21 Cdo 3035/2011
Datum rozhodnutí: 27.06.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř.




21 Cdo 3035/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Východočeské dopravní a.s. se sídlem v Kladně, Huťská č. 229, IČO 27231551, zastoupeného JUDr. Robertem Jonákem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 14, proti žalovanému L. B. , zastoupenému Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Divadelní č. 1604/8, o 51.390,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 C 25/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. února 2011 č.j. 17 Co 370/2010-259, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.172,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Roberta Jonáka, advokáta se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní č. 14.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 51.390,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení "od 20.5.2005 do zaplacení, nejdéle však do 31.12.2006, a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů". Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaný, který vykonával v pracovním poměru u právního předchůdce žalobce (Východočeské dopravní a.s. se sídlem v Kladně, Huťská č. 229, IČO 25098977) podle pracovní smlouvy ze dne 31.10.2003 práci řidiče, zavinil při provádění přepravy zboží nákladním vozidlem ve vlastnictví právního předchůdce žalobce zn. DAF reg. zn. HB 82-60 s návěsem PANAV reg. zn. KLO 04-37 dne 28.2.2005 na dálnici A67 v blízkosti města Eindhoven (Nizozemsko) dopravní nehodu tím, že při vyjíždění z dálnice velice nízkou rychlostí se přední část uvedené jízdní soupravy ocitla v odstavném pruhu, zatímco zadní část soupravy se nacházela v pravém jízdním pruhu, a v důsledku toho došlo ke střetu soupravy s vozidlem Scania zn. BP-DB-90 náležejícím firmě Cremers Transport se sídlem v Telewgen, Julianastraat 7, a k poškození obou vozidel. V příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalovaného vznikla žalobci (jeho právnímu předchůdci) škoda v celkové výši 365.520,- Kč zaplacením pokuty ve výši 100,- EUR uložené žalovanému nizozemskými policejními orgány a vynaložením nákladů na odtah a přepravu poškozeného návěsu reg. zn. KLO 04-37 do Havlíčkova Brodu a na jeho opravu; za tuto škodu odpovídá žalovaný podle ustanovení § 172 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení 51.390,- Kč, což představuje čtyřapůlnásobek jeho průměrného výdělku před vznikem škody.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 14.4.2008 č.j. 4 C 25/2007-114 žalobu zamítl a rozhodl, že "náhrada nákladů řízení se účastníkům nepřiznává". Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal porušení povinnosti žalovaným, které by mělo za následek škodu na jeho vozidle. Podle soudu prvního stupně nebylo prokázáno, jakou rychlostí jel žalovaný při odbočování z dálnice, a ani to, že při odbočování nesignalizoval změnu směru a že mu byla nizozemskou policií uložena pokuta. Návrh žalobce na vyžádání zprávy od nizozemské policie pokládal soud prvního stupně za "nadbytečný a zvyšující náklady tohoto sporu".

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30.1.2009 č.j. 17 Co 301/2008-130 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že je třeba, aby si soud prvního stupně vyžádal zprávu nizozemské policie, která šetřila okolnosti nehody, neboť bez této zprávy nelze učinit závěr, zda žalobce unesl důkazní břemeno.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě poté rozsudkem ze dne 29.3.2010 č.j. 4 C 25/2007-225 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 51.390,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 45.216,- Kč k rukám advokáta JUDr. Roberta Jonáka. Vycházel ze zjištění učiněných ze zprávy dožádaného soudu v Nizozemsku o tom, že žalovaný při odbočování z dálnice A67 brzdil až úplně zastavil a že částí návěsu zůstal v pravém pruhu dálnice, a dovodil, že žalovaný zaviněně porušil ustanovení čl. 54 nizozemských pravidel RVV/1990, podle něhož řidiči, kteří provádějí zvláštní manévr, např. sjíždění z vozovky, couvání, jízdu v připojovacím pruhu, souběžnou jízdu, odbočování, připojování do jízdního pruhu v případě snížení jejich počtu, výjezd z připojovacího pruhu a změnu jízdního pruhu, musí dát přednost v jízdě ostatním vozidlům. Žalovaný tak podle názoru soudu prvního stupně odpovídá podle ustanovení § 172 odst. 1 zákoníku práce za škodu vzniklou žalobci v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného a spočívající mimo jiné v nákladech vynaložených žalobcem na odtah poškozeného návěsu na hlídané parkoviště, parkovné a naložení návěsu ve výši 70.706,20 Kč a v nákladech vynaložených na opravu návěsu ve výši 227.552,30 Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21.2.2011 č.j. 17 Co 370/2010-259 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 20.941,- Kč k rukám advokáta JUDr. Roberta Jonáka. Odvolací soud pokládal za správné skutkové závěry soudu prvního stupně učiněné z důkazů provedených nizozemskou policií (zejména z analýzy tachografu vozidla žalovaného a z výpovědi svědka nehody), podle nichž žalovaný v rozporu s nizozemskými předpisy svou soupravu při odbočování zabrzdil a zastavil tak, že část soupravy zůstala v dálničním jízdním pruhu, kde vytvořila překážku, do které narazil řidič tahače jedoucí za soupravou žalovaného, aniž by měl možnost srážce zamezit. Podíl tohoto řidiče na nehodě daný případným nesprávným způsobem jízdy nebo nepozorností, v důsledku nichž se nedokázal srážce se soupravou žalovaného vyhnout, odvolací soud neshledal - v porovnání s porušením povinnosti žalovaného - pro závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobci, významným. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by škodu, jejíž náhradu žalobce uplatňuje po žalovaném, uhradila žalobci pojišťovna, je podle odvolacího soudu rozhodnutí soudu prvního stupně správné.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že nebylo prokázáno zavinění nehody porušením dopravních předpisů z jeho strany. Nehoda byla podle žalovaného způsobena nepozorností a nedodržením bezpečné vzdálenosti mezi vozidly ze strany řidiče vozidla Scania. Závěr, že podle údajů na záznamovém kotouči jeho vozidlo před nárazem stálo, pokládá žalovaný za "nemožný"; důkaz tímto kotoučem nebyl proveden. Podle dovolatele z napadeného rozsudku není zřejmé, jakým způsobem dospěl odvolací soud k závěru o důvodnosti výše škody a v jakém rozsahu žalobci plnila pojišťovna, a vytýká odvolacímu soudu, že nevyhověl jeho návrhu na provedení výslechu svědka J. S. k prokázání okolností, za jakých došlo k udělení pokynu žalobce žalovanému k provedení opravy poškozeného vozidla a k jeho dopravě do ČR "po vlastní ose". Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl, popř. zamítl, protože v dovolání "není naznačena" otázka zásadního právního významu a polemika dovolatele se závěry odvolacího soudu se pohybuje výlučně ve skutkové rovině, a to vesměs ve způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Právním názorem odvolacího soudu nejsou pokyny k doplnění dokazování, jestliže je rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno pro neúplnost skutkových zjištění, aniž by odvolací soud zaujal stanovisko k právnímu posouzení věci, jak tomu bylo i v tomto případě (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.1.1993 sp. zn. 7 Cdo 67/92, které bylo uveřejněno pod č. 16 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, roč. 1993). Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst. 3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Dovolací důvody uvedené v ustanoveních § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesněprávních předpisů a k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, nejsou dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam.

Žalovaný ve svém dovolání neuvádí žádné okolnosti o tom, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam (neoznačuje žádné právní otázky), nýbrž zpochybňuje správnost skutkového zjištění soudů, že při odbočování z nizozemské dálnice A67 dne 28.2.2005 jím řízenou soupravu vozidel zastavil tak, že část soupravy zůstala v dálničním jízdním pruhu, v důsledku čehož do ní narazil řidič tahače jedoucí za soupravou žalovaného, a dále namítá vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci spočívající v neprovedení důkazů kotoučem tachografu jím řízeného vozidla a výslechem svědka J. S., jakož i vady řízení spočívající v nedostatečném odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ohledně výše škody vzniklé žalobci a ohledně otázky, v jakém rozsahu bylo žalobci poskytnuto pojistné plnění ze strany pojišťovny; tím uplatnil dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 4.010,- Kč [srov. § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.310,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát JUDr. Robert Jonák osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 862,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 5.172,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu