", a že proto vymáhaná pohledávka zanikla splněním dluhu. Povinný současně poukázal na to, že vymáhaná pohledávka byla původně přiznána Mgr. I. N., která ji postoupila oprávněné, že povinnému bylo oznámeno postoupení pohledávky "ve velmi nezdařilé fotokopii", což "zakládalo značné pochybnosti" o tom, kdo je věřitelem, že povinná "zahájila u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28.3.2012 řízení o úschově", jehož "předmětem bylo složení plnění judikovaného exekučním titulem pro výplatu příjemci", a že tedy náklady oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí nebyly vynaloženy účelně.

Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14.8.2012 č.j. 28 E 133/2012-122 výkon rozhodnutí "částečně zastavil" pro "pohledávku ve výši 17.117.610,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% p.a. z této částky od 3.9.2004 do zaplacení a pro "náklady předcházejícího řízení ve výši 250.380,- Kč a 933.290,- Kč" a rozhodl, že "ve zbývající části se návrh povinného ze dne 25.5.2012 na úplné zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zamítá" a že povinný je povinen zaplatit oprávněné na "náhradě nákladů tohoto řízení 6.360,- Kč" k rukám advokáta Mgr. Víta Brožka. Dospěl k závěru, že "právo přiznané exekučním titulem" zaniklo až po podání návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva a že proto je třeba zčásti zastavit výkon rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst.3 a 4 občanského soudního řádu. K "úplnému" zastavení výkonu rozhodnutí soud prvního stupně neshledal důvod; náhrada nákladů ve výši 198.840,- Kč oprávněné přísluší, neboť lhůta ke splnění povinnosti podle exekučního titulu uplynula již dnem 22.3.2012 a oprávněná tedy "byla při důvodně podaném návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva zastoupena advokátem". Soud prvního stupně současně uložil podle ustanovení § 271 občanského soudního řádu povinnému, aby zaplatil oprávněné náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, protože "k částečnému zastavení výkonu rozhodnutí došlo z důvodu zániku pohledávky až po podání důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zaplacením ze strany povinné".

K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 30.5.2013 č.j. 8 Co 2894/2012-158 usnesení soudu prvního stupně jednak potvrdil ve výroku, kterým byl zamítnut "ve zbývající části návrh povinného ze dne 25.5.2012 na úplné zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva", jednak změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí tak, že oprávněné uložil, aby zaplatila povinnému "na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně" 5.884,30 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Ereta; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co uvedl, že usnesení soudu prvního stupně o "částečném zastavení" výkonu rozhodnutí nebylo odvoláním povinného dotčeno a že byly splněny "podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva postupem podle ustanovení § 268 odst.3 občanského soudního řádu", odvolací soud dospěl k závěru, že "výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva byl nařízen poprávu", že "žádné relevantní důvody pro to, aby postupem podle ustanovení § 271 občanského soudního řádu bylo rozhodnutí o nákladech nařízení výkonu rozhodnutí zrušeno, nebyly ani tvrzeny, ani se z obsahu spisu nepodávají", když "podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí nastaly až po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí". Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí před soudem prvního stupně zdůvodnil odvolací soud tím, že oprávněná na návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí "žádným procesně relevantním způsobem nereagovala, nýbrž bez zjevné příčiny nechala procesní aktivitu na povinném", že povinný proto byl úspěšný "se svým návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí", a že mu proto "musí patřit právo na náhradu nákladů této fáze vykonávacího řízení".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že se náležitě nevypořádal s námitkou o neúčelnosti nákladů vyložených oprávněnou na "právní zastoupení" ve výši 198.840,- Kč, neboť mělo být zohledněno, že oprávněná je sama "aktivní advokátkou s generální praxí". Odvolací soud rovněž nevzal v úvahu, že povinný ještě před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva měl důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, a že jeho "snaha o doložení translačních titulů při osobním jednání s oprávněnou byla více než na místě". Povinný navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se výkon rozhodnutí "zcela zastavuje", a aby ve smyslu ustanovení § 271 občanského soudního řádu zrušil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení obsažené v "usnesení č.j. 28 E 133/2012-38" a oprávněné uložil nahradit povinnému jeho náklady.

Oprávněná uvedla, že soudy správně měly řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zastavit, neboť "pro řízení o tomto návrhu nejsou splněny podmínky". Okolnost, že výkon rozhodnutí byl přesto zastaven, by neměla být přičítána k tíži oprávněné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

Předmětnou věc výkonu rozhodnutí je třeba i v současné době projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013.

Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitost, k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo notářem doloží, že nemovitost je ve vlastnictví povinného (srov. § 338b odst.1 větu první o.s.ř.). Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva je rozhodující stav v době zahájení řízení (§ 338b odst.2 o.s.ř.). Zřízení soudcovského zástavního práva se zaznamenává do katastru nemovitostí (srov. § 338c odst.2. o.s.ř.).

Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí (srov. § 338d odst.1 věta první o.s.ř.). Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze vést výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti přímo i proti každému pozdějšímu vlastníku nemovitosti (srov. § 338d odst.2 o.s.ř.).
Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitosti se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř.; ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. lze použít jen tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (srov. § 338e odst.1 o.s.ř.). Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká; v případě, že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení výkonu rozhodnutí (srov. § 338e odst.2 o.s.ř.)

Zaniklo-li (zcela nebo zčásti) právo přiznané rozhodnutím, v jehož prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, je to - jak vyplývá z výše uvedeného - důvodem pro zastavení tohoto výkonu rozhodnutí (zcela nebo zčásti), jen jestliže k zániku práva došlo v době předcházející podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, tedy - řečeno jinak - přede dnem, podle něhož se řídí pořadí výkonem rozhodnutí zřízeného soudcovského zástavního práva na nemovitostech. V případě, že právo přiznané rozhodnutím, v jehož prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, zaniklo později, nelze výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech již zastavit, a to ani podle ustanovení § 268 odst.3 o.s.ř.; bylo-li zřízeno soudcovské zástavní právo na nemovitostech, lze podle ustanovení § 268 odst.3 o.s.ř. zastavit pouze výkon rozhodnutí prodejem zastavených nemovitostí. Soudní praxe již dříve dospěla k závěru, že řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech je třeba - zaniklo-li vymáhané právo až po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech - zastavit pro nedostatek podmínek podle ustanovení 254 odst.1, § 103 a 104 odst.1 o.s.ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2007 sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, které bylo uveřejněno pod č. 95 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2009 sp. zn. 20 Cdo 3062/2007).

V projednávané věci povinný splnil dluh odpovídající vymáhané pohledávce dne 9.5.2012. Vzhledem k tomu, že oprávněná podala u soudu ve prospěch této pohledávky návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech již dne 29.3.2012, nemohl (neměl být) zánik práva důvodem pro zastavení tohoto výkonu rozhodnutí. Nicméně, soud prvního stupně přesto usnesením ze dne 14.8.2012 č.j. 28 E 133/2012-122, které nebylo (v tomto výroku) odvoláním napadeno a které proto nabylo - jak správně dovodil také odvolací soud - samostatně právní moci, výkon rozhodnutí zastavil. Za této situace řešil odvolací soud otázku procesního práva, jak má být rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, které účastníkům vznikly v souvislosti s rozhodováním soudů o nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech a se zastavením nařízeného výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto otázku nevyřešil v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že jde o otázku, která dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání povinného je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dojde-li k zastavení výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo; může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu již zaplatil (srov. § 271 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech má jen zajišťovací povahu, rozumí se (z pohledu ustanovení § 271 o.s.ř.) "prováděním" jeho výkonu zejména úkony, které směřují k jeho nařízení nebo zastavení.

Přistoupí-li soud k zastavení výkonu rozhodnutí, soud současně - jak vyplývá z ustanovení § 271 o.s.ř. - rozhodne též o náhradě nákladů řízení, a to nejen o náhradě nákladů tohoto úseku vykonávacího řízení (řízení o zastavení výkonu rozhodnutí), ale také o všech nákladech, které dosud vznikly prováděním výkonu rozhodnutí. Rozhodnutím o zastavení výkonu rozhodnutí zůstávají nedotčeny výroky usnesení o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, a to samozřejmě včetně usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud proto přezkoumá též všechna rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, která byla vydána v průběhu celého řízení o výkon rozhodnutí; výroky (pravomocné i nepravomocné) usnesení o náhradě nákladů řízení, která z tohoto hlediska neobstojí, soud zruší, popřípadě rozhodne o vrácení plnění povinnému, byla-li náhrada nákladů řízení oprávněnému již zaplacena.

Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že v projednávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 14.8.2012 č.j. 28 E 133/2012-122 ve skutečnosti zastavil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech "zcela", neboť také - jak dovodil - právo přiznané rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6.2.2012 č.j. 8 Cmo 206/2011-176 zaniklo v plném rozsahu, a že zamítnutím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí "ve zbývající části" soud prvního stupně vyjádřil jen svůj závěr, že tu není důvod ke zrušení výroku usnesení ze dne 10.5.2012 č.j. 28 E 133/2012-38, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněné na náhradě nákladů nařízení výkonu rozhodnutí 198.840,- Kč. Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že uvedený procesně chybný postup při aplikaci ustanovení § 271 o.s.ř. nenapravil.

O náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu vznikly, soud - jak se uvádí v ustanovení § 271 o.s.ř. - rozhodne podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Jde v podstatě o posouzení, zda se oprávněný nedopustil před nařízením výkonu rozhodnutí nebo v jeho průběhu procesního zavinění; o procesním zavinění oprávněného se hovoří zpravidla tehdy, jestliže nezachoval při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo v průběhu výkonu rozhodnutí potřebnou míru pečlivosti, jestliže proto přistoupil bezdůvodně k vymáhání pohledávky cestou výkonu rozhodnutí nebo bezdůvodně ve vykonávacím řízení pokračoval a jestliže z tohoto důvodu musel být výkon rozhodnutí posléze zastaven. Dovodí-li soud, že se oprávněný procesního zavinění nedopustil, má to (mimo jiné) za následek, že dosud vydaná usnesení musí zůstat ve výrocích o náhradě nákladů řízení nedotčena, že není možné, aby bylo oprávněnému uloženo vrátit, co mu povinný zaplatil na náklady výkonu, a že soud oprávněnému přizná náhradu účelných nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, aniž by přitom bylo samo o sobě významné, že povinný měl se svým návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí "úspěch".

Při úvaze, zda se oprávněná v posuzovaném případě dopustila procesního zavinění významného z pohledu ustanovení § 271 o.s.ř., měl odvolací soud v první řadě přihlédnout k tomu, že nebyly vůbec splněny předpoklady pro vyhovění návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením soudu prvního stupně ze dne 10.5.2012 č.j. 28 E 133/2012-38; rozhodl-li soud přesto o zastavení tohoto výkonu rozhodnutí, nelze to z hlediska použití ustanovení § 271 o.s.ř. uvažovat k "tíži" oprávněné (za její procesní zavinění), i když se chybnému zastavení výkonu rozhodnutí cestou opravného prostředku (ačkoliv měla) nebránila. Poukazuje-li povinný na okolnosti, za nichž byla vymáhaná pohledávka postoupena oprávněné, je třeba zdůraznit, že dlužník smí postupníkovi plnit dluh jen tehdy a až poté, co mu postupitel oznámí nebo postupník prokáže postoupení pohledávky, neboť do té doby se zprostí dluhu - bez ohledu na případné postoupení pohledávky - plněním postupiteli (srov. § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013). Oznámila-li tedy postupitelka Mgr. I. N. dopisem ze dne 8.2.2012 povinnému, že svoji pohledávku postoupila oprávněné, měl povinný (po uplynutí lhůty k plnění) plnit buď oprávněné nebo, kdyby tu byly vskutku oprávněné pochybnosti o tom, že šlo o oznámení Mgr. I. N., postupitelce, v žádném případě nebyl oprávněn "pozastavit platbu" nebo složit plnění do úřední úschovy (navíc, ke splnění dluhu složením do úřední úschovy nedochází podáním návrhu na přijetí plnění do úschovy u soudu, ale skutečným složením plnění do úschovy soudu); z uvedeného vyplývá, že oprávněná podala návrh na nařízení výkonu rozhodnutí důvodně.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v souladu se zákonem. Protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst.1 o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243e odst.2 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst.1 část věty za středníkem a věta druhá a § 226 odst.1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. října 2014

JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu