21 Cdo 3305/2012
Datum rozhodnutí: 30.10.2013
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 233 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 234 odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 235 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 235e odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § §218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 218a o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 3305/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Správního bytového družstva Rozvoj se sídlem v Praze 4, Jihlavská č. 1276/17, IČO 000 33 006, zastoupeného JUDr. Irenou Malcovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Olštýnská č. 607/1, proti žalované MUDr. H. C. , zastoupené JUDr. Danielou Kovářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská č. 11, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. září 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. února 2001, č. j. 27 C 137/97-73, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. prosince 2007, č. j. 27 C 137/97-227, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. června 2008, č. j. 27 C 137/97-255, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 27 C 137/97, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. září 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. února 2001, č. j. 27 C 137/97-73, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. června 2008, č. j. 27 C 137/97-255, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 19 Co 517/2010-431, takto:

I. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. září 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. února 2001, č. j. 27 C 137/97-73, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. června 2008, č. j. 27 C 137/97-255, se zastavuje .
II. Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, se odmítá .
III. Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 19 Co 517/2010-431, se odmítá .
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900, Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ireny Malcové, advokátky se sídlem v Praze 8, Olštýnská č. 607/1.
Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 27 o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v P., ze dne 21. 4. 1997, kterou dal žalobce žalované, s tím, že nájemní poměr skončí ve lhůtě tří měsíců, která počne běžet dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a současně rozhodl, že žalovaná je povinna byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do 15 dnů od uplynutí výpovědní lhůty; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 1.000,- Kč. Uvedený rozsudek byl doručen - namísto žalované - Městské části Praha 4 se sídlem v P., která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 7. 2000, č. j. 27 C 137/97-63, postupem podle ustanovení § 29 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2000) ustanovena opatrovníkem žalované (z důvodu neznámého pobytu); podle potvrzení ve spise nabyl rozsudek právní moci ve výroku I. (ve věci samé) dne 13. 3. 2001 a ve výroku II. (o náhradě nákladů řízení) dne 2. 11. 2000.

Žalovaná poté, co dne 19. 5. 2005 nahlédla do spisu značky 27 C 137/97 - podáním ze dne 9. 7. 2005 (doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 12. 7. 2005) sdělila, že ve věci přivolení k výpovědi z nájmu podává odvolání pro zmatečnost řízení , neboť jí nebyla doručena ani žaloba ani jediné z předvolání k soudním jednáním ani rozsudek , nebylo s ní jednáno jako s účastníkem řízení , čímž bylo porušeno její procesní právo seznámit se s obsahem žaloby a obhajovat se proti obvinění žalobce a svědků . Vytýká soudu, že žádosti o jejím vyhledání ve Švýcarsku adresované Ministerstvu zahraničí v Praze a Velvyslanectví ČR v Bernu neměly základní náležitost přesné datum narození žalované, a proto pátrání švýcarské policie po jejím pobytu nemohlo být úspěšné. Žalovaná současně požádala o prominutí zmeškání lhůty s tím, že doplní odvolání o otevření této lhůty dalšími doklady do 30 dnů . Dalším podáním ze dne 20. 7. 2005 požádala o určení advokáta ex offo pro podání odvolání .

Obvodní soud pro Prahu 4 poté, co usnesením ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 C 137/97-227, zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73 - usnesením ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, odmítl (pro opožděnost podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.687,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Ireny Malcové.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, usnesení obvodního soudu o odmítnutí odvolání potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil jen tak, že jejich výše činí 4.000,- Kč, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.600,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ireny Malcové.

Podáním datovaným dnem 17. 2. 2008, které bylo odevzdáno k poštovní přepravě jako doporučená zásilka v Ženevě 21 dne 18. 2. 2009 a doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 23. 2. 2009, žalovaná podala proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 C 137/97-227, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Žalobu na obnovu řízení odůvodnila ustanovením § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. a žalobu pro zmatečnost podala z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podáním ze dne 8. 10. 2010, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2010, označeným jako Doplnění žaloby , žalovaná kromě toho, že blíže specifikovala původní žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost napadla žalobou na obnovu řízení a žalobou pro zmatečnost také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68 (ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73), v případě žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., když namítá, že jí byl v původním řízení ustanoven opatrovník, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 19. 10. 2010, č. j. 27 C 137/97-376, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.800,- Kč na účet advokátky JUDr. Ireny Malcové. Dospěl k závěru, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 C 137/97-227, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, ani usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, nejsou rozhodnutími ve věci samé ani rozhodnutími, kterými bylo řízení skončeno, a proto proti nim není přípustná ani žaloba na obnovu řízení, ani žaloba pro zmatečnost. Ve vztahu k žalobě na obnovu řízení a k žalobě pro zmatečnost podané z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, dovodil (vedle názoru, že proti rozsudku žaloba vlastně podána nebyla ), že byly podány opožděně; vycházel přitom z toho, že žalovaná se o rozsudku dozvěděla nejpozději dne 9. 7. 2005, kdy proti němu podala odvolání, a že žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost podala až dne 23. 2. 2009.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2011, č. j. 19 Co 517/2010-431, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 18.720,- Kč. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 C 137/97-227, a ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, ani proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (§ 228 odst. 1 o. s. ř.) ani o rozhodnutí, kterými bylo řízení skončeno (§ 229 odst. 1 o. s. ř.). Ohledně žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost podaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, vycházel z toho, že byly podány až v tzv. doplňku k žalobě, tedy v jejím rozšíření ze dne 11. 10. 2010 . Dovodil, že za situace, kdy se žalovaná o napadeném rozsudku dozvěděla nejpozději dne 9. 7. 2005, kdy proti němu podala odvolání a musel jí být znám důvod obnovy i napadené rozhodnutí, nebyla dodržena lhůta tří měsíců uvedená v ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. pro podání žaloby na obnovu řízení ani lhůta uvedená v ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. pro podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; shodně se soudem prvního stupně proto dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení i žaloba pro zmatečnost proti rozsudku obvodního soudu ze dne 12. 9. 2000 byly podány opožděně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu - a výslovně také proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68 (ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73), usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291 - podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů, že v jejím případě marně uplynula subjektivní i objektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti rozsudku. Připomíná, že dne 21. 4. 1997 podává družstvo proti ní žalobu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, že soud doručuje dovolatelce na pražskou adresu, ačkoli je mu známa doručovací adresa v Ženevě, že dne 14. 7. 2000 jí soud ustanovil Městskou část v Praze 4 jako opatrovníka, ačkoli jej nepoučil o důsledcích nedostavení se k jednání a vynesl v nepřítomnosti opatrovníka rozsudek pro zmeškání (v tomto směru poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2041/2000), že od ledna 1998 až do 30. 6. 2005 nemohla pro závažné zdravotní komplikace opustit Švýcarsko, že dne 9. 7. 2005 podává žalobu pro zmatečnost (napadá přitom zákonnost ustanovení opatrovníka, závady v doručování a nečinnost opatrovníka) s žádostí o navrácení lhůty a žalobu na obnovu řízení a že dne 19. 9. 2006 opravuje své podání, přičemž příslušnou listinu, o kterou opírá důvody pro obnovu řízení (ztracenou lékařskou zprávu) objevila později , avšak v době vydání napadeného soudního rozhodnutí tato listina nade vší pochybnost existovala a měla zásadní vliv na soudní rozhodnutí . Podle názoru žalované podstatný dovolací důvod leží na nesprávném právním posouzení její žádosti o prominutí zmeškání lhůty a v tomto směru dovozuje, že lhůtu nezmeškala a soud se touto větou neměl vůbec zabývat, naopak měl ze své úřední povinnosti prošetřit otázku doručení ; v takovém případě by dospěl k závěru, že soudní rozhodnutí nebylo zákonným způsobem doručeno opatrovníkovi, proto nemohla lhůta k podání opravného prostředku vůbec začít běžet . Je přesvědčena o tom, že napadla rozsudek žalobou pro zmatečnost i žalobou na obnovu řízení ve lhůtě, a to proto, že jí nebyl rozsudek doručen, a že o jejích žalobách nebylo do dnešního dne soudem rozhodnuto, přičemž soud pouze dovodil, že jde o odvolání, které pro svou opožděnost zamítl ; v tomto směru poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1173/2002, kde jí dovolací soud vytýká, že nepodala ve lhůtě proti rozsudku dovolání, ačkoli si ho u soudu převzala . Výrok o povinnosti dovolatelky uhradit protistraně náklady řízení je podle názoru žalované rovněž stižen vadou, neboť soud měl postupovat podle ustanovení § 150 o. s. ř. a z důvodů zvláštního zřetele hodných (jejích osobních, sociálních i finančních poměrů) měl rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, resp. vzhledem k tomu, že dovolatelka stávající situaci nezavinila, jí měl naopak přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Podle přesvědčení dovolatelky napadené rozhodnutí trpí právními vadami a současně řeší otázku zásadního právního významu, a proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl , neboť napadené usnesení odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním jsou napadena rozhodnutí odvolacího soudu, která byla vydána před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Žalovaná jak výslovně uvádí v dovolání dovoláním napadá také předcházející soudní rozhodnutí, zejména usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 27 C 137/97-255, ze dne 19. 6. 2008, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68 (ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73).

Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243c odst. 1, § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, jímž bylo odmítnuto odvolání žalované pro opožděnost, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítl, neboť bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., jejíž zmeškání nelze prominout (240 odst. 2 věta první o. s. ř.); uvedené usnesení bylo žalované její tehdejší zástupkyni advokátce JUDr. Marii Cilínkové doručeno dne 26. 6. 2008 a dovolání proti němu žalovaná podala až podáním ze dne 11. 10. 2012 doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 téhož dne. I kdyby však dovolání bylo podáno včas, nebylo by přípustné, neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (§ 237 o. s. ř.), nebylo jím rozhodnuto ve věcech taxativně vyjmenovaných v ustanoveních § 238, § 238a o. s. ř. a nejde o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o. s. ř.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011, č. j. 19 Co 517/2010-431, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 10. 2010, č. j. 27 C 137/97-376, a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu mimo jiné - ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost.

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno.

Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst.1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží [srov. 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3, 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř.]. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř nebo podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost), dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení nebo o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost) ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Závěr odvolacího soudu, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 12. 2007, č. j. 27 C 137/97-227, a ze dne 19. 6. 2008, č. j. 27 C 137/97-255, ani proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2008, č. j. 19 Co 438/2008-291, nejsou přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (§ 228 odst. 1 o. s. ř.) ani o rozhodnutí, kterými bylo řízení skončeno (§ 229 odst. 1 o. s. ř.), žalovaná
ve svém
dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu nenapadá.

Žalovaná v dovolání odvolacímu soudu (mimo jiné) vytýká, že nesprávně posoudil otázku včasnosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73.

V projednávané věci odvolací soud založil svůj závěr, že žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost ve vztahu ke zmatečnostnímu důvodu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., které podala žalovaná proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, musí být zamítnuty, na zjištění, že byly podány opožděně [po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost)]. Vycházel přitom z toho, že žalovaná se o napadeném rozsudku dozvěděla nejpozději dne 9. 7. 2005, kdy proti němu podala odvolání, a že žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost proti uvedenému rozsudku podala až v tzv. doplňku k žalobě (v písemném podání ze dne 8. 10. 2010), které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2010.

Výklad právní otázky, v jaké (subjektivní) lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti a odvolací soud tedy v souladu se zákonem dovodil, že tato lhůta činí - jak zcela nepochybně vyplývá z ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. - tři měsíce od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy [u důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit [u důvodu uvedeného v § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Správný je proto i závěr odvolacího soudu, že tříměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení proti rozsudku obvodního soudu ze dne 12. 9. 2000 marně uplynula; uplynula však také objektivní lhůta, která činí - jak rovněž zcela nepochybně vyplývá z ustanovení § 233 odst. 2 o. s. ř. tři roky od právní moci napadeného rozhodnutí; podle potvrzení ve spise nabyl rozsudek právní moci ve výroku I. (ve věci samé) dne 13. 3. 2001 a ve výroku II. (o náhradě nákladů řízení) dne 2. 11. 2000.

Obecná lhůta k žalobě pro zmatečnost trvá 3 měsíce a běží od doručení žalobou napadeného rozhodnutí (§ 234 odst. 1 o. s. ř.); zvláštní lhůty k žalobě pro zmatečnost jsou stanoveny v ustanovení § 234 odst. 2 a 5 o. s. ř.

Podle ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. lze žalobu pro zmatečnost z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Závěr odvolacího soudu, že žaloba pro zmatečnost podaná žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73 (datovaná dnem 8. 10. 2010 a doručená tomuto soudu dne 11. 10. 2010) z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byla podána opožděně (po uplynutí lhůty tří měsíců uvedené v ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř.), je rovněž v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že žalobu pro zmatečnost - stejně jako jiné opravné prostředky lze podat jen ve lhůtě k tomu určené, jejíž zmeškání není možné prominout (§ 235 odst. 1 o. s. ř.) a kterou ani předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení § 55 věty druhé o. s. ř. prodloužit, a že opožděně podanou žalobu pro zmatečnost soud podle ustanovení § 235e odst. 2 o. s. ř. zamítne (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, uveřejněné pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). Ve vztahu k posouzení otázky určení počátku běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. byl dovolacím soudem přijat právní názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 47/2012), že není významné, kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vyhlášeno (vydáno) pravomocné soudní rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a které může zakládat důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah; lhůta uvedená v ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. běží ode dne, kdy se ten, kdo žalobu podává, prokazatelně dozvěděl informace (skutečnosti) o tom, že takové rozhodnutí bylo nebo mohlo být vydáno (jak správně dovodily soudy obou stupňů, v posuzované věci počala lhůta podle ustanovení § 234 odst. 5 o. s. ř. běžet nejpozději ode dne 9. 7. 2005, kdy žalovaná podala proti rozsudku Obvodního soudu ze dne 12. 9. 2000 odvolání).

Správný je i závěr soudů, že podání žalované ze dne 9. 7. 2005 (doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 12. 7. 2005) označené jako Odvolání pro zmatečnost řízení (které bylo soudy posouzeno jako odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73, a pro opožděnost podle ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. odmítnuto), ani podání datované dnem 17. 2. 2008, které bylo odevzdáno k poštovní přepravě jako doporučená zásilka v Ženevě 21 dne 18. 2. 2009 a doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 23. 2. 2009 (ani její další písemná podání předcházející písemnému podání datovanému dne 8. 10. 2010 a doručenému Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 11. 10. 2010) neměla náležitosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73 (k náležitostem žaloby pro zmatečnost, vymezení zmatečnostního důvodu a vázanosti soudu uplatněným zmatečnostním důvodem srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).

Namítá-li dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 2041/2000 - že v původním řízení jí soud ustanovil Městskou část v Praze 4 jako opatrovníka, ačkoliv jej nepoučil o důsledcích nedostavení se k jednání a vynesl v nepřítomnosti opatrovníka rozsudek pro zmeškání , přehlíží, že v původním řízení v této věci nebyl vydán rozsudek pro zmeškání podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., a proto již z toho důvodu nelze závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2041/2000, v posuzované věci použít.

Tvrdí-li dovolatelka s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1173/2002 že soudní rozhodnutí nebylo zákonným způsobem doručeno opatrovníkovi, proto nemohla lhůta k podání opravného prostředku vůbec začít běžet , přehlíží, že otázku zákonnosti ustanovení opatrovníka žalované v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu ani doručení rozsudku obvodního soudu opatrovníkovi soudy - vzhledem ke svému závěru o opožděnosti žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 9. 2000, č. j. 27 C 137/97-68, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2001, č. j. 27 C 137/97-73 - v dovoláním napadeném usnesení neřešily; z uvedeného důvodu je nepřípadný i odkaz dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1173/2002.

Ostatní námitky žalované nesměřují proti dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, ale proti řízení, jehož obnovy a zmatečnosti se žalovaná domáhala; proto nemohou zpochybnit závěr, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil (že žaloby na obnovu řízení a pro zmatečnost proti rozsudku byly podány opožděně), a jsou proto již z tohoto důvodu bezpředmětné.

K dalšímu písemnému podání žalované ze dne 10. 7. 2013 (v němž doplňuje dovolání ze dne 11. 10. 2012 tak, že otázku zásadního právního významu spatřuje ve skutečnosti, že stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníkovi, přičemž dovolacím důvodem je § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ), učiněnému po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud vzhledem k ustanovení § 242 odst. 4 o. s. ř. přihlížet.

Vzhledem k tomu, že důvody uplatněné žalovanou v dovolání nejsou způsobilé zpochybnit správnost usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 19 Co 517/2010-431 (v jeho potvrzujícím výroku o zamítnutí žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost pro opožděnost), je zřejmé, že napadené usnesení nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby na obnovu řízení), ani podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (v případě žaloby pro zmatečnost).

Dovolání žalované proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 19 Co 517/2010-431 - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 3.750,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).

Vzhledem k tomu, že advokátka JUDr. Irena Malcová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 850,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.900,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2013

JUDr. Mojmír Putna předseda senátu