21 Cdo 3047/2011
Datum rozhodnutí: 09.02.2012
Dotčené předpisy: § 24 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.12.2007, § 2 písm. a) předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.12.2007, § 27 odst. 1 ZKV




21 Cdo 3047/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené JUDr. Denisou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční č. 2121/6, proti žalovanému Z. D., zastoupenému Mgr. Romanem Šlechtou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera č. 24, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 392/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2011 č.j. 13 Co 324/2010-146, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se (žalobou podanou u Okresního soudu v Karlových Varech) domáhala, aby bylo určeno, že je vlastníkem budovy č.p. 76 (bydlení) M. postavené na pozemku st. p.č. 101, pozemku st. p.č. 101, pozemku p.č. 1/11, to vše evidované u Katastrálního úřadu pro K. k., Katastrální pracoviště K. V., pro katastrální území M. . Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí na základě potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 9.8.2007; dražba byla nařízena na návrh správce konkursní podstaty úpadce O. D. poté, co předmětné nemovitosti byly zapsány do konkurzní podstaty úpadce, neboť sloužily - podle zástavní smlouvy ze dne 23.10.2000 - k zajištění pohledávky M. H. z půjčky poskytnuté úpadci a žalobkyni. K půjčce, jak vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 18.6.2008 č.j. 14 C 198/2003-431 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3.9.2008 č.j. 18 Co 392/2008-453, však nedošlo, protože peníze nebyly dlužníkům skutečně předány. Žalobkyně dovozuje, že pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti platně nevznikla a že proto nemohlo vzniknout ani zástavní právo. Dražební řízení tak bylo provedeno neplatně a žalovaný se nemohl stát vlastníkem předmětných nemovitostí.

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 12.5.2010 č.j. 14 C 392/2008-108 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 25.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. Romana Šlechty. Dovodil, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem v řádném dražebním řízení . Protože žalobkyně ve smyslu ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nepodala žalobu na vyslovení neplatnosti dražby v zákonem stanovené tříměsíční lhůtě, stal se žalovaný v souladu s ustanovením § 132 občanského zákoníku vlastníkem nemovitostí.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20.1.2011 č.j. 13 Co 324/2010-146 potvrdil rozsudek soudu prvého stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.080,- Kč k rukám advokáta Mgr. Romana Šlechty. Poté, co - shodně jako soud prvého stupně - dovodil, že žalovaný předmětné nemovitosti vydražil ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 19.7.2007 a že žalobkyně žalobu na vyslovení neplatnosti této dražby nepodala, uzavřel s odkazem na ustálenou judikaturu soudů, že veřejná dražba je neplatná jen tehdy, jestliže její neplatnost vyslovil soud, že neplatnost této dražby soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a to ani jako otázku předběžnou, a že proto výsledek dražby (vlastnictví žalovaného jako vydražitele) konané dne 19.7.2007 nemůže být již v tomto řízení zpochybněn.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, podle kterého lze platnost dražby napadnout pouze v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Vlastnické právo je totiž nepromlčitelné a tedy, byla-li dražba provedena na základě zástavního práva, které nevzniklo, je možné domáhat se určení vlastnického práva v souladu s ustanovením § 80 písm. c) o.s.ř.; judikatura soudů se dosud nezabývala otázkou, zda v případě, kdy dražba je nařízena na základě zástavního práva, které nikdy nevzniklo, je možno napadnout takovou dražbu jen v souladu se zákonem o veřejných dražbách . Zástavní právo na nemovitostech bylo zřízeno k zajištění pohledávky ve výši 4.500.000,- Kč představující půjčku, která nikdy nebyla poskytnuta, a proto zástavní právo jako akcesorické právo nemohlo platně vzniknout. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl dovolacím soudem zrušen.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že předmětné nemovitosti ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 19.7.2007 dražebníkem Naxos Plzeň Aukční síň, a.s. na návrh správce konkursní podstaty úpadce O. D. (syna žalobkyně) vydražil žalovaný. Nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce O. D., neboť na nich vázlo zástavní právo k zajištění pohledávky M. H. za úpadcem a žalobkyní ve výši 4.500.000,- Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 23.10.2000. Žaloba o neplatnost dražby nebyla podána. Žalobu na vyloučení věci z konkursní podstaty vedenou u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 55 Cm 8/2003 vzala žalobkyně zpět a řízení o ní bylo zastaveno.

Majetek náležející do konkursní podstaty lze zpeněžit veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot, soudním výkonem rozhodnutí nebo jejich prodejem mimo dražbu; veřejnou dražbu věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot včetně podniku provede dražebník na návrh správce konkursní podstaty a postupuje přitom podle zvláštního předpisu (srov. § 27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání). Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2007 (dále jen zákona o veřejných dražbách ) se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.

Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a § 132 odst. 1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jen jde-li o neplatnou dražbu, nestanoví-li zákon jinak.

Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, § 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Nebylo-li tedy pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, nemůže být v této dražbě nabyté vlastnické právo vydražitele úspěšně zpochybňováno v řízení o určení vlastnictví k předmětu této dražby, v řízení o vydání (vyklizení) předmětu dražby nebo v jiném řízení, pro něž je významné (jako předběžná otázka) vlastnictví k předmětu dražby.

I když ve veřejné dobrovolné dražbě provedené podle zákona o veřejných dražbách vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže není možné spolehlivě (jednoznačně), s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 2690/2006, který byl uveřejněn pod č. 77 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).

Jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem) lze pokládat - jak dovodila již ustálená judikatura soudů - za veřejnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách jen tehdy, bylo-li veřejné, konalo-li se na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), uskutečnilo-li se na předem určeném místě, byl-li jeho smyslem (účelem) přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, obracel-li se při něm licitátor na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s výzvou činit nabídky a bylo-li ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu, musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace osob, které se ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů považují za vlastníka. Jednání, které by neodpovídalo všem uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou a jeho výsledek nepožívá žádné právní ochrany (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).

Z výše uvedeného vyplývá, že, nebylo-li pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že je veřejná dobrovolná dražba neplatná, lze vlastnické právo vydražitele zpochybnit, jen kdyby nebylo možné jednoznačně dovodit, co bylo vydraženo a kdo je vydražitelem, nebo jestliže provedenou dražbu nelze pokládat za veřejnou dobrovolnou dražbu podle zákona o veřejných dražbách. Žádnou z těchto námitek žalobkyně neuplatnila a ani se z obsahu spisu nepodávají.

Žalobkyně v projednávané věci opakovaně tvrdila, že dražba byla nařízena na základě zástavního práva, které platně nevzniklo, a tedy, jinak řečeno, dovozovala, že nemovitost nepatřila do konkursní podstaty úpadce O. D. Otázku, zda nemovitosti byly pojaty do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce O. D., lze řešit jen prostřednictví tzv. vylučovací žaloby podané proti správci konkursní podstaty. Jestliže žalobkyně svou vylučovací žalobu vzala zpět, má se ve smyslu ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) za to, že věc byla sepsána oprávněně, správce konkursní podstaty ji byl oprávněn zpeněžit a vlastnictví nabyvatele již není možné úspěšně zpochybnit (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, který byl uveřejněn pod č. 81 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005); uvedené platí také v případě, byla-li věc na návrh správce konkursní podstaty zpeněžena ve veřejné dobrovolné dražbě (srov. též právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).

Protože soudy projednávanou věc posoudily v souladu s ustálenou judikaturou soudů, nemůže mít napadený rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam a dovolání žalobkyně tedy není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 část věty před středníkem, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu