21 Cdo 3035/2012
Datum rozhodnutí: 14.11.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



21 Cdo 3035/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. H., zastoupeného JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská č. 1056/5, proti žalované JAHA s.r.o. (dříve Andante hotel s.r.o. ) se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách č. 1258/6, IČO 25111191, zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 1302/18, o 161.767,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 56/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2011 č. j. 53 Co 389/2010-184, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011 č. j. 53 Co 389/2010-184, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2010 č. j. 23 C 56/2005-152 (doplněný usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.3.2011 č. j. 23 C 56/2005-177) potvrzen ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci 141.228,- Kč s úroky z prodlení, a změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 156.697,- Kč k rukám advokátky JUDr. Alice Zachariášové, a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 41.823,- Kč k rukám advokátky JUDr. Alice Zachariášové, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože soud prvního stupně nerozhodl ve svém rozsudku ze dne 1.2.2010 č. j. 23 C 56/2005-152 ve věci samé jinak (ve výroku vyhovujícím žalobě nepřiznal žalobci méně) než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 15.10.2008 č.j. 23 C 56/2005-113 proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek soudu prvního stupně svým rozsudkem ze dne 10.9.2009 č.j. 53 Co 237/2009-137 ve výroku vyhovujícím žalobě zrušil (ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud přistoupil z důvodu nepřezkoumatelnosti), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Závěr odvolacího soudu o tom, že pracovní poměr účastníků skončil - bez ohledu na sjednanou dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 5.5.2004 - dnem 11.5.2004 je v souladu s ustanovením § 61 odst. 3 písm. b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2006 (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 195/97, který byl uveřejněn pod č. 31 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998). Žalobcem uplatněný nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby, který dovolatelka podrobuje kritice, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například bod VII. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.6.2004 k některým otázkám rozhodování soudů ve věcech nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 zákoníku práce sp. zn. Cpjn 4/2004, které bylo uveřejněno pod č. 85 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.12.1969 sp. zn. 6 Cz 72/69, který byl uveřejněn pod č. 90 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970, a ve vztahu k výkladu úkonu učiněného v rozporu s dobrými mravy právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod číslem 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.6.2011 sp. zn. 21 Cdo 714/2010). Rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé tedy nemá po právní stránce zásadní význam.

Protože dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu