21 Cdo 3047/2007
Datum rozhodnutí: 20.03.2008
Dotčené předpisy:





21 Cdo 3047/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po N. Š., zemřelému dne, za účasti Ing. M. Š., zastoupeného advokátem, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 459/2005, o dovolání Ing. M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. dubna 2007, č.j. 35 Co 1344/2006-105, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 25.10.2006, č.j. 35 D 459/2005-94, ustanovil Ing. P. Č., soudního znalce z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, znalcem a uložil mu, aby ocenil nemovitosti v usnesení specifikované; současně Ing. M. Š. uložil, aby složil na náklady tohoto důkazu zálohu ve výši 3.000,- Kč na účet Okresního soudu v Liberci a aby znalci poskytl k vypracování posudku nezbytnou součinnost .


K odvolání Ing. M. Š., směřujícího proti výroku usnesení soudu prvního stupně, jímž mu byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem, Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30.4.2007, č.j. 35 Co 1344/2006-105, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal Ing. M. Š. dovolání.


Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen zákon č. 30/2000 Sb. ) a zůstavitel N. Š., zemřel dne, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních právních předpisů , tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen o.s.ř. ).


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.


Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo


a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,


b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,


c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,


d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,


e) odvolání odmítnuto,


f) odvolací řízení zastaveno.


Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).


V posuzovaném případě Ing. M. Š. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu potvrzující usnesení soudu prvního stupně ve výroku ukládajícím mu povinnost složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu Ing. M. Š. v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.


Ustanovení § 239 o.s.ř. podmiňuje přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, tím, že jde o usnesení ve věci samé.


Pojem "věc sama" je právní teorií i soudní praxí vykládán jako věc, která je tím předmětem, pro který se řízení vede. V řízení o dědictví jde o to, aby rozhodnutím soudu byly deklarovány právní vztahy vzniklé v důsledku smrti zůstavitele. Věcí samou jsou zde práva a povinnosti majetkové povahy ve svém souhrnu tvořící dědictví po zůstaviteli.


Usnesení ukládající Ing. M. Š. povinnost složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem není usnesením ve věci samé, neboť jím není rozhodováno o předmětu, pro který se dědické řízení vede. Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 o.s.ř. proto v dané věci nejsou splněny.


Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing. M. Š. aniž by se mohl věcí dále zabývat podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř odmítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 20. března 2008


JUDr. Roman Fiala, v. r.


předseda senátu