21 Cdo 3096/2016
Datum rozhodnutí: 15.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 10 odst. 1 písm. d) předpisu č. 168/1999Sb. ve znění do 31.12.2013, § 47 odst. 4 písm. a) předpisu č. 361/2000Sb.



21 Cdo 3096/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Městského dopravního podniku Opava, a. s. se sídlem v Opavě-Kylešovicích, Bílovecká č. 1127/98, IČO 64610250, zastoupeného Mgr. Vendulou Barankovou, advokátkou se sídlem v Opavě-Kateřinkách, Partyzánská č. 1565/18, proti žalovanému I. L. , o 62 293 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 2/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. února 2016 č. j. 16 Co 103/2015-95, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2016 č. j. 16 Co 103/2015-95 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu - v závěru, že vzhledem k okolnostem případu nemusí mít porušení povinnosti ohlásit dopravní nehodu policii vždy za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši a že předpokladem pro úspěšné uplatnění práva pojistitele požadovat od pojištěného náhradu plnění, které za něj poskytl v souvislosti s jeho odpovědností za způsobenou škodu při provozu motorového vozidla, je naplnění obou podmínek uvedených v ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to nesplnění oznamovací povinnosti uložené ustanovením § 47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnost pojistitele ověřit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků - je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010 sp. zn. 25 Cdo 4585/2007, který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy č. 9, ročník 2010, s. 334, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010 sp. zn. 25 Cdo 1791/2008, který byl uveřejněn v časopise Soudní rozhledy č. 10, ročník 2010, s. 367, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013 sp. zn. 23 Cdo 2007/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. listopadu 2016


JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu