21 Cdo 3350/2014
Datum rozhodnutí: 04.12.2015
Dotčené předpisy: § 27 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb., § 33 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb., § 4 předpisu č. 1/1992Sb., § 243 předpisu č. 65/1965Sb.




21 Cdo 3350/2014

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. Karla Kuny se sídlem v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry č. 393, jako insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s.r.o. se sídlem v Bystrém, Sulkovská č. 80, IČO 27473261, proti žalovanému L. V. , o 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 148/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. dubna 2014 č.j. 22 Co 159/2013-673, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obchodní společnost ANIDOR s.r.o. se sídlem v Bystrém, Sulkovská č. 80, IČO 27473261 (dále jen "ANIDOR s.r.o.") se žalobou podanou u Okresního soudu ve Svitavách dne 10.7.2008 (a doplněnou podáními doručenými soudu dne 23.4.2009, 7.8.2009, 9.2.2012, 5.4.2012 a 13.4.2012) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 80.000,- Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě Smlouvy o prodeji části podniku ze dne 1.6.2005 získala část podniku VITKA Brněnec a.s. od společnosti Darren, s.r.o., IČO 25278711 (dále jen "Darren, s.r.o.") [která podnik nabyla Smlouvou o prodeji podniku ze dne 1.6.2005 uzavřenou se správcem konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a.s. se sídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, IČO 00174131 (dále jen "VITKA Brněnec a.s." nebo "úpadce") Dr. Ing. Vítězslavem Hálkem, MBA] a od 1.6.2005 do 12.9.2005 "v areálu VITKA Brněnec na adrese Brněnec 17" provozovala textilní výrobu. Žalovanému, který byl v den předcházející prodeji podniku zaměstnancem společnosti VITKA Brněnec a.s., bylo "z prostředků ANIDOR s.r.o." (ze sběrného účtu úpadce VITKA Brněnec a.s., na který byly "bez právního důvodu" převedeny prostředky ANIDOR s.r.o.) vyplaceno 20.000,- Kč jako mzda za období červen 2005 a 20.000,- Kč jako mzda za období červenec 2005, ačkoliv smlouva o prodeji podniku uzavřená mezi konkursním správcem VITKA Brněnec a.s. a Darren, s.r.o. byla (z důvodu vad předchozího souhlasu soudu s uzavřením smlouvy) neplatná, žalovaný nebyl u společnosti ANIDOR s.r.o. ani ve faktickém pracovním poměru, a v období od 1.6.2005 do 12.9.2005 "pro ni vykonával pouze protiprávní činnost", resp. "není schopen kromě protiprávního jednání doložit, jakou činnost vykonával". Žalovaný se sám označil (ještě před tím, než konkursní správce VITKA Brněnec a.s. odstoupil dne 9.9.2005 od Smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi společností VITKA Brněnec a.s. a Darren, s.r.o.) za zaměstnance společnosti VITKA Brněnec a.s. a tudíž nemohl být ani v dobré víře, že mzda, kterou "obdržel z prostředků ANIDOR s.r.o.", mu byla vyplacena po právu; společnost ANIDOR s.r.o. se proto domáhá jejich vydání z titulu bezdůvodného obohacení, případně z důvodu "lepšího práva". Druhá část nároku vyplývá z doby po 12.9.2005, kdy již ANIDOR s.r.o. nepůsobila "v areálu v Brněnci 17" a kdy žalovaný "pracoval zcela nesporně pro úpadce VITKA Brněnec a.s.". ANIDOR s.r.o. se domáhá vydání výtěžku zpeněžení, který byl vydán žalovanému správcem konkursní podstaty VITKA Brněnec a.s. formou výplaty mzdy, neboť ANIDOR s.r.o. prokázala, že její majetek byl po 13.9.2005 zaúčtován do účetnictví úpadce VITKA Brněnec a.s., úpadce žádný svůj majetek v roce 2005 neprodával a žalovaný nemohl obdržet mzdu z prodeje úpadcova majetku; společnost ANIDOR s.r.o. se proto domáhá zaplacení dalších 40.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, případně z důvodu "lepšího práva".

Žalovaný namítal, že pro úpadce VITKA Brněnec a.s. pracoval 15 let, že před prodejem podniku i po jeho prodeji vykonával stejnou pracovní činnost, že mu bylo sděleno, že úpadce VITKA Brněnec, a.s. "byl koupen společností Darren, s.r.o. a platí původní pracovní smlouva a všichni zaměstnanci jsou zaměstnanci Darren, s.r.o.", že jako zaměstnanec "někam chodil do práce, tam pracoval a následně obdržel mzdu a otázku, z jakého majetku mu byla vyplacena, v žádném případě nemohl ovlivnit", a že mu proto přijde "absurdní, aby peníze za práci, kterou vykonával a které obdržel, měl vracet"; nárok (uplatněný "žalobou z lepšího práva") by si podle žalovaného měla ANIDOR s.r.o. "řešit s tím, kdo je oprávněn s majetkem nakládat nebo kdo byl oprávněn nakládat s majetkem v té době".

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 16.4.2012 č.j. 10 C 148/2008-491 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování uzavřel, že žalovaný byl ke dni 30.5.2005 zaměstnancem VITKA Brněnec a.s., že smlouva o prodeji podniku uzavřená dne 1.6.2005 mezi správcem konkursní podstaty VITKA Brněnec a.s. a společností Darren, s.r.o. byla platná a že smlouva o prodeji části podniku uzavřená mezi Darren, s.r.o. a ANIDOR s.r.o. dne 1.6.2005, (event. 2.6.2005) je neplatná, a rozvedl, že i v případě, kdyby smlouva mezi Darren, s.r.o. a ANIDOR s.r.o. byla platná, ANIDOR s.r.o. by neměla nárok vůči žalovanému, neboť by se majetkem společnosti nestal sběrný účet, ze kterého byla vyplacena mzda žalovanému, a byla by to Darren, s.r.o. která žalovanému vyplatila mzdu, byť z prostředků, které získala od ANIDOR s.r.o. Kdyby nebyla platná ani smlouva mezi správcem konkursní podstaty VITKA Brněnec a.s. a Darren, s.r.o., žalovaný by byl nadále zaměstnancem úpadce VITKA Brněnec a.s. a od úpadce by dostal vyplacenou mzdu, neboť příslušný sběrný účet by v takovém případě byl majetkem úpadce. V obou případech by tak ANIDOR s.r.o. nebyla ve sporu aktivně legitimována. Soud "pro doplnění" dodal, že, kdyby to byla ANIDOR s.r.o., kdo žalovanému vyplatil mzdu, bylo by na místě věc posoudit podle ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce, neboť žalovaný v uvedené době docházel do práce, plnil pracovní povinnosti "tak jak v době před 1.6.2005" a za vykonanou práci obdržel mzdu na svůj bankovní účet "standardním způsobem jako před 1.6.2005"; nebylo by tedy možné uzavřít, že by žalovaný věděl nebo musel předpokládat, že jde o částky omylem vyplacené (takový závěr by bylo možné učinit pouze za situace, kdy by žalovaný za stejné období a stejnou činnost obdržel souběžně ještě jeden příjem od jiného subjektu). O nároku na vyplacení dalších 40.000,- Kč z titulu "lepšího práva" soud uzavřel, že nelze prokázat, že by prostředky vyplacené žalovanému byly právě prostředky, které byly získány zpeněžením majetku ANIDOR s.r.o., což není možné "s ohledem na neprůkaznost, neúplnost a nesprávnost způsobu vedení účetnictví" úpadce.

K odvolání ANIDOR s.r.o. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 10.4.2014 č.j. 22 Co 159/2013-673 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel požadovat na zaměstnanci, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené. Po žalovaném, který byl do doby uzavření smlouvy o převodu podniku zaměstnancem úpadce VITKA Brněnec a.s., nelze požadovat, aby byl v době složitých majetkových přesunů schopen "rozklíčovat, kdo je jeho zaměstnavatelem". Vůči žalovanému, který nadále vykonával svou práci, nebyl učiněn žádný úkon směřující k ukončení pracovního poměru; za vykonanou práci žalovaný obdržel mzdu a tak "nemohl nic jiného, než předpokládat, že mzda je mu vyplácena jeho zaměstnavatelem, ať už je to úpadce VITKA Brněnec a.s., Darren, s.r.o. či ANIDOR s.r.o.". Kdyby byla zaměstnavatelem žalovaného ANIDOR s.r.o., nemohla by se dovolávat svého nároku jako zaměstnavatel vůči zaměstnanci podle ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce. Jestliže ANIDOR s.r.o. pouze poskytla úpadci VITKA Brněnec a.s. či Darren, s.r.o. jako případným zaměstnavatelům žalovaného prostředky na vyplacení mzdy za rozhodné měsíce, pak se vrácení vyplacené mzdy nemohou domáhat ani tyto subjekty jako zaměstnavatelé žalovaného (s odkazem na ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce), ani žalobce, neboť, vznikl-li pracovněprávní vztah mezi žalovaným a některým z těchto subjektů a získal-li některý z nich jako zaměstnavatel žalovaného finanční prostředky na vyplacení mzdy žalovanému od ANIDOR s.r.o., musí být takový nárok vypořádán mezi ANIDOR s.r.o. a skutečným zaměstnavatelem žalovaného; v této situaci nejde o žalobu z lepšího práva. Ohledně nároku na zaplacení 40.000,- Kč z titulu "lepšího práva" se odvolací soud nejdříve vypořádal s námitkou ANIDOR s.r.o. (kterou uplatnila až v doplnění odvolání), že žalovanému mohla být vyplacena mzda jen po schválení konkursním soudem ve smyslu § 67a zákona o konkursu a vyrovnání, tak, že mzda vyplacená žalovanému jako vedoucímu zaměstnanci úpadce VITKA Brněnec a.s. v měsíci říjnu a listopadu "nijak nevybočovala z toho, co lze považovat za mzdu zcela přiměřenou postavení žalovaného v rámci podniku úpadce, takže jejím vyplacením nemohly být ohroženy mzdové nároky ostatních zaměstnanců ani nároky dalších věřitelů"; právní závěry uvedené "v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2661/2001" odvolací soud shledal pro danou věc irelevantními. Odvolací soud se dále zabýval otázkou, zda se žalovanému dostala finanční částka získaná zpeněžením majetku ANIDOR s.r.o. sepsaného do konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a.s. I když správce konkursní podstaty sepsal do konkursní podstaty majetek ANIDOR s.r.o., je rozhodné, že majetek byl zpeněžen a ANIDOR s.r.o. se nedomohla vyloučení tohoto majetku z konkurzní podstaty podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání a že za předpokladu, že byl výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, byla "nárokem ANIDOR s.r.o. tzv. žaloba z lepšího práva" ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002. Odvolací soud uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že finanční prostředky, ze kterých byla žalovanému vyplacena mzda, jsou výtěžkem zpeněžení věcí ANIDOR s.r.o., neboť ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že účetnictví úpadce VITKA Brněnec a.s. není úplné a elektronické účetnictví nelze využít, neboť nemá ověřeny vstupní údaje. Kdyby se podařilo ANIDOR s.r.o. prokázat, že žalovaný obdržel finanční prostředky získané zpeněžením jejího majetku, pak by nastal střet dvou práv, a to práva ANIDOR s.r.o. na vydání výtěžku zpeněžení jeho věci oproti právu žalovaného na vyplacení mzdy za odvedenou práci, s tím, že jeho zaměstnavatel může požadovat vrácení mzdy, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, o takovou situaci se však v projednávané věci nejedná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala ANIDOR s.r.o. (podáním doručeným soudu dne 10.7.2014) dovolání. Namítala zejména, že se žalovaným neměla uzavřený žádný pracovněprávní vztah, a že žalovaný "žádným způsobem" neprokázal, jaké pracovní úkoly, případně pro jakého zaměstnavatele, v daném období plnil; jestliže tedy žalovaný neprokázal, pro koho a jakou práci vykonával, nevznikl mu nárok na mzdu a ustanovení § 243 odst. 3 zákoníku práce navíc lze aplikovat pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dovolatelka dále zdůraznila, že vyplacenými peněžními prostředky neplnila dluh za třetí osobu a že nikdy neměla v úmyslu poskytnout úpadci VITKA Brněnec a.s. prostředky na úhradu mzdových nároků zaměstnanců; je-li obligatorním předpokladem pro aplikaci ustanovení § 454 občanského zákoníku vědomé plnění povinnosti někoho jiného, o takovou situaci zde zjevně nešlo. K uplatňovanému nároku z titulu lepšího práva uvedla, že je absurdní závěr odvolacího soudu, podle kterého se ANIDOR s.r.o. nepodařilo prokázat, že by finanční prostředky, ze kterých byla žalovanému hrazena mzda, byly výtěžkem zpeněžení věcí ANIDOR s.r.o., když z návrhu závěrečné zprávy zpracované současným správcem konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a.s. Mgr. Stejskalem vyplývá, že úpadce od září 2005 do 6.2.2007 žádný majetek patřící úpadci neprodával. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby "věc vrátil k dalšímu řízení".

U společnosti ANIDOR s.r.o. bylo na její návrh zahájeno insolvenční řízení (účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dnem 10.10.2014 v 13.38 hod.) a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27.11.2014 KSPA 44 INS 27521/2014-A-8 byl zjištěn úpadek společnosti ANIDOR s.r.o. a na majetek společnosti byl prohlášen konkurs (účinky prohlášení úpadku a konkursu nastaly dnem 27.11.2014 v 11:11 hod.). Insolvenční správce společnosti ANIDOR s.r.o. Ing. Karel Kuna podáním ze dne 3.4.2015 navrhl, aby bylo v tomto řízení, přerušeném prohlášením konkursu (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona), pokračováno. Soud proto v řízení pokračoval s tím, že insolvenční správce dlužníka Ing. Karel Kuna se stal účastníkem řízení (žalobcem) na místě společnosti ANIDOR, s.r.o. (§ 264 odst. 1 insolvenčního zákona).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době projednat a rozhodnout - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).

V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy (mimo jiné) zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá - srov. § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o.s.ř.), že žalovaný se stal na základě pracovní smlouvy ze dne 30.4.1991 zaměstnancem společnosti VITKA Brněnec a.s. a že jejich pracovněprávní vztah trval též ke dni 31.5.2005. Správce konkursní podstaty VITKA Brněnec a.s. prodal podnik úpadce smlouvou ze dne 1.6.2005 společnosti Darren, s.r.o., která část podniku převedla na společnost ANIDOR s.r.o.; smlouva o prodeji části podniku byla označena za neplatný právní úkon. Na účet žalovaného byla dne 18.7.2005 připsána částka 21.340,- Kč a dne 16.8.2005 částka 21.262,- Kč z účtu 100856201/0800, který v roce 2005 náležel úpadci VITKA Brněnec a.s. a který byl tzv. sběrným účtem, z něhož se provádí rozúčtování plateb na základě média předaného organizací. Na sběrný účet VITKA Brněnec a.s. byly z účtu ANIDOR s.r.o. č. 1211495319/0800 převedeny dne 18.7.2005 částka 1.089.279,-Kč a dne 16.8.2005 částka 1.084.584,-Kč. Podle tvrzení společnosti ANIDOR s.r.o. byl do konkursní podstaty VITKA Brněnec a.s. zahrnut výtěžek získaný zpeněžením majetku patřícího společnosti ANIDOR s.r.o., který byl (v době po 12.9.2005) použit k úhradě dluhů věřitelů společnosti VITKA Brněnec a.s. (kromě jiného mzdových nároků žalovaného). Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí sporu (mimo jiné) významné vyřešení právních otázek, zda vzniklo zaměstnanci bezdůvodné obohacení tehdy, jestliže zaměstnavatel použil na úhradu jeho mzdových (platových) nároků peněžní prostředky, které mu "poprávu" nepatřily, popřípadě k nimž měl mít "lepší právo" někdo jiný než věřitelé jeho zaměstnavatele, případně komu je povinen takové bezdůvodné obohacení vydat. Protože tyto otázky hmotného práva dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k době, kdy byly žalovanému uspokojeny jeho mzdové nároky plněním, kterým se měl podle názoru žalobce bezdůvodně obohatit - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 46/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 628/2004 Sb., č. 562/2004 Sb., č. 563/2004 Sb., č. 169/2005 Sb., č. 253/2005 Sb. a č. 342/2005 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2005 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákonů č. 590/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 217/2000 Sb., č. 257/2004 Sb. a č. 436/2004 Sb., tedy podle zákona o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku ve znění účinném do 31.12.2006 (dále jen "zákona o mzdě").

Pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem (srov. § 27 odst.2 zák. práce). Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce (srov. § 33 odst.1 zák. práce). Ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní nebo pracovní smlouvou, a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práci podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň (srov. § 35 odst.1 zák. práce).

Za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda (srov. § 4 odst.1 zákona o mzdě). Mzdou se rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (srov. § 4 odst.2 větu první zákona o mzdě). Mzda je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo na některou její složku, pokud nebylo v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě sjednáno kratší než měsíční období splatnosti mzdy (srov. § 10 odst.1 zákona o mzdě). Právo uspokojit nárok zaměstnance na mzdu má - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - jen zaměstnavatel; někdo jiný tak smí učinit, jen jestliže to pracovněprávní předpisy připouštějí (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 323/2003, který byl uveřejněn pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

Byla-li zaměstnanci vyplacena mzda, aniž by mu na ni (zcela nebo zčásti) poprávu vznikl nárok, získává tím zaměstnanec na úkor zaměstnavatele bezdůvodné obohacení (srov. § 243 odst.2 zák. práce). Vrácení neprávem vyplacených částek však může zaměstnavatel požadovat na zaměstnanci, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě tří let od jejich výplaty (srov. § 243 odst.3 zák. práce).

Vydání bezdůvodného obohacení spočívající ve vrácení neprávem vyplacených částek mzdy smí po zaměstnanci požadovat - jak vyplývá z výše uvedeného - jen zaměstnavatel; někdo jiný to může požadovat, jen jestliže ho k tomu opravňují pracovněprávní předpisy.

V projednávané věci vyplatila žalovanému mzdu (plnění, jehož se žalobce domáhá) společnost VITKA Brněnec a.s. jako jeho zaměstnavatel. Vznikl-li žalovanému vskutku ("poprávu") nárok na mzdu, byl jeho zaměstnavatel povinen nárok uspokojit, aniž by bylo samo o sobě významné, jak (z čeho) si opatřil na výplatu mzdy peněžní prostředky; i kdyby zaměstnavatel žalovaného byl povinen peněžní prostředky, které použil k výplatě mzdy, vrátit zpět tomu, od něhož je obdržel (například z důvodu vydání bezdůvodného obohacení), nemůže od svých zaměstnanců - již z důvodu zákazu přenášet na ně své hospodářské (podnikatelské) riziko - požadovat, aby mu k tomuto účelu vrátili již vyplacené mzdy.

Žalobou z tzv. lepšího práva (uplatňovanou v souvislosti s konkursním řízením vedeným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů) se v soudní a právní praxi rozumí žaloba o splnění povinnosti, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) vyplacena jeho pohledávka za úpadcem, neboť má za to, že jí byla pohledávka vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, protože třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z konkursní podstaty "lepší právo" než věřitel uspokojené pohledávky a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by bylo náleželo třetí osobě; žaloba z tzv. lepšího práva uvedeným způsobem slouží ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení z konkursní podstaty (výtěžku jejího zpeněžení) bylo v konkursním řízení porušeno (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004 sp. zn. 25 Cdo 2489/2003, které bylo uveřejněno pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, který byl uveřejněn pod č. 81 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2005). Z hlediska hmotněprávního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z konkursní podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

Žalobce v projednávané věci založil svou žalobu na tvrzení, že společnost VITKA Brněnec a.s. použila k uspokojení mzdového nároku žalovaného peněžní prostředky, jejichž zdrojem byl majetek společnosti ANIDOR s.r.o., a že proto k těmto peněžním prostředkům měl "lepší právo" než měl žalovaný vůči svému zaměstnavateli z důvodu uspokojení svých mzdových nároků. I kdyby žalobce skutečně měl tvrzené "lepší právo", je tu rozhodující, že žalovaný obdržel plnění v rámci svého pracovněprávního vztahu se společností VITKA Brněnec a.s. na uspokojení svých mzdových nároků, které by byl povinen případně (kdyby mu opravdu byly vyplaceny neprávem) vrátit, jen kdyby věděl nebo musel z okolností předpokládat, že šlo o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené (§ 243 odst.3 zák. práce); byl-li by povinen k vrácení plnění svému zaměstnavateli za podmínek uvedených v ustanovení § 243 odst.3 zák. práce, nemůže být v "horším" právním postavení vůči žalobci, který si na toto plnění činí nárok z důvodu tzv. lepšího práva, založeného (rovněž) na právu na vydání bezdůvodného obohacení.

Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že, byl-li výtěžek zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty v konkursním řízení vedeném podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů vyplacen zaměstnancům úpadce na uspokojení jejich mzdových nebo jiných pracovněprávních nároků, může se ten, kdo tvrdí, že měl podle hmotného práva ke zpeněženému majetku tzv. lepší právo, úspěšně domáhat po zaměstnancích úpadce vydání jim poskytnutého plnění, jen kdyby byla u zaměstnanců úpadce dána ve smyslu ustanovení § 243 odst.3 zák. práce povinnost vrátit zaměstnavateli neprávem vyplacené částky.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je, i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů, věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2015

JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu