21 Cdo 3224/2006
Datum rozhodnutí: 06.09.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 3224/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. arch. L. Š., zastoupené advokátkou, proti žalované Ch. S. ČR s. r. o., zastoupené advokátkou, o 600.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 74/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2005 č.j. 39 Co 247/2005-54, takto:


I. Dovolání žalobkyně se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Žalobkyně se žalobou domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 600.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 20.11.2003 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 1.10.2001, jejíž součástí byla příloha ve znění dodatku č. 1 ze dne 31.12.2002, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit odměnu ve výši 600.000,- Kč, za podmínky, že stavební povolení k objektu obchodního centra Stodůlky bude vydáno do 15.3.2002 a obchodní centrum bude otevřeno ke dni 6.11.2002. I když stavební povolení nabylo právní moci až dne 31.3.2003 a obchodní centrum bylo otevřeno až dne 19.11.2003, žalobkyně dovozuje, že jí odměna přísluší, neboť žalovaná musela vědět, že žalobkyně nemohla ovlivnit vydání stavebního povolení. Výzvu k zaplacení odměny však žalovaná odmítla a dosud ničeho nezaplatila.


Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 28.2.2005 č.j. 10 C 74/2004-34 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 40.800,- Kč . Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku na mimořádnou odměnu. Neprokázala zejména, že by mezi účastníky byl sjednán její nárok na zaplacení mimořádné odměny , neboť listina nazvaná cena za otevření obchodního centra S. nebyla součástí pracovní smlouvy. Z této listiny není patrno, že by tato listina byla uzavřena mezi účastníky, neboť není účastníky podepsána . Pro přiznání odměny ostatně nebyl ani splněn termín k získání stavebního povolení, když nadto obchodní centrum nebylo otevřeno k žádnému datu, které se v tabulce vyskytuje, tedy od 6.11.2002 do 11.12.2002 .


K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19.10.2005 č.j. 39 Co 247/2005-54 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.325,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky . Podle názoru odvolacího soudu učinil soud prvního stupně odpovídající skutkové závěry a nepochybil ani při právním posouzení věci . Dovodil, že součástí dodatku č. 1 pracovní smlouvy ze dne 31.12.2002 nebyla žádná dohoda účastníků ohledně odměny žalobkyně až do výše 600.000,- Kč , a že žalobkyně sama vznik nároku na tuto odměnu vyvrací mezi účastníky nesporným tvrzením, že stavební povolení bylo vydáno 31.3.2003 (nikoliv do 15.3.2002) a obchodní centrum S. bylo otevřeno 19.11.2003 (nikoliv k 6.11.2002) .


Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá zejména, že soud prvního stupně nepostupoval podle ustanovení § 209 o.s.ř., když ji nevyzval, aby nesprávné, resp. neúplné odvolání opravila nebo doplnila . Odvolací soud tak v řízení o odvolání rozhodoval na základě blanketního odvolání , postrádajícího uvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně, a spokojil se s verbálním odůvodněním odvolání do protokolu . Tento postup považuje dovolatelka za nesprávný a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].


Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil), může být přípustnost dovolání žalobce založena jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.


Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.


Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. Přípustnost dovolání je však podmíněna nejen tím, že tvrzená vada řízení je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu, nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.5.1999 sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněný ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2001 pod č. 27).


Za vadu řízení dovolatelka považuje zejména postup odvolacího soudu, který rozhodl na základě jejího vlastního odvolání, které však označuje za blanketní , a vytýká soudu prvního stupně, že nepostupoval podle ustanovení § 209 o.s.ř., neboť předseda senátu soudu I. stupně rezignoval na svoji povinnost dbát o odstranění vad odvolání a nevyzval (žalobkyni), aby nesprávné, resp. neúplné podání opravila nebo doplnila . Tomuto názoru však nelze přisvědčit.


Z obsahu spisu bylo zjištěno, že na závěr řízení před soudem prvního stupně bylo účastníkům dáno poučení podle ustanovení § 119a o.s.ř., že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než soud prvního stupně vyhlásí rozhodnutí; návrhu žalobkyně na doplnění řízení výslechem označených svědků soud z důvodů, které v odůvodnění svého rozsudku uvedl, nevyhověl. V uvedeném postupu nelze bez dalšího spatřovat vadu řízení, neboť není povinností soudu vyhovět všem důkazním návrhům účastníků. Otázky spojené s prováděním a hodnocením důkazů upravuje občanský soudní řád; ten soudu ukládá, aby důkazy hodnotil podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), a aby rozhodl ve věci na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o.s.ř.), přičemž jen jemu přísluší rozhodnout o tom, které z důkazů navrhovaných účastníky provede a které nikoli (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Soud prvního stupně tak postupoval v souladu se zákonem, i když nedoplnil dokazování výslechem svědků, které navrhovala žalobkyně, neboť v době skončení pracovního poměru tyto osoby již u žalovaného nepracovaly a jejich výslech je s ohledem na další důkazy zcela bez významu .


V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně zejména namítá, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností , že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním , a že jsou tu další skutečnosti a jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny . Obsah odvolání (srov. § 41odst. 2 o.s.ř.) za tohoto stavu neskýtá prostor k pochybnostem o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (§ 205 odst. 1 o.s.ř.). Okolnost, že odvolatelka na závěr odvolání proklamuje, že toto odvolání bude podrobně odůvodněno ve lhůtě 15ti dnů , sama o sobě neumožňuje posoudit toto odvolání jako blanketní . Jestliže odvolací soud žalobkyni umožnil při odvolacím jednání konaném dne 19.10.2005 její odvolání ze dne 22.4.2005 podrobně odůvodnit , a žalobkyně této možnosti využila a odvolání v souladu s jeho výše uvedeným obsahem doplnila, byl postup odvolacího soudu správný a v souladu se zákonem.


Z uvedeného vyplývá, že námitkám dovolatelky, představujícím důsledně vzato kritiku vlastního postupu v řízení před soudy obou stupňů, spatřujícím v postupu soudů vadu řízení, nelze přisvědčit; dovolatelka ostatně ani neuvádí, v čem měla mít jí tvrzená vada řízení za následek nesprávné rozhodnutí ve věci po hmotně právní stránce. Protože soud každý procesní úkon (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, nepředstavují výše uvedené námitky dovolatelky uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodů podle ustanovení § 241a odst. 3 a § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. K okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm c) o.s.ř., přihlédnuto, neboť na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).


Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 6. září 2007


JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.


předseda senátu