21 Cdo 3030/2005
Datum rozhodnutí: 16.05.2006
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 3030/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po B. E., za účasti 1) J. E., zastoupeného advokátem, a 2) B. E., vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. D 1037/2001, o dovolání Josefa Erychleba proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2005, č.j. 17 Co 235/2004-232, takto :

I. Dovolání Josefa Erychleba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Řízení o dědictví po B. E., zemřelém dne 11.9.2001 (dále též jen zůstavitel ), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Náchodě dne 21.9.2001, č.j. D 1037/2001-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena Mgr. L. R., notářka v J. (§ 38 o.s.ř.).

Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 26.4.2004, č.j. D 1037/2001-201, potvrdil, že dědictví po zůstaviteli, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot zde podrobně popsaných, nabyli synové zůstavitele J. E. a B. E. (výrok I.); rozhodl, že odměnu Mgr. L. R. ve výši 13.490,- Kč a náhradu jejích hotových výdajů ve výši 229,- Kč jsou povinni notářce zaplatit J. E. částkou 10.289,- Kč a B. E. částkou 3.430,- Kč (výrok II.); že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

K odvolání B. E. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11.4.2005, č.j. 17 Co 235/2004-232, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Proti výroku II usnesení odvolacího soudu podal J. E. dovolání. Namítá, že měl ve věci u odvolacího soudu plný úspěch, a proto mu měl soud přiznal náhradu nákladů řízení proti účastníku, tedy proti jeho bratrovi, který ve věci úspěch neměl ; že není spravedlivé, aby tomu účastníkovi, jenž se nechal zastupovat advokátem a měl plný úspěch ve věci nebyly přiznány náklady řízení . Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil výrok II dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu a aby věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2

(§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení

§ 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].

V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu pouze ve výroku II., tedy ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 237, § 238 a § 238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), Nejvyšší soud České republiky dovolání J. E. proti tomuto rozhodnutí - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř..

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2006

JUDr. Roman Fiala, v.r.

předseda senátu