21 Cdo 3070/2014
Datum rozhodnutí: 21.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 229 odst. 3 o. s. ř., § 120 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.



21 Cdo 3070/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Národního památkového ústavu se sídlem v Praze 1-Malé Straně, Valdštejnské náměstí č. 162/3, IČO 75032333, zastoupeného Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou se sídlem v Brně, Šilingrovo nám. č. 257/3, proti žalované Mgr. N. L. , zastoupené Mgr. Lenkou Zichovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova č. 2c, o zaplacení částky 36.017,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. ledna 2013, č. j. 37 Co 443/2010 - 313, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 Co 443/2010, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 1 Co 404/2013 - 403, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 1 Co 404/2013 - 403, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. července 2013, č. j. 37 Co 443/2010 - 381, ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovanou proti rozsudku téhož soudu ze dne 22. ledna 2013, č. j. 37 Co 443/2010 - 313, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1420/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 1997, pod číslem 1, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2010, sp. zn. 21 Cdo 4124/2008, v nichž byl vysloven závěr, že odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává, a že o zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu, a dále srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2000, sp. zn. 26 Cdo 1304/2000, usnesení ze dne 16. dubna 2003, sp. zn. 22 Cdo 289/2003, usnesení ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. 32 Odo 1295/2004, a usnesení ze dne 28. listopadu 2012, sp. zn. 21 Cdo 22/2012, v nichž dovolací soud dospěl k závěru, že neprovedl-li soud účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím odňal možnost jednat před soudem, neboť podle ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. je výlučně věcí soudu, které z navrhovaných důkazů provede], a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani ostatní námitky, že není patrno, od kdy měl vzniknout nárok na příslušenství pohledávky , že odvolací soud pominul porušení povinnosti stanovené zákonem poskytnout účastníku řádné poučení, v tomto případě vznést námitku promlčení, které by žalovaná jistě využila , a že v řízení mělo být aplikováno pravidlo vyslovené v § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku , jimiž žalovaná napadá postup Krajského soudu v Brně v řízení o zaplacení částky 36.017,- Kč s příslušenstvím. Otázky postupu soudu (resp. soudů) v řízení o zaplacení této částky s příslušenstvím ani otázky správnosti a zákonnosti rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení totiž v napadeném rozhodnutí vrchního soudu nebyly řešeny. Na těchto otázkách tedy nelze vystavět přípustnost dovolání, neboť tyto otázky nebyly určující pro napadené rozhodnutí vrchního soudu. Významnou pro napadené rozhodnutí byla pouze otázka důvodnosti žaloby pro zmatečnost podané proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, kterou (jak je shora uvedeno) odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2012, sp. zn. 21 Cdo 1134/2012).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu