21 Cdo 3051/2011
Datum rozhodnutí: 20.03.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




21 Cdo 3051/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po J. B. , za účasti 1) O. K. , zastoupené JUDr. Karlem Sochorem, advokátem se sídlem v Ostravě, Na Hradbách č. 2632/18, 2) I. B. , 3) Š. D. , a 4) I. N. , vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 15 D 526/2006, o dovolání O. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2010 č.j. 10 Co 715/2010-76, takto:

I. Dovolání O. K. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Býv. Státní notářství v Novém Jičíně usnesením ze dne 21.3.1986 č.j. D 448/86-2 zastavilo řízení o dědictví po J. B. zemřelém dne 1.2.1986, protože zůstavitel nezanechal majetek.

O. K. podala dne 2.4.2009 u Okresního soudu v Novém Jičíně návrh na "pokračování dědického řízení" po J. B. zemřelém dne 1.2.1986. Návrh odůvodnila tím, že se dodatečně objevil nemovitý majetek (pozemky parcelní číslo st. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 247 m 2 a parcelní číslo st. - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 51 m 2 a budova bez čísla popisného nebo evidenčního postavená na pozemku parcelní číslo st., vše pro katastrálním území a obec Mošnov, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště v Novém Jičíně) náležející do podílového spoluvlastnictví jejích zemřelých rodičů (zůstavitele J. B. a O. B., zemřelé dne 12.3.1982), který dosud nebyl jako dědictví projednán.

Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 2.7.2010 č.j. 15 D 526/2006-49 řízení "o návrhu na pokračování řízení o dodatečném projednání dědictví" po zůstaviteli J. B., zemřelém dne 1.2.1986, zastavil a rozhodl, že O. K. se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co zjistil, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.9.2009 č.j. 22 Cdo 4111/2007-246 bylo odmítnuto dovolání O. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.6.2007 č.j. 42 Co 171/2007-185, jímž bylo ("ve spojení" s rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13.2.2006 č.j. 14 C 107/2006-142) pravomocně určeno, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou J. B. zemřelý dne 28.7.2008), a I. B. dospěl k závěru, že řízení je třeba "podle ustanovení § 175h odst. 1 o.s.ř. zastavit", neboť zůstavitel J. B., zemřelý dne 1.2.1986, nezanechal žádný majetek.

K odvolání O. K. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.12.2010 č.j. 10 Co 715/2010-76 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh O. K. "na dodatečné projednání dědictví ze dne 11.3.2009" zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházel (stejně jako soud prvního stupně) ze závěru, že v řízení o určení vlastnictví vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 107/2006 bylo pravomocně určeno, že vlastníky nemovitostí, které žádá O. K. projednat, jsou J. B. (a zemřelý dne 28.7.2008) a I. B. Z tohoto důvodu nelze předmětné nemovitosti projednat v řízení o dědictví po zůstaviteli J. B., zemřelém dne 1.2.1986. Protože žádný z účastníků netvrdil, že by zůstavitel J. B., zemřelý dne 1.2.1986, zanechal další majetek, odvolací soud uzavřel, že návrh O. K. je "nedůvodný".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala O. K. dovolání. Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl "o jiném předmětu řízení" než soud prvního stupně a že tím "omezil její práva na spravedlivý proces". Dovolatelka se domnívá, že "v době úmrtí zůstavitele dosud neuplynula vydržecí doba deseti let pro nabytí vlastnictví vydržením J. a I. B." a že rovněž "vznik dobré víry" je v této věci "pojmově vyloučen". Přípustnost dovolání O. K. dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a navrhuje aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

I. B., Š. D. a I. N. navrhly, aby dovolací soud dovolání O. K. odmítl "jako zjevně bezdůvodné", popřípadě zamítl, protože "rozhodnutí odvolacího soudu je správné". Ztotožnily se se závěrem odvolacího soudu v tom, že označené nemovitosti nelze v dědickém řízení po zůstaviteli J. B. projednat. Poukázaly přitom na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 29.12.2009 sp. zn. I. ÚS 3076/09, v němž Ústavní soud ČR v této věci neshledal ve výše uvedených rozhodnutích obecných soudů žádné ústavně právní pochybení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.1.2001 do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."). I když zůstavitel J. B. zemřel dne 1.2.1986 (tedy v době před 31.12.2000), odvolací soud projednal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o něm - v rozporu s ustanoveními Části dvanácté, hlavy I. body 12., 15. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - podle občanského soudního řádu účinného od 1.1.2001, a proto také dovolání proti usnesení odvolacího soudu je třeba projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu účinného od 1.1.2001 (srov. též právní názor uvedený například v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2003 č.j. 21 Cdo 574/2003 uveřejněném pod č. 156 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003); protože dovoláním bylo napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v době od 1.7.2009 do 31.12.2012, řídí se současně projednání dovolání O. K. a rozhodnutí o něm občanským soudním řádem ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst. 1 věty druhé o.s.ř. [§ 238 odst. 1 písm. b) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], v insolvenčním řízení [§ 238a odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, nejde-li o řízení o výkon rozhodnutí k navrácení dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu, nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství, [§ 238a odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. d) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. e) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o.s.ř. [§ 238a odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 2 o.s.ř.].

Jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.] nebo kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o.s.ř. [§ 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].

Dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. nebo podle ustanovení § 75b o.s.ř. nebo odmítnut návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení § 78d o.s.ř., jestliže napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 3 o.s.ř.).

V posuzovaném případě O. K. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh O. K. na dodatečné projednání dědictví ze dne 11.3.2009 zamítl, z hlediska vymezení práv a povinností účastníků řízení ovšem odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro dodatečné projednání dědictví po J. B., neboť zůstavitel nezanechal majetek, který by nově vyšel najevo.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno či potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2004 sp. zn. 30 Cdo 839/2003, které bylo uveřejněno pod č. 88 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř., a to ani o případ specifikovaný v ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť usnesení o zastavení řízení o dodatečném projednání dědictví z důvodu, že zde není nově najevo vyšlý majetek zůstavitele, není usnesením o zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o.s.ř. (srov. rovněž právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2004 sp. zn. 30 Cdo 839/2003, uveřejněném pod č. 88 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006). Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení ve věci dodatečného projednání dědictví tak, že návrh na dodatečné projednání dědictví zamítl, není přípustné.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani názor O. K., podle kterého odvolací soud "omezil" její právo na spravedlivý proces tím, že - na rozdíl od soudu prvního stupně - rozhodl "meritorně", když její návrh na dodatečné projednání dědictví zamítl. Jak již bylo výše uvedeno, usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o dodatečném projednání dědictví (bylo-li řízení zahájeno bez návrhu), není, stejně jako usnesení, jímž soud zamítl návrh na zahájení řízení o dodatečném projednání dědictví (bylo-li řízení zahájeno na návrh), usnesením ve věci samé, neboť jimi není rozhodováno o předmětu, pro který se vede dědické řízení. Protože řízení o dodatečném projednání dědictví po J. B. bylo zahájeno na návrh, odvolací soud v souladu se zákonem změnil výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh O. K. se zamítá. Jelikož odvolací soud dospěl ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že zde není majetek zůstavitele, který by dosud nebyl v řízení o dědictví projednán, nemohlo - jen z důvodu formální změny výroku rozhodnutí - dojít k porušení dovolatelčina práva na spravedlivý proces.

Protože dovolání O. K. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a dalším účastníkům řízení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2013
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu