21 Cdo 2906/2006
Datum rozhodnutí: 06.09.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 2906/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyň a) E. P., b) M. Č., zastoupených advokátkou, proti žalovanému D., s. r. o., zastoupenému advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 541/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. dubna 2005 č. j. 15 Co 345/2004-131 takto:


Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Dopisem ze dne 23.10.1998 žalovaný sdělil žalobkyni a), že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že žalobkyně jako servírka na diskotéce spolu s E. P. (správně M. Č.) při výkonu práce v době od 20,00 hod. dne 20.10.1998 do asi 05,00 hod. dne 21.10.1998 vzaly neoprávněně a ponechaly si tržbu v hodnotě nejméně 10.300,- Kč, dále poskytnutou hotovost ve výši 2.000,- Kč a finanční prostředky uhrazené hosty za náhradu rozbitého skla ve výši 2.000,- Kč. Dále žalovaný vytýkal žalobkyni a), že se dopustila neomluvené absence, když dne 21.10.1998 ve 20,00 hod. nenastoupila do práce a neoznámila včas svoji pracovní neschopnost, v důsledku čehož musel zaměstnavatel zrušit ve dnech 21.10. a 22.10.1998 činnost diskotéky a došlo tak ke vzniku škody v důsledku sankcí ze smluvního vztahu, které zákazník uplatnil pro nesplnění sjednaných služeb na diskotéce.


Dopisem ze dne 23.10.1998 žalovaný sdělil žalobkyni b), že s ní okamžitě ruší pracovní poměr podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že jako servírka na diskotéce spolu s E. P. při výkonu práce v době od 20,00 hod. dne 20.10.1998 do asi 05,00 hod. 21.10.1998 vzaly neoprávněně a ponechaly si tržbu v hodnotě nejméně 10.300,- Kč, dále poskytnutou hotovost ve výši 2.000,- Kč a finanční prostředky uhrazené hosty za náhradu rozbitého skla ve výši 2.000,- Kč . Dále žalovaný žalobkyni b) vytýkal, že dne 21.10.1998 nenastoupila do práce a neoznámila včas svoji pracovní neschopnost, v důsledku čehož musel zaměstnavatel zrušit ve dnech 21.10. a 22.10.1998 činnost diskotéky a došlo tak ke vzniku škody v důsledku sankcí ze smluvního vztahu, které zákazník uplatnil pro nesplnění sjednaných služeb na diskotéce.


Žalobkyně a) a b) se domáhaly, aby bylo určeno, že uvedená okamžitá zrušení pracovního poměru jsou neplatná. Žalobu shodně odůvodnily zejména tím, že není pravdou, že by si ponechaly neoprávněně nějakou tržbu, či jinou hotovost, neboť tržbu řádně odevzdaly na místo určené vedoucí D. H. Dne 21.10.1998 se nedostavily do práce proto, že jim bylo sděleno, aby do práce nechodily, neboť ve dnech 21.10. a 22.10.1998 bylo z rozhodnutí vedení dohodnuto, že bude zavírací den, a v tyto dny nebyla ani domluvená diskotéka, nikdo na pracovišti nebyl, takže neúčast ani nemohla zapříčinit vznik jakékoli škody.


Městský soud v Brně (poté, co usnesením ze dne 18.5.1999 č. j. 49 C 541/98, 49 C 542/98-11 věci obou žalobkyň spojil ke společnému projednání a rozhodnutí) rozsudkem ze dne 28.9.1999 č. j. 49 C 541/98, 49 C 542/98-30 žaloby zamítl a rozhodl, že žalobkyně a) a žalobkyně b) jsou povinny zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení každá 4.375,- Kč k rukám JUDr. L. P. Ve věci samé dospěl k závěru, že nemohl být oprávněně oběma žalobkyním vytknut skutek spočívající v ponechání si hotovosti ve výši dvakrát 2.000,- Kč , a stejně tak nemohlo být žalobkyni Č. oprávněně vytknuto, že se nedostavila do směny dne 21.10. večer, když tuto povinnost neměla . Oproti tomu žalobkyni Podané byla oprávněně vytknuta neomluvená absence při směně dne 21.10.1998, avšak podle názoru soudu prvního stupně sama o sobě tato neomluvená absence není bez dalšího důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru . Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru je však neodevzdání tržby ze směny z 20. na 21.10.1998, neboť jde o zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. Důkazní břemeno zde bylo na žalobkyních, aby prokázaly, že peníze do pokladny vložily. To se jim však prokázat nepodařilo.


K odvolání obou žalobkyň Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17.9.2002 č. j. 15 Co 3/2000-57 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Poukázal na rozpory v hodnocení jednotlivých důkazů soudem prvního stupně a zdůraznil, že pro další skutkové závěry ohledně tvrzeného porušení pracovní kázně žalobkyněmi, kterého se měly dopustit tím, že po skončení směny 21.10.1998 neodevzdaly do pokladny tržbu, bude posouzení předložené pokladní pásky zachycující pohyb na pokladně. Proto uložil soudu prvního stupně, aby doplnil dokazování, aby bylo jednoznačně prokázáno, zda se jedná skutečně o originální pásku z provozovny žalované, a že se jedná o pásku autentickou ; zdůraznil, že v tomto směru se soud neobejde bez znaleckého posudku z oboru konstrukcí a funkcí pokladen.


Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 13.5.2004 č. j. 49 C 541, 542/98-117 žaloby obou žalobkyň zamítl a žalobkyním uložil, aby zaplatily žalované na náhradě nákladů řízení každá částku 12.925,- Kč k rukám právního zástupce žalované Mgr. M. B., advokáta a aby zaplatily na náhradě nákladů řízení státu každá částku 1.850,- Kč na účet Městského soudu v Brně . Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobkyním bylo pouze prokázáno, že do pokladny nevložily po ukončení směny tržbu a tuto si ponechaly . Skutečnost, že by si ponechaly i ostatní finanční prostředky jim podle názoru soudu prvního stupně z provedených důkazů nevyplývá. Žalobkyni a) bylo prokázáno, že měla neomluvenou absenci, neboť nenastoupila na směnu dne 21.10.1998, zatímco žalobkyně b) na tuto směnu nastoupit neměla. Skutečnost, že si ponechaly tržbu ze směny z 20. na 21.10.1998 posoudil soud prvního stupně jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, přičemž na omluvu jim nemohla být ani skutečnost, že jim zaměstnavatel zadržoval mzdu .


K odvolání žalobkyň Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5.4.2005 č. j. 15 Co 345/2004-131 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že okamžitá zrušení pracovního poměru daná žalovanou žalobkyni a) a žalobkyni b) dopisy ze dne 23.10.1998 jsou neplatná a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit státu Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 3.700,- Kč, a že je povinna zaplatit žalobkyni a) a žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů každé částku 23.000,- Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. A. P. Ve věci samé dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná neprokázala své tvrzení o tom, že žalobkyně peníze do pokladny nevložily. V průběhu řízení bylo zjištěno, že u žalované existovaly tři pokladny stejného typu, které se lišily pouze výrobními čísly. Z tohoto důvodu bylo naprosto rozhodující prokázat ze strany žalované, která pokladna byla na pracovišti žalobkyně v době tvrzeného porušení pracovní kázně, a zda pokladní páska, která má prokazovat, že žalobkyně peníze do pokladny nevložily, neboť pokladnu ani neotevřely, patří právě k této pokladně . Znalec při výslechu u soudu uvedl, že nelze určit, ze které pokladny byla předložená páska. Již ze samotných tvrzení žalované vyplývá rozpor spočívající v tom, že žalovaná měnila označení pokladen, které měly být umístěny na diskotéce, čímž zároveň zpochybnila také autenticitu předložené pokladní pásky . Navíc z obsahu znaleckého posudku vyplývá, že znalec měl k dispozici pokladnu výrobní číslo 190016329 a pokladnu výrobní číslo 24004700, tedy pokladnu s odlišným výrobním číslem, než které uvádí žalovaná. Tím, že měnila identifikaci pokladen, žalovaná sama zpochybnila důkazní hodnotu pokladní pásky, která měla být vložena do některé z těchto pokladen a mělo jí být prokázáno, že k otevření pokladny vůbec nedošlo a že tedy nedošlo ani k vložení peněz do pokladny . Z uvedených důvodů podle názoru odvolacího soudu tedy žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že žalobkyně porušily pracovní kázeň tím, že dne 21.10.1998 neodevzdaly tržbu. Pokud jde o další vytýkané porušení pracovní kázně, že neodevzdaly též hotovost 2.000,- Kč a hotovost za rozbité sklenky lze z obsahu tvrzení účastníků dovodit, že tato částka měla být zahrnuta v částce, která podle tvrzení žalované nebyla vložena do pokladny a lze tedy na toto porušení pracovní kázně vztáhnout stejné závěry jako tvrzené neodevzdané tržby . Porušení pracovní kázně žalobkyní a) spočívající v nenastoupení na směnu dne 21.10.1998 podle názoru odvolacího soudu nedosahovalo intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem a nemohlo by vést k platnému rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením , zatímco žalobkyně b) dne 21.10.1998 neměla nastoupit na směnu a tedy se tvrzeného porušení pracovní kázně neomluvenou absencí 21. 10. 1998 nedopustila .


Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že závěr odvolacího soudu, že žalobkyně před ukončením směny z 20. na 21.10.1998 vložily do pokladny tržbu ve výši 10.500,- Kč je skutkovým zjištěním, které nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel zhodnotil důkazy vztahující se k této skutečnosti a dovodil, že předložená kontrolní páska je páskou z pokladny, na které v inkriminovanou dobu žalobkyně pracovaly a že na této pásce v průběhu směny z 20.10.1998 na 21.10.1998 není zaznamenána žádná operace, tedy ani otevření pokladny bez markování. Podle názoru žalovaného nebylo ani prokázáno, že existovaly tři pokladny stejného typu. V provozovně na ulici D. se nacházely pouze dvě pokladny stejného typu, jedna z nich v prostorách sauny a druhá stále v prostorách diskotéky. Nesoulad ve výrobních číslech uváděných v průběhu řízení je dán tím, že vyražené výrobní číslo na kovovém štítku je velice špatně čitelné a může snadno dojít k záměně vizuálně podobných číslic. Podle názoru žalovaného je nutné posoudit autenticitu kontrolní pásky, zejména s ohledem na údaje zaznamenané na této pásce, nikoliv s ohledem na skutečnost, zda je možné určit, ze které pokladny příslušná páska pochází. Jestliže podle názoru znalce je naprosto evidentní matematická posloupnost jednotlivých záznamů a výpočtů, a koresponduje-li tato kontrolní páska s páskou denní, je třeba dovodit, že šlo o pásku z jedné pokladny a nemohlo se na této pásce pracovat na více pokladnách. Všechny důkazy svědčí ve prospěch tvrzení žalovaného, že žalobkyně tržbu do pokladny v ranních hodinách dne 21.10.1998 neuložily. Je-li opomenuta účastnická výpověď samotných žalobkyň, potom ve prospěch jejich tvrzení ohledně uložení tržby do pokladny svědčí pouze svědecká výpověď svědka Z. učiněná před soudem téměř po čtyřech letech od okamžiku, kdy k tvrzené skutečnosti mělo dojít. Žalovaný má za to, že provedeným dokazováním je třeba dojít ke skutkovému zjištění, že žalobkyně tržbu na konci předmětné směny do pokladny nevložily , a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., oprávněnou osobu (účastníkem řízení) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaný dal žalobkyním výpověď z pracovního poměru dopisy ze dne 23.10.1998 - podle zákona č. 65/1965 Sb. zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 9. 1999, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 167/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 65/1965 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006, zákoník práce) dále jen zák. práce .


Podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.


Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Při důkazu výpovědí svědka musí soud vyhodnotit věrohodnost výpovědi s přihlédnutím k tomu, jaký má svědek vztah k účastníkům řízení a k projednávané věci a jaká je jeho rozumová a duševní úroveň, k okolnostem, jež doprovázely jeho vnímání skutečností, o nichž vypovídá, vzhledem ke způsobu reprodukce těchto skutečností a k chování při výslechu (přesvědčivost, jistota, plynulost výpovědi, ochota odpovídat na otázky apod.) a k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (do jaké míry je důkaz výpovědi svědka souladný s jinými důkazy, zda jim odporuje, popřípadě zda se vzájemně doplňují); celkové posouzení z uvedených hledisek pak poskytuje závěr o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností.


Přisuzování hodnoty pravdivosti jednotlivým důkazům se děje jejich zhodnocením jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Myšlenkové závěry o pravdivosti či nepravdivosti důkazů, k nimž soud dospěl, proto nepředstavují akt libovůle soudu a nejsou ani věcí pouhého osobního dojmu, či obecné úvahy. Vnitřní přesvědčení o nepravdivosti (nevěrohodnosti) svědecké výpovědi je výsledkem logického myšlenkového postupu vycházejícího z posouzení objektivních skutečností vnějšího světa (skutkových okolností) zjištěných v konkrétní projednávané věci, jako kupříkladu. z rozporů ve výpovědi svědka, jakož i z rozporů mezi výpovědí svědka (jejím obsahem) a jinými provedenými důkazy, ze způsobu jeho výpovědi, z jeho osobního (nikoli z obecně postulovaného) vztahu k věci nebo k osobám zúčastněným na řízení apod.


Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.


Odvolací soud v projednávané věci uvedeným způsobem nepostupoval. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušily pracovní kázeň způsobem tvrzeným žalovanou, to je, že neodevzdaly tržbu do pokladny umístěné na pracovišti , dospěl odvolací soud na základě skutečnosti, že žalovaná sama tím, že měnila identifikaci pokladen, které měly být na pracovišti žalobkyň a do kterých měly žalobkyně vložit tržbu, zpochybnila důkazní hodnotu pokladní pásky , kterou mělo být prokázáno, že k otevření pokladny vůbec nedošlo a nedošlo tedy ani ze strany žalobkyň k vložení tržby do pokladny . Je mimo pochybnost, že při jednání dne 31.7.2003 žalovaná uvedla, že žalobkyně měly pracovat s pokladnou s výrobním číslem (nikoli s pokladnou v.č. 19018329), že znalec M. V. zkoumaje obě pokladny na pracovišti žalobkyň ve svém posudku uvedl v.č. 24004700 a v.č. 190016329, že ve vyjádření z 9.4.2004 žalovaná zmiňuje, že pokladna nacházející se na diskotéce má výrobní číslo 19016323, pokladna v sauně má výrobní číslo 29004706 . Hodnotící závěr o tom, že autenticitu předložené pokladní pásky (její věrohodnost) lze odvíjet od rozporu v označení výrobních čísel pokladen, však opomíjí, že za situace, kdy podle znalce nelze určit, zda tato páska vyjela z jedné nebo druhé pokladny , je zjištění o výrobním čísle uvedeném na štítku pokladny bez věcného významu. Jestliže jak uvedl znalec šlo o jednu celistvou pásku kontrolní a další denní pásku, kdy šlo evidentně o pásku z jedné pokladny neměl být ponechán stranou pozornosti vlastní obsah předložené pokladní pásky zejména z toho hlediska, zda s ohledem na její obsah (kupř. na markované položky ze dne 18.10.1998 předcházející směně, o kterou se v posuzované věci jedná) jde o pásku z pokladny, se kterou (bez ohledu na výrobní číslo) pracovaly žalobkyně a jaký význam má vlastní obsah této pásky z hlediska zjištění skutkového podkladu významného pro projednávanou věc.


Odvolacímu soudu lze v této souvislosti rovněž vytknout, že s ohledem na zaujatý názor pominul jiné důkazy a skutečnosti vyplývající z obsahu spisu, ať již svědčící ve prospěch názoru, že žalobkyně tržbu do pokladny nevložily (kupř. svědkyně B. E.), anebo ve prospěch závěru opačného (kupř. svědek M. Z.). Odvolací soud totiž zákonu konformním způsobem nehodnotil všechny důkazy, které se vztahovaly k rozhodné skutkové otázce (každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti), provedené v řízení před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím, nýbrž jen okolnost svědčící - podle jeho názoru ve prospěch jím zaujatého skutkového závěru. Vycházel-li odvolací soud z názoru, že s ohledem na rozpor spočívající v tom, že žalovaná měnila označení pokladen , neprokázala, že žalobkyně tržbu do pokladny nevložily, a že tedy nebylo prokázáno, že by žalobkyně porušily pracovní kázeň způsobem tvrzeným žalovanou , pak opřel svou úvahu o skutečnosti, z nichž uvedený závěr nevyplývá a pominul skutečnosti a důkazy, které byly z hlediska závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí významné. Závěr odvolacího soudu jako výsledek takto vadného a neúplného hodnocení důkazů soudem, za tohoto stavu neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř. a rozhodnutí soudu založené na takovém skutkovém zjištění proto nemá oporu v provedeném dokazování.


Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).





Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 6. září 2007


JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.


předseda senátu