21 Cdo 29/2012
Datum rozhodnutí: 06.11.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 věta první o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




21 Cdo 29/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Rubex Czech, s.r.o. se sídlem v Dolním Podluží č. 501, IČO 27140784, zastoupeného Beatrijs Heyninck, evropskou advokátkou se sídlem v Praze 6, Na Kocínce č. 210/3, proti žalovanému P. H. , zastoupenému Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Na Příkopech č. 1228, o 106.856,30 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 100/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 18. února 2011 č.j. 73 Co 28/2008-109, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.514,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Beatrijs Heyninck, evropské advokátky se sídlem v Praze 6, Na Kocínce č. 210/3.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 18.2.2011 č.j. 73 Co 28/2008-109, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 28.8.2007 č.j. 19 C 100/2007-32 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 106.856, 30 Kč s úroky z prodlení, které soud prvního stupně ve výroku specifikoval), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.

Žalovaný sice v dovolání mimo jiné uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) založil svůj závěr (současně vázán právním názorem Nejvyššího soudu České republiky uvedeném v rozsudku ze dne 10.8.2010 č.j. 21 Cdo 3266/2009-91, kterým dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 11.11.2008 č.j. 73 Co 28/2008-51 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení) o tom, že žalovaný se ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. bezdůvodně obohatil na úkor žalobce tím, že za žalovaného žalobce uhradil belgické policii pokutu ve výši 3.750,- EUR , když tato částka odpovídá v přepočtu žalované částce 106.856,30 Kč, a to podle kurzu platného v době zaplacení pokuty žalobcem belgické policii , a že tuto pokutu měl belgické policii uhradit sám žalovaný, proto mu vznikla povinnost vydat předmět bezdůvodného obohacení žalobci ve smyslu ustanovení § 456 obč. zák.; a podrobuje kritice postup, jakým odvolací soud (resp. soud prvního stupně) k těmto skutkovým zjištěním dospěl.

Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (i soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil (namítá-li, že se nevypořádal se všemi důkazy komplexně a svůj závěr založil jen na základě vybraných důkazů ), a také skutečnost, že odvolací soud nevzal v úvahu všechny skutkové okolnosti, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné (např., že v rámci přestupkového řízení s ním nikdo nejednal a bylo mu tedy zcela odňato právo v řízení se hájit , a že údajný závazek plnila třetí osoba bez jeho souhlasu ).

Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 241a odst. 3 o. s. ř - jak je zřejmé již ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Protože dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 6.795,- Kč [srov. § 3, bod 4, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 7.095,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce advokátka Beatrijs Heyninck osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 1.419,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady dovolacího řízení v celkové výši 8.514,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. listopadu 2012
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu