21 Cdo 3367/2011
Datum rozhodnutí: 21.12.2011
Dotčené předpisy: § 200y odst. 1 o. s. ř., § 200z odst. 1 o. s. ř., § 200z odst. 2 o. s. ř., § 200za odst. 3 o. s. ř., § 261a odst. 4 o. s. ř.




21 Cdo 3367/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci zástavního věřitele GOMANOLD TRADING LIMITED se sídlem Akropoleos, 59-61, SAVVIDES CENTRE, 1st floor, Flat/Office 102, P.C. 2012, Nicosia, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 49/633, proti zástavním dlužníkům 1) T. M. , 2) L. M. , oběma zastoupeným JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Porážková č. 1424/20, 3) K. U. a 4) Horskému wellness hotelu Tatra a.s. se sídlem ve Velkých Karlovicích, Na Mikulcově č. 505, IČO 28535740, zastoupenému JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem v Ostravě, Porážková č. 1424/20, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 11 C 109/2009, o dovolání zástavního dlužníka 4) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2011 č.j. 56 Co 485/2010-290, takto:

I. Dovolání zástavního dlužníka 4) proti výroku usnesení krajského soudu, kterým bylo odvolací řízení zastaveno a kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nařízení soudního prodeje nemovitostí ve spoluvlastnictví zástavních dlužníků 1), 2) a 3) se odmítá ; jinak se zamítá .
II. Zástavní dlužník 4) je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč k rukám JUDr. Michala Račoka, advokáta se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 49/633.
O d ů v o d n ě n í :
Bytové družstvo Kolovraty se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 53, IČO 26127539 se žalobou podanou u Okresního soudu ve Vsetíně dne 20.1.2009 domáhalo, aby soud nařídil k uspokojení jeho pohledávky ve výši 14.095.917,62 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,5% z částky 14.095.917,62 Kč za každý den prodlení ode dne 1.12.2008 do zaplacení a úroků z prodlení "stanovených podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.", z částky 14.095.917,62 Kč ode dne 1.12.2008 do zaplacení soudní prodej zástavy, a to "budovy čp. 505 (bydlení) na pozemku č. parc. st. 1293, budovy bez čp./če. (občanská vybavenost) na pozemku č. parc. st. 1292, budovy bez čp./če. (technická vybavenost) na pozemku č. parc. st. 1949, pozemku č. parc. st. 1292, pozemku č. parc. st. 1293, pozemku č. parc. st. 1949, pozemku č. parc. 317/2, pozemku č. parc. 319/1, pozemku č. parc. 319/2, pozemku č. parc. 319/3, pozemku č. parc. 319/4, pozemku č. parc. 320/1, pozemku č. parc. 331/1, pozemku č. parc. 331/2, pozemku č. parc. 331/4, pozemku č. parc. 331/5, pozemku č. parc. 332/1, pozemku č. parc. 334/2, pozemku č. parc. 8417 a pozemku č. parc. 8418", to vše v katastrálním území a obci Velké Karlovice. Žalobu zdůvodnilo zejména tím, že má vůči Horskému hotelu Tatra s.r.o. se sídlem ve Velkých Karlovicích, Na Mikulcově č. 505, IČO 60323051, podle dohody ze dne 14.8.2008 o přistoupení této společnosti k závazku společnosti FERRO BUILDING, a.s. se sídlem v Praze 1, Petrská č. 2051/5, IČO 25108531, založenému dohodou uzavřenou rovněž dne 14.8.2008, pohledávku z půjčky ve výši 14.095.917,62 Kč, spolu s příslušenstvím (úrokem z prodlení) a sjednanou smluvní pokutou, že téhož dne uzavřel s Horským hotelem Tatra s.r.o jako zástavcem (a tehdejším vlastníkem nemovitostí) k zajištění této pohledávky zástavní smlouvu, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo k označeným nemovitostem, a že zajištěná pohledávka dosud nebyla uspokojena, ačkoliv se stala splatnou.

Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 1.12.2009 č.j. 11 C 109/2009-95 rozhodl, že nařizuje "k uspokojení pohledávky zástavního věřitele Bytové družstvo Kolovraty z dohody uzavřené dne 14.8.2008 mezi Bytovým družstvem Kolovraty jako věřitelem a společností FERRO BUILDING, a.s. jako dlužníkem, ve spojení s dohodou o přistoupení k závazku uzavřenou dne 14.8.2008 Bytovým družstvem Kolovraty jako věřitelem a společností Horský hotel Tatra s.r.o. jako druhým dlužníkem a panem J. H. jako třetím dlužníkem, tvořené jistinou ve výši 14.095.917,62 Kč, s úrokem z prodlení za dobu od 1.12.2008 do 1.12.2009 ve výši 1.280.445,92 Kč a s úrokem z prodlení z částky 14.095.917,62 Kč za dobu od 2.12.2009 do zaplacení ve výši, které v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, a dále k uspokojení smluvní pokuty ve výši 0,5% z částky 14.095.917,62 Kč za každý den prodlení od 1.12.2008 do 1.12.2009 v celkové výši 25.795.529,24 Kč" prodej zástavy - budovy bez čp./če. (občanská vybavenost) na pozemku č. parc. st. 1292, pozemku č. parc. st. 1292, pozemku č. parc. 319/2, pozemku č. parc. 319/3, pozemku č. parc. 319/4, to vše v katastrálním území a obci Velké Karlovice, "které jsou v podílovém spoluvlastnictví" zástavních dlužníků 1), 2), 3), "přičemž podíl každého činí id. 1/3", a dále budovy čp. 505 (bydlení) na pozemku č. parc. st. 1293, budovy bez čp./če. (technická vybavenost) na pozemku č. parc. st. 1949, pozemku č. parc. st. 1293, pozemku č. parc. st. 1949, pozemku č. parc. 317/2, pozemku č. parc. 319/1, pozemku č. parc. 320/1, pozemku č. parc. 331/1, pozemku č. parc. 331/2, pozemku č. parc. 331/4, pozemku č. parc. 331/5, pozemku č. parc. 332/1, pozemku č. parc. 334/2, pozemku č. parc. 8417 a pozemku č. parc. 8418", to vše v katastrálním území a obci Velké Karlovice, které "jsou vlastnictvím" zástavního dlužníka 4); současně rozhodl, že se zamítá žaloba v části, v níž se zástavní věřitel Bytové družstvo Kolovraty domáhalo nařízení soudního prodeje zástavy "také k uspokojení smluvní pokuty ve výši 0,5% z částky 14.095.917,62 Kč za každý den prodlení od 2.12.2009 do zaplacení". Při svém rozhodování vycházel z toho, že Bytové družstvo Kolovraty jako zástavní věřitel má, podle smlouvy o privativní novaci ze dne 14.8.2008 uzavřené se společností FERRO BUILDING, a.s. jako dlužníkem, jíž byly nahrazeny dosavadní závazky mezi jejími účastníky novým závazkem, pohledávku ve výši 14.095.917,62 Kč z titulu půjčky, splatnou do 30.11.2008 a zajištěnou smluvní pokutou ve výši 0,5% denně za každý den prodlení dlužníka se splněním; k závazku společnosti FERRO BUILDING, a.s. z této dohody přistoupili dohodou ze dne 14.8.2008 společnost Horský hotel Tatra s.r.o. a J. H. K zajištění uvedené pohledávky s příslušenstvím a sjednané smluvní pokuty byla uzavřena téhož dne 14.8.2008 mezi Bytovým družstvem Kolovraty jako zástavním věřitelem a společností Horský hotel Tatra s.r.o. jako zástavcem (a tehdejším vlastníkem všech označených nemovitostí) zástavní smlouva, podle které byl proveden vklad zástavního práva k nemovitostem do katastru nemovitostí. Vlastníkem zástavy jsou v době rozhodnutí soudu ohledně části nemovitostí (označených ve výroku) zástavní dlužníci 1), 2) a 3) v podílovém spoluvlastnictví (se spoluvlastnickým podílem každého z nich o velikosti ideální 1/3) a ohledně zbylé části nemovitostí (rovněž označených ve výroku) zástavní dlužník 4). Žalobce doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo i kdo je zástavním dlužníkem. Soud zdůraznil, že zde postačuje jen osvědčení těchto skutečností. Nárok na smluvní pokutu však vznikl toliko ke dni vyhlášení rozhodnutí, "kdy celková výše již vzniklých nároků na smluvní pokutu činila 25.795.529,24 Kč". Proto je žaloba na soudní prodej této zástavy ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. důvodná ve vztahu k celé jistině, jejímu příslušenství (úroku z prodlení) a jen uvedenému rozsahu smluvní pokuty.

K odvolání zástavních dlužníků 3) a 4) Krajský soud v Ostravě - poté, co usnesením ze dne 3.1.2011 č.j. 56 Co 485/2010-276 připustil, aby na místo dosavadního zástavního věřitele Bytového družstva Kolovraty vstoupila do řízení společnost GOMANOLD TRADING LIMITED (zástavní věřitel), které Bytové družstvo Kolovraty postoupilo zajištěnou pohledávku smlouvou ze dne 1.6.2010 - usnesením ze dne 1.3.2011 č.j. 56 Co 485/2010-290 potvrdil usnesení soudu prvního ve výroku o nařízení soudního prodeje zástavy; současně rozhodl, že "odvolací řízení k odvolání zástavního dlužníka 3) a 4)" proti výroku o zamítnutí návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy se zastavuje. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o splnění podmínek ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. pro nařízení soudního prodeje zástavy a zdůraznil, že soud při tomto svém rozhodování zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány, tj. postaveny najisto, ale postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny. Zástavní věřitel doložil zástavní smlouvou, že zástavce Horský hotel Tatra s.r.o. (jako tehdejší vlastník zastavených nemovitostí) zřídil k zajištění svého závazku vůči "původnímu" zástavnímu věřiteli, založenému dohodou ze dne 14.8.2008, zástavní právo k předmětným nemovitostem k zajištění pohledávky, včetně příslušenství, a smluvní pokuty. Dohodou ze dne 14.8.2008 uzavřenou podle ustanovení § 570 občanského zákoníku a dohodou o přistoupení k závazku z téhož dne byla doložena zajištěná pohledávka. Výpisy z katastru nemovitostí byly doloženy osoby zástavních dlužníků a to, že zástavní právo bylo vloženo do katastru nemovitostí. To, že jsou vedeny insolvenční řízení a že bylo rozhodnuto o úpadku společnosti FERRO BUILDING, a.s. a J. H., není pro nařízení soudního prodeje zástavy právně významné. Zkoumání oprávnění J. H., coby tvrzeného jednatele zástavce, který již jím v době uzavření zástavní smlouvy být neměl, podepsat zástavní smlouvu, není předmětem řízení o nařízení soudního prodeje zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník 4) dovolání. Zdůrazňuje, že nelze nařídit soudní prodej zástavy v případě, že zde "již při tomto řízení existují závažné skutečnosti naznačující, že zástavní právo k zástavě, jejíž prodej se v řízení má nařídit, nebylo zřízeno platně". Podle názoru dovolatele bylo prokázáno, že zástavní smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu, že "osoba J. H., která měla smlouvu o zřízení zástavního práva za dovolatele (správně společnost Horský hotel Tatra s.r.o.) podepsat, nebyla vůbec k takovému kroku oprávněna, neboť v době podpisu zástavní smlouvy již neměla oprávnění k jednání za společnost", což "zohlednil" i příslušný katastrální úřad ve svém rozhodnutí ze dne 15.1.2010, kterým "zrušil vklad zástavního práva, které bylo vloženo ke specifikovaným nemovitostem, a to právě z důvodu absolutní neplatnosti právního úkonu - zástavní smlouvy", že v době uzavření smlouvy byla již nařízena exekuce na majetek J. H., jež se vztahovala i na jeho obchodní podíl ve společnosti Horský hotel Tatra s.r.o., z čehož "vyplývá, že J. H. porušil zákaz nakládat se svým majetkem stanovený v usnesení o nařízení exekuce". Zástavní právo k zástavě proto nebylo v řízení doloženo, neboť "zástavní věřitel existenci příslušného zástavního práva neprokázal". Přípustnost dovolání zástavní dlužník 4) dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zástavní věřitel navrhl odmítnutí dovolání zástavního dlužníka 4), neboť nemá náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř., když neobsahuje žádný dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Otázka, zda lze nařídit soudní prodej zástavy "v případě, že zde již při tomto řízení existují závažné skutečnosti naznačující, že zástavní právo k zástavě, jejíž prodej se v řízení má nařídit, nebylo zřízeno platně", je již dlouhou dobu řešena judikaturou dovolacího soudu. Soud při zkoumání, zda bylo doloženo zástavní právo k zástavě, vždy přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo. J. H. byl jako jednatel zástavce vymazán z obchodního rejstříku až dne 1.9.2008, když listina o jeho údajném odvolání z funkce byla rejstříkovému soudu předložena dne 29.8.2008; zástavní smlouva byla uzavřena již dne 14.8.2008, kdy byl v obchodním rejstříku stále zapsán jako jednatel zástavce. Zástavní věřitel jednal v důvěře v tento zápis. Z obsahu samotné zástavní smlouvy tak není možné na její neplatnost usuzovat, za řízení nevyšla najevo její neplatnost ani z jiného důvodu. Ani tvrzené "zrušení" vkladu zástavního práva katastrálním úřadem nemůže vést k jeho "neexistenci"; jednalo by se navíc o "nicotný akt, vydaný mimo rámec pravomoci katastrálního úřadu". Neplatnost zástavní smlouvy, resp. neexistenci zástavního práva, nepůsobí ani exekuce nařízená na majetek J. H., neboť ten při uzavření zástavní smlouvy nenakládal vlastním majetkem, takže zákaz nakládání se svým majetkem takovým úkonem porušit nemohl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání má náležitosti vyžadované ustanovením § 241a o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

V projednávané věci odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým by nařízen soudní prodej zastavených nemovitostí, které jsou ve spoluvlastnictví zástavních dlužníků 1), 2) a 3). Tímto rozhodnutím nevznikla (nemohla vzniknout) zástavnímu dlužníku 4) žádná újma na jeho právech, neboť nebyl v tomto rozsahu účastníkem řízení a uvedené rozhodnutí se proto vůbec nedotklo jeho právní sféry; zástavní dlužník 4) ve vztahu k tomuto rozhodnutí nemá (nemůže mít) žádný skutečný zájem, aby bylo zrušeno. K podání dovolání proti tomuto rozhodnutí tedy zástavní dlužník 4) není oprávněn (subjektivně legitimován), a proto Nejvyšší soud ČR jeho dovolání v této části podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.b) o.s.ř. odmítl.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.).

Proti usnesení odvolacího soudu, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání přípustné v případech, které jsou (taxativně) vyjmenovány v ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení z důvodu zpětvzetí odvolání, není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. a přípustnost dovolání nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Protože dovolání zástavního dlužníka 4) směřuje v rozsahu, v němž bylo podáno proti výroku usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud ČR je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Subjektivně přípustné dovolání zástavního dlužníka 4) proti výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil). Dovolání zástavního dlužníka 4) proti těmto výrokům usnesení odvolacího soudu ve věci samé tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Odvolací soud v napadeném usnesení mimo jiné řešil právní otázku, kdy se - z pohledu doložení zástavním právem zajištěné pohledávky ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. - z obsahu spisu podává neplatnost smlouvy, na jejímž základě měla vzniknout zajištěná pohledávka. Protože uvedená otázka dosud nebyla dovolacím soudem ve všech naznačených souvislostech vyřešena a protože byla pro právní posouzení věci významná (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání zástavního dlužníka 4) proti usnesení odvolacího soudu ve shora uvedeném rozsahu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Z hlediska skutečností významných podle ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů v tomto směru dovolacímu přezkumu nepodléhá - srov. § 241a odst.3 a § 242 odst.3 o.s.ř.), že mezi Bytovým družstvem Kolovraty jako věřitelem a FERRO BUILDING, a.s. jako dlužníkem (za nějž jednal předseda představenstva J. H.) byla dne 14.8.2008 uzavřena smlouva, jíž byly dosavadní závazky dlužníka (ve smlouvě blíže určené a jím co do důvodu a výše uznané) nahrazeny novým závazkem dlužníka vůči věřiteli zaplatit "z důvodu půjčky" částku 14.095.917,62 Kč do 30.11.2008; pro případ prodlení "s vrácením půjčky" byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5% za každý den prodlení, splatná do jednoho týdne poté, "co věřitel požádá písemně dlužníka o její zaplacení". Dne 14.8.2008 byla rovněž uzavřena mezi Bytovým družstvem Kolovraty jako věřitelem a Horským hotelem Tatra s.r.o. (za nějž jednal jako jednatel J. H.) a J. H. jako dlužníky dohoda o jejich přistoupení k uvedenému závazku dlužníka FERRO BUILDING, a.s. K zajištění této pohledávky s příslušenstvím a smluvní pokutou, kterou má věřitel "vůči zástavci", bylo zástavní smlouvou ze dne 14.8.2008 uzavřenou mezi Bytovým družstvem Kolovraty jako zástavním věřitelem a Horským hotelem Tatra s.r.o. (za nějž jednal jako jednatel J. H.) jako zástavcem (a zástavním dlužníkem - tehdejším vlastníkem zástavy) sjednáno zástavní právo na předmětných nemovitostech, které bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu práva ke dni 4.9.2008. J. H. byl ke dni 14.8.2008 zapsán v obchodním rejstříku zástavce jako jeho jednatel a vymazán byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.9.2008 sp. zn. F 41039/2008 C 11533-1. Jako vlastník zástavy - budovy bez čp./če. (občanská vybavenost) na pozemku č. parc. st. 1292, pozemku č. parc. st. 1292, pozemku č. parc. 319/2, pozemku č. parc. 319/3, pozemku č. parc. 319/4, to vše v katastrálním území a obci Velké Karlovice - jsou v současné době v katastru nemovitostí zapsáni zástavní dlužníci 1), 2) a 3) jako podíloví spoluvlastníci, vlastníkem ostatních zastavených nemovitostí je zástavní dlužník 4).

Podle ustanovení § 200y odst. 1 o.s.ř. je řízení o soudním prodeji zástavy zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy.

Podle ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

Podle ustanovení § 200z odst. 2 o.s.ř. ve věci může být rozhodnuto bez nařízení jednání jen za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o.s.ř. nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v odst.1 doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.

Podle ustanovení § 200za odst. 3 o.s.ř. podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

Podle ustanovení § 261a odst.4 o.s.ř. lze výkon usnesení o nařízení prodeje zástavy nařídit tehdy, obsahuje-li označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství.

Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 152 občanského zákoníku); zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky (srov. § 155 odst.1 větu druhou občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. § 165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. § 165a odst. 1 občanského zákoníku).

Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, podá-li zástavní věřitel návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Soudní prodej zástavy (jako jedno z řízení upravených v občanském soudním řádu) není sporem a ani řízením nalézacím nebo vykonávacím (exekučním). Jde o zvláštní typ řízení před soudem (z pohledu ustanovení § 2 o.s.ř. jde o "jinou právní věc"), jehož smyslem je - jak bez pochybnosti vyplývá z ustanovení § 165a odst.1 občanského zákoníku - dosáhnout zpeněžení zástavy a tím získat výtěžek, z něhož se může (by se mohl) uspokojit zástavní věřitel.

V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v ustanovení § 200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například § 268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o.s.ř. Judikatura soudů proto již dříve mimo jiné dovodila, že právem, které nepřipouští výkon rozhodnutí prodejem zástavy (§ 267 odst.1 o.s.ř.), se rozumí jakékoliv právo, v důsledku kterého k prodávané zástavě nevzniklo (nemohlo platně vzniknout) zástavní právo (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005).

Dokládá-li zástavní věřitel zástavní právo k zástavě smlouvou o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvou), je nepochybné, že je vždy významné pro závěr o zástavním právu (kromě jiných okolností) též to, zda jde o platný právní úkon; na základě neplatné smlouvy o zřízení zástavního práva (zástavní smlouvy) totiž zástavní právo vzniká - i kdyby podle takové smlouvy došlo ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nebo kdyby nastal jiný modus zástavního práva - jen tedy, jsou-li splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 151d odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2000 nebo v ustanovení § 161 odst.1 občanského zákoníku (nyní platného) anebo v jiných případech stanovených právními předpisy. Judikatura soudů proto dospěla k závěru, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř. doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). Obdobná úvaha platí i pro zkoumání toho, zda byla doložena zástavním právem zajištěná pohledávka. I zde tedy soud, má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva, přihlíží k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo. To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy. Povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení § 200z odst.1 o.s.ř., totiž soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením neumožňuje.

Dovolatelem tvrzený důvod neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 14.8.2008 spočívající v tom, že za zástavce - právnickou osobou (společnost s ručením omezeným) jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, neboť již nebyla statutárním orgánem (jednatelem), z obsahu smlouvy nevyplývá a (za situace, kdy tento jednatel byl ke dni uzavření zástavní smlouvy nadále jako jednatel zapsán v obchodním rejstříku) ani jinak nepochybně ve shora popsaném smyslu nevyšel za řízení najevo. Jsou zde totiž ve vztahu k tomuto důvodu neplatnosti sporná tvrzení účastníků, podložená označenými důkazy (ze strany zástavního věřitele jde o tvrzení, že návrh na výmaz jednatele byl podán rejstříkovému soudu až dne 29.8.2008, výmaz proveden až 1.9.2008 a že jednal při uzavření zástavní smlouvy v důvěře v zápis v obchodním rejstříku), jež vyžadují provádění dokazování. Vzhledem k tomu, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy - jak výše uvedeno - soudu provést takové dokazování týkající se platnosti smlouvy neumožňuje, odvolací soud v souladu se zákonem dovodil, že tato námitka dovolatele není pro nařízení soudního prodeje zástavy významná.

Správný je rovněž závěr soudů, že případná exekuce nařízená na majetek společníka právnické osoby (zástavce) a postihující jeho majetkovou účast ve společnosti nemůže způsobit neplatnost zástavní smlouvy uzavřené právnickou osobou ohledně jí vlastněných nemovitostí. Takovou zástavní smlouvou totiž není nakládáno s majetkovou účastí společníka, ale s majetkem samotné společnosti, a proto se na ni účinky nařízení exekuce na majetek společníka nevztahují.

Rovněž tak nepochybně nevyšlo v řízení najevo ani to, že by zástavní právo snad nemělo vzniknout proto, že by rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí mělo jím být následně "zrušeno". Zástavní právo je osvědčováno zástavní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí, v němž je nadále k předmětným nemovitostem zapsáno.

V projednávané věci zástavní věřitel požadoval nařízení prodeje zástavy ve prospěch pohledávky (s příslušenstvím a smluvní pokutou) ze smlouvy ze dne 14.8.2008, kterou byly nahrazeny dosavadní závazky dlužníka FERRO BUILDING, a.s., když k tomuto novému závazku dlužníka přistoupili zástavce Horský hotel Tatra s.r.o. a J. H. Zajištěnou pohledávku doložil příslušnými smlouvami, a proto soudy dospěly v souladu se zákonem k závěru, že byla osvědčena i zajištěná pohledávka.

Z výše uvedeného se podává, že (z pohledu dovolacích důvodů) závěr soudů o splnění předpokladů pro nařízení soudního prodeje zástavy je v souladu se zákonem. Jestliže proto odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl nařízen soudní prodej zastavených nemovitostí, jejichž vlastníkem je zástavní dlužník 4), je jeho rozhodnutí správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR proto dovolání zástavního dlužníka 4) v tomto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

V dovolacím řízení vznikly zástavnímu věřiteli v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za zastupování ve výši 3.750,- Kč [srov. § 7 pism.f), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2007 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce zástavního věřitele advokát JUDr. Michal Račok osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které zástavnímu věřiteli za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 810,- Kč (srov. § 137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání zástavního dlužníka 4) bylo odmítnuto a zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst.3 o.s.ř. uložil, aby zástavnímu věřiteli tyto náklady nahradil. Zástavní dlužník 4) je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.860,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který zástavního věřitele v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). K zaplacení náhrady nákladů řízení dovolací soud nestanovil lhůtu k plnění; přiznané náhrady nákladů řízení se zástavní věřitel může ve výkonu rozhodnutí nebo exekuci domáhat jen z výtěžku zpeněžení zástavy, dosaženého jejím prodejem, a nařízení a provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) k uspokojení náhrady těchto nákladů řízení z jiného majetku zástavního dlužníka je nepřípustné (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo 1520/2009, které bylo uveřejněno pod č. 51 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2011).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu