21 Cdo 3071/2000
Datum rozhodnutí: 16.05.2001
Dotčené předpisy:




21 Cdo 3071/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Města D., proti povinnému J. B., pro 4.249,20 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 E 592/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. července 2000, č.j. 10 Co 465/2000 17, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Platebním výměrem ze dne 1.6.1992, č.j. PSKaVP/46/92, vyměřil oprávněný povinnému poplatek za užívání veřejného prostranství ve výši 5.000,- Kč. K vymožení uvedené pohledávky navrhl oprávněný výkon předmětného platebního rozkazu prodejem movitých věcí; ohledně částky 649,40 Kč vzal v průběhu řízení svůj návrh zpět.

Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 11.7.1997 č.j. 2 E 592/97 7 nařídil podle platebního výměru Města D. č.j. PSKaVP-II/94 ze dne 1.6.1992 v PM 18.7.1992" výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 4.350,60 Kč a nákladů výkonu rozhodnutí. Povinnému uložil zaplatit státu poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 300,- Kč a upozornil jej, že nebude-li poplatek zaplacen ve lhůtě, bude ho soud vymáhat. Zároveň mu zakázal, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel podle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí sepíše.

K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14.7.2000, č.j. 10 Co 465/2000 17, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na výkon rozhodnutí zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že vykonatelnost správního rozhodnutí (zde platební výměr oprávněného) je omezena podle ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen správní řád), tříletou prekluzívní lhůtou, která v dané věci již uplynula a k výkonu navržený platební výměr je proto nevykonatelný.

Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud v dané věci chybně aplikoval ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu, podle něhož posoudil právo oprávněného domáhat se výkonu rozhodnutí jako prekludované. Předmětný platební výměr byl vydán podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků dále jen zákon č. 565/1990 Sb.". V souladu s ustanovením § 13 tohoto zákona bylo namístě ve věci místních poplatků užít namísto obecného předpisu - správního řádu předpis zvláštní, tedy zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších změn a doplňků dále jen zákon č. 337/1992 Sb.". Dovolatel navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1. o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Oprávněný se domáhá nařízení výkonu platebního výměru Města D. ze dne 1.6.1992, č.j. PSKaVP/46/92, kterým byl povinnému stanoven poplatek za užívání veřejného prostranství ve výši 5.000,- Kč, vydaného podle zákona č. 565/1990 Sb. Podle údaje vyznačeného na rozhodnutí, nabyl platební výměr právní moci dne 18.7.1992.

Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů uvedených v ustanovení § 274 o.s.ř.

Podle ustanovení § 274 písm. f/ o.s.ř. jsou titulem, podle kterého lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, vykonatelná rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány. Stanoví-li zákon, že rozhodnutí orgánu státní správy nebo územní samosprávy lze vykonat jen do určité doby, pak do uplynutí této doby musí být soudní výkon rozhodnutí nařízen a proveden; dojde-li ke zmeškání zákonem stanovené lhůty, nemůže již takové rozhodnutí být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený, vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem anebo výkazy nedoplatků jím sestavených) lze v soudním výkonu rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu; tato lhůta je prekluzívní a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973 a rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775).

Ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu se však nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány orgány státní správy.

Postup při správě (správou se rozumí i vymáhání) daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a částek neoprávněně použitých nebo zadržených rozpočtových příspěvků, které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů a státních fondů České republiky, se řídí zákonem č. 337/1992 Sb. Placení a nucené vymáhání těchto dávek je upraveno v části šesté tohoto zákona. U rozhodnutí nebo výkazů nedoplatků, vydaných podle tohoto zákona, se nestanoví lhůta, během které musí být vykonány; právo vybrat a vymáhat nedoplatky se však promlčuje (srov. § 70 zákona č. 337/1992 Sb.). Podle § 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb. je-li zvláštním zákonem orgánu uvedenému v odstavci 3 svěřeno vybírání odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále neuvedených v odstavci 1 a jsou-li tyto příjmy odváděny do rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při jejich placení i vymáhání podle části šesté tohoto zákona s výjimkou ustanovení § 63 odst. 2 až 6, § 67 až 69, § 71 a 72. Při postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních částí zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytná.

Správu poplatků vykonává obec, která je ve svém územním obvodu zavedla (§ 14 zákona č. 565/1990 Sb.). Poplatky za užívání veřejného prostranství je obec oprávněna vybírat podle ustanovení § 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením § 4 téhož zákona. V souladu s ustanovením § 11 uvedeného zákona vyměří obec poplatek platebním výměrem, nejsou-li poplatky odvedeny včas nebo ve správné výši. Podle ustanovení § 12 téhož zákona v případě, že poplatník neplní svoji oznamovací (poplatkovou) povinnost určenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze dlužné částky vyměřit do tří let od konce kalendářního roku, ve kterém oznamovací (poplatková) povinnost vznikla. Pro ostatní promlčecí lhůty platí zvláštní předpisy; v zákoně je uveden výslovný odkaz na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 13 zákona č. 565/1990 Sb. platí o řízení ve věcech poplatků zvláštní předpisy (opět s výslovným odkazem na zákon č. 565/1990 Sb.), pokud tento zákon nestanoví jinak.

Na uvedeném základě dospěl dovolací soud k závěru, že platební výměr, kterým byl podle zákona vyměřen poplatek za užívání veřejného prostranství podle zákona č. 565/1990 Sb., lze soudním výkonem rozhodnutí vykonat i po uplynutí tří let od uplynutí lhůty stanovené pro jeho zaplacení; lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu pro výkon těchto rozhodnutí neplatí. Při vymáhání (i cestou výkonu rozhodnutí) předmětných poplatků se postupuje podle zákona č. 337/1992 Sb., podle něhož se nároky neprekludují, ale promlčují (srov. § 70 tohoto zákona). K promlčení poplatku pak lze v soudním výkonu rozhodnutí přihlédnout jen tehdy, jestliže to dlužník namítne a v rozsahu uplatněné námitky (§ 70 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb.).

Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle kterého lze platební výměr ukládající zaplacení poplatku za užívání veřejného prostranství soudním výkonem rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu, není správný. Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, § 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude opětovně rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. května 2001

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu