21 Cdo 329/2013
Datum rozhodnutí: 17.12.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 238a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 234 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 329/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 217/42, IČO 00005886, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, proti žalovanému V. L. , zastoupenému JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Třebízského č. 175/44, o 964,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. července 2009 č. j. 15 C 33/2009-20, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 33/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2012 č. j. 19 Co 444/2012-52, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalobci se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává .
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř):
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2012 č. j. 19 Co 444/2012-52, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 6. 2012 č. j. 15 C 33/2009-32, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 7. 2009 č. j. 15 C 33/2009-20 (jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 964,- Kč z důvodu přirážky k jízdnému při přepravě hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu a na náhradě nákladů řízení 6.669,- Kč) a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen o. s. ř ), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně v souladu se zákonem zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným u Okresního soudu v Kladně dne 8. 6. 2012 z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť byla podána opožděně (po uplynutí lhůty tří měsíců uvedené v ustanovení § 234 odst. 2 o. s. ř. a počítané ode dne, kdy byl žalovanému, který byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2011 č. j. 9 Nc 803/2010-38 omezen ve způsobilosti k právním úkonům, ustanoven usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 7. 2011 č. j. 42 P 233/2011-67 zástupce), je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že žalobu pro zmatečnost lze - stejně jako jiné opravné prostředky - podat jen ve lhůtě k tomu určené, jejíž zmeškání není možné prominout (§ 235 odst. 1 o. s. ř.) a kterou ani předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení § 55 věty druhé o. s. ř. prodloužit, a že opožděně podanou žalobu pro zmatečnost soud zamítne (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, uveřejněné pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).

Námitky dovolatele, že trpí duševní nemocí již od dětství a známky této nemoci jsou na něm na první pohled patrné , že touto chorobou trpěl též v době, kdy se dopustil prvních tzv. černých jízd v pražské integrované dopravě , že neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen, že v řízení předcházejícím uvedenému rozsudku nebyla zachována rovnost stran a že sama skutečnost 58 černých jízd , které vykonal v pražské integrované dopravě v období let 2002 2010, nesvědčí o plné způsobilosti k právním úkonům žalovaného a o jeho dobrém duševním zdraví , nejsou způsobilé zpochybnit závěr o opožděném podání žaloby pro zmatečnost, na kterém spočívá napadené usnesení odvolacího soudu, nehledě k tomu, že jak vyplývá z ustálené judikatury soudů - nejde o zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebyl-li účastník (v době před pravomocným skončením řízení předcházejícího vydání rozhodnutí soudu napadeného žalobou pro zmatečnost) zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné pod č. 26 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).

Protože dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 150 o. s. ř., neboť, i když by žalobce měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 146 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud s ohledem na okolnosti projednávané věci žalobci toto právo nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu