21 Cdo 2918/2006
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 2918/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. L. K., zastoupeného advokátem, proti žalované O., B., a.s. o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 65/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. listopadu 2005, č.j. 16 Co 346/2005-67, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2005, č.j. 16 Co 346/2005-67, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2005, č.j. 26 C 65/2004-36, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku určitosti vymezení výpovědního důvodu, splnění nabídkové povinnosti i náležitostí výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 7. 1997, sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný pod č. 54 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 114/2003, uveřejněný pod č. 29 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004); ani dovolatelem uplatněné důvody, že soud neprozkoumal všechny žalobcem tvrzené skutečnosti, navrhované důkazy a jejich souvislosti (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) a že řízení je postiženo dalšími vadami [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], přípustnost dovolání nemohou vyvolat [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].


Dovolatelem označená zásadní otázka: Pokud je zákon špatný, je správné jednat v souladu s takovým zákonem nebo se jím neřídit? a následné úvahy o tom, jak mělo podle dovolatele znít ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce přede dnem 29. 2. 2004, jsou toliko kritikou právní úpravy, jež byla v korektním legislativním procesu přijata k tomu Ústavou České republiky povolaným orgánem Parlamentem, přičemž soudce je při svém rozhodování zákonem vázán [srov. § 79 odst. 1 větu první zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)].


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. § 146 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. srpna 2007


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu