21 Cdo 3243/2014
Datum rozhodnutí: 29.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 3243/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce V. Ž. , zastoupeného Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 Novém Městě, Vodičkova č. 682/20, proti žalovanému Travelex Czech Republic a. s. se sídlem v Praze 1, Národní č. 60/č. org. 28, IČO 41693914, zastoupenému JUDr. Danou Schweigelovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1 Starém Městě, Husova č. 240/5, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 20/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2014 č. j. 23 Co 421/2013-159, opravenému usnesením ze dne 15. ledna 2014 č. j. 23 Co 421/2013-163, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2014 č. j. 23 Co 421/2013-159, opravenému usnesením ze dne 15. ledna 2014 č. j. 23 Co 421/2013-163, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce právní názory, uvedené například v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995 sp. zn. 6 Cdo 53/94, který byl uveřejněn v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo přímo ve vztahu k ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2596/2011, který byl publikován pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Zpochybňuje-li dovolatel skutkový závěr odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že žalobce se dopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, které mu bylo žalovaným vytýkáno v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 4. 1. 2011, a že svým jednáním způsobil žalovanému škodu, a namítá-li, že soudy neprovedly jím navrhované důkazy výslechem svědků, uplatnil tím jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. října 2014


JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu