21 Cdo 3144/2009
Datum rozhodnutí: 11.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. b, c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 3144/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. J. M. , zastoupeného JUDr. Miroslavem Müllerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Fibichova č. 1141/2, proti žalované UNEX a.s. se sídlem v Uničově, Brníčko č. 1032, IČO 45192049, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 118, o 813.287,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 240/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. března 2009, č. j. 16 Co 249/2008-373, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2009, č. j. 16 Co 249/2008-373, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2008, č. j. 16 C 240/2003-334, ve věci samé (ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 746.888,- Kč s 3,5% úrokem z částky 50.000,- Kč od 12. 12. 2002 do zaplacení, 3,5% úrokem z částky 314.383,- Kč od 12. 12. 2002 do zaplacení, s 3% z částky 180.237,- Kč od 30. 4. 2003 do zaplacení, 3% z částky 95.788,- Kč od 31. 5. 2003 do zaplacení, 3% z částky 106.480,- Kč od 31. 5. 2003 do zaplacení ), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázku výkladu projevu vůle obsaženého ve Smlouvě o mzdových podmínkách , její Příloze č. 1 a Zvláštním dodatku č. 1/2 k příloze č. 1 posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 10. 1996, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, nebo odůvodnění rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1985/2007, uveřejněného v časopise Soudní judikatura pod č. 94, ročník 2008); rozsudek odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2011

JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu