21 Cdo 3109/2013
Datum rozhodnutí: 11.03.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 7 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 7 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř., § 6 odst. 4 písm. a) bod 3 předpisu č. 582/1991Sb.




21 Cdo 3109/2013

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Mgr. D. K. , zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Tyršova č. 1714/27, proti žalované VVUÚ, a. s. se sídlem v Ostravě - Radvanicích, Pikartská č. 133717, IČO 45193380, zastoupené Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Dlouhá č. 53/6, o neplatnost zápočtového listu a evidenčního listu a o platnost posudku, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 85/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2013, č. j. 16 Co 1/2013-200, takto:

Rozsudek krajského soudu se ve výroku, jímž zrušil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci III. výroku (kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že evidenční list ze dne 18. 7. 1989 je neplatný) a jímž řízení o určení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení ze dne 18. 7. 1989 vystaveného žalovanou zastavil s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc v tomto rozsahu postoupena Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava město , a ve výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalobkyně odmítá .
Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že je neplatný zápočtový list ze dne 14. 7. 1989 a evidenční list ze dne 18. 7. 1989 a že je platný posudek č. j. 495427064 ze dne 26. 11. 1990. Žalobu odůvodnila zejména tím, že předložila řadu listin a důkazů, které prokazují, že v uvedeném zápočtovém listu jsou špatně uvedeny dny pracovní neschopnosti a že uvedený posudek je platný. Evidenční list důchodového zabezpečení ze dne 17. 7. 1989 je úzce provázán se zápočtovým listem, v podstatě z něho vychází a v případě určení jeho neplatnosti to může mít podstatný vliv na výši starobního důchodu.

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 10. 2012, č. j. 85 C 85/2011-148, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení 20.700,- Kč. Vyšel z toho, že žalobkyně se o obsahu svého zápočtového listu ze dne 14. 7. 1989 dozvěděla již v době jeho vyhotovení, neboť jej odmítla podepsat, že žaloba byla podána až dne 31. 3. 2011, tedy po uplynutí prekluzivní lhůty podle ustanovení § 60 odst. 4 tehdy platného zákoníku práce. Bez ohledu na to je však žaloba v této části nedůvodná, neboť to, co žalobkyně vytýká uvedenému v zápočtovém listu, bylo posouzeno již v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 1995, č. j. 19 C 163/89 - 117, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č. j. 16 Co 419/95 138. V případě posudku ze dne 26. 11. 1990, č. j. 495427064, se podle soudu prvního stupně jednalo o posudkový omyl a navíc žalovaná není ohledně tohoto návrhu pasivně legitimována, neboť tento posudek byl vypracován v rámci řízení o přiznání invalidního důchodu žalobkyni vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 C 80/90, tedy v řízení, ve kterém nebyla žalovaná účastníkem ani vedlejším účastníkem. Žalovaná není pasivně legitimována, ani ve vztahu k žalobě na určení neplatnosti evidenčního listu, neboť takového nároku je třeba se domáhat u příslušného orgánu sociálního zabezpečení. I kdyby se však tímto návrhem zabýval věcně, nemohl by žalobě v této části vyhovět, neboť počet odpracovaných dní v roce 1989, včetně skutečnosti, že doba od 11. 4. 1989 do 30. 6. 1989 je neomluvenou absencí a doba od 1. 7. 1989 do 30. 7. 1989 je neplaceným volnem žalobkyně, vychází z faktu, že výpověď z pracovního poměru ze dne 30. 5. 1989 byla shledána platnou rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 1995, č. j. 19 C 163/89 - 117, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č. j. 16 Co 419/95 - 138.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 3. 2013, č. j. 16 Co 1/2013-200, rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I. a II. výroku (ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba o určení, že zápočtový list ze dne 14. 7. 1989, vystavený žalovaným, je neplatný a že posudek Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990, č. j. 495427064, je platný) potvrdil, v odstavci III. výroku (jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že evidenční list ze dne 18. 7. 1989 je neplatný) jej zrušil, řízení o určení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení ze dne 18. 7. 1989 vystaveného žalovanou zastavil s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc v tomto rozsahu postoupena Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava město, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 20.700,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.613,- Kč k rukám advokáta Mgr. Michala Machka a že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Souhlasil se soudem prvního stupně, že v případě zápočtového listu nejde o právní úkon, ale o tzv. faktický úkon, a proto není možné domáhat se jeho neplatnosti. Vznikne-li o něm pochybnost, lze ho posoudit pouze z pohledu, zda k němu vůbec došlo a zda byl učiněn tím, kdo byl k němu oprávněn. Právě z těchto důvodů zákoník práce upravoval a upravuje toliko návrh na opravu obsahu zápočtového listu a nelze se tedy domáhat neplatnosti zápočtového listu. Protože posudek posudkové komise MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990 byl vypracován v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 C 80/90 a protože neexistuje právní předpis, který by stanovil, že žalovaná by se musela se závěry tohoto posudku ztotožnit, tedy jinak řečeno - musela by deklarovat, že tento posudek je platný, souhlasil se soudem prvního stupně, že žalovaná v této věci nemá pasivní legitimaci. O správnosti či nesprávnosti údajů uvedených v evidenčním listu rozhodují ve smyslu ustanovení § 38 a 39 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jiné orgány než soudy. Protože nedostatek pravomoci soudu je jednou z podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 103 a 104 odst. 1 o. s. ř. a protože se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu postoupil Okresní správě sociálního zabezpečení Ostrava - město.

V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že, neupravuje-li zákon možnost domáhat se vyslovení neplatnosti zápočtového listu, v souladu se zásadou, co není zákonem zakázáno je dovoleno, má za to, že je oprávněna domáhat se soudně vyslovení neplatnosti zápočtového listu. Protože zákoník práce v tehdy platném znění nestanovil lhůtu pro uplatnění neplatnosti zápočtového listu, uplatnění tohoto práva nemohlo být ani prekludováno . Nesouhlasí ani s tím, že by žalovaná nebyla pasivně legitimována ve vztahu k žalobě o vyslovení platnosti posudku Posudkové komise MPSV v Brně ze dne 26. 11. 1990, neboť účastenství v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 C 80/90 není pro věcnou legitimaci v dané věci rozhodující. Obsah předmětného posudku měl totiž významný vliv i na vztah mezi žalobkyní a žalovanou . Připomíná dále, že zákon č. 582/1991 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 1. 1992, že žalobkyni však byla dána výpověď v roce 1989 a že evidenční list je datován dnem 18. 7. 1989, tedy před účinností citovaného zákona. Žalobkyně tudíž nemohla postupovat podle zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, neboť tento zákon nebyl v době vydání evidenčního listu dosud účinný. Vzhledem k tomu, že právní úprava v roce 1989 neupravovala možnost, jakým způsobem se domáhat úpravy evidenčního listu, ani že by úprava evidenčního listu nespadala do pravomoci soudů, má dovolatelka za to, že otázka neplatnosti evidenčního listu je v pravomoci soudu a soud je oprávněn a povinen o ní rozhodnout. Domnívá se dále, že v jejím případě jsou naplněna hlediska důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které soud neměl v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř. žalované přiznat náhradu nákladů řízení. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval tím, zda v posuzovaném případě je dovolání přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o třech samostatných návrzích žalobkyně (o určení neplatnosti zápočtového listu ze dne 14. 7. 1989, o určení platnosti posudku, č. j. 495427064, ze dne 26. 11. 1990 a o určení neplatnosti evidenčního listu ze dne 18. 7. 1989). Protože jde o tři samostatné nároky opírající se o různé skutkové i právní důvody, je třeba přípustnost dovolání žalobkyně ve vztahu k těmto jednotlivým výrokům napadeného rozsudku odvolacího soudu posuzovat samostatně.

Přípustnost dovolání žalobkyně proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o jejím návrhu na určení, že je neplatný zápočtový list ze dne 14. 7. 1989 není dána, protože závěr odvolacího soudu, podle něhož v případě tzv. faktického úkonu (a tím je i zápočtový list, neboť nejde o projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují) není možné domáhat se jeho neplatnosti, je v souladu s judikaturou (srov. Zhodnocení rozhodování soudů o některých otázkách skončení pracovního poměru, Cpj 42/76, uveřejněný ve Sborníku Nejvyššího soudu o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím IV, SEVT Praha 1986, str. 191, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod číslem 54 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4521/2011, uveřejněný pod číslem 23 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013). Dovolatelkou označená otázka, zda je podání žaloby omezeno lhůtou, když zákoník práce výslovně hovoří toliko o úpravě zápočtového listu , na správnosti uvedeného závěru odvolacího soudu nemůže ničeho změnit.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu o určení platnosti posudku, č. j. 495427064, ze dne 26. 11. 1990 dovolání není také přípustné, neboť otázku pasivní věcné legitimace a důsledku jejího nedostatku vyřešil odvolací soud rovněž v souladu s judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 43, ročník 2000).

Dovolání není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti uvedeným výrokům rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Protože odvolací soud vyřešil otázku pravomoci soudu k rozhodování o žalobě na určení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je dovolání proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu o určení neplatnosti evidenčního listu ze dne 18. 7. 1989, přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2013) v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle ustanovení § 7 odst. 3 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon.

Předmětem řízení v projednávané věci je určení neplatnosti evidenčního listu důchodového zabezpečení žalobkyně. I když je nepochybné (a žalobkyně to také tvrdí), že se takového určení domáhá proto, že v případě určení neplatnosti to může mít podstatný vliv na výši jejího starobního důchodu, rozhodnout o úpravě obsahu evidenčního listu důchodového zabezpečení, případně o jeho neplatnosti do pravomoci Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava město nespadá. Není-li orgánu (odlišného od soudu), který je povolán (má pravomoc) k projednání a rozhodnutí určité věci, pak nemůže být povolán k ochraně práv a oprávněných zájmů účastníků sporu jiný orgán než právě soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2498/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, pod pořadovým číslem 110).

Ve sporu mezi občanem a jeho zaměstnavatelem o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění rozhodují sice s účinností ode dne 1. 1. 2004 Okresní správy sociálního zabezpečení [srov. § 6 odst. 4 písm. a) bod 3. zákona č. 582/1991 Sb.], v projednávané věci se však jedná o období před 1. 1. 2004 (evidenční list ze dne 18. 7. 1989). Jde-li tedy v projednávané věci o spor vyplývající z pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou a jak výše uvedeno - podle zákona jej neprojednávají a nerozhodují o něm jiné orgány (srov. § 7 odst. 1 o. s. ř.), projednávají jej a rozhodují o něm v občanském soudním řízení soudy.

Nedostatek pravomoci soudů danou věc projednat a rozhodnout, je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který v každé fázi řízení vede k jeho zastavení usnesením soudu a po právní moci postoupení věci příslušnému orgánu (srov. § 104 odst. 1 o. s. ř.). Naproti tomu, nemá-li uplatněný nárok oporu v hmotném právu (jako tomu může být v projednávané věci), projeví se to (z procesního hlediska) tím, že soud žalobu zamítne.

Z uvedeného vyplývá, že výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu o určení neplatnosti evidenčního listu ze dne 18. 7. 1989, není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto v této části (včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 a § 226 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. března 2014
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu