21 Cdo 2889/2005
Datum rozhodnutí: 25.10.2006
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2889/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce A. E. L. zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) L. Č., 2) H. H., 3) I. K., všem zastoupeným advokátem, 4) Z. K., zastoupené advokátkou, 5) J. R., 6) J. R., 7) P. R., 8) D. R., a 9) O. R., všem zastoupeným advokátem, o 9.004.472,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 8 C 200/2003, o dovolání žalovaných 1) až 3) a 5) až 9) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2005 č.j. 20 Co 326/2004-177, takto:

I. Dovolání žalovaných 1) až 3) a 5) až 9) se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce A. P., a.s. v likvidaci se sídlem v P., N. č. 38 se domáhal, aby mu žalovaní zaplatili 9.004.742,- Kč s 15% úrokem od 26.8.1993 do zaplacení s tím, že uspokojení této pohledávky se může domáhat jen z výtěžku prodeje "budovy čp. 219 na pozemku - parc. st. č. 510/1 a pozemku (zast. plocha) - parc. st. č. 510/1, zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. N. M. n. M. na listu vlastnictví č. 2922 u Katastrálního úřadu v N." a že "splněním povinnosti jedním ze žalovaných zanikne v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 26.11.1992 reg. č. 0393/92 poskytl obchodní společnosti S. společnosti s ručením omezeným, tehdy se sídlem v D. v O. h. č. 221, úvěr ve výši 7.500.000,- Kč a že k zajištění této pohledávky bylo podle zástavní smlouvy ze dne 26.11.1992, registrované téhož dne býv. Státním notářstvím v N. pod sp. zn. R III 2884/92, zřízeno zástavní právo k uvedeným nemovitostem, které jsou podle rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30.11.1999 č.j. 6 C 194/93-104 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10.5.2000 č.j. 17 Co 67/2000-137 ve spoluvlastnictví žalovaných. Protože dlužník úvěr nevrátil ani poté, co mu to bylo uloženo vykonatelným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.3.1994 sp. zn. 25 Cm 604/93, požaduje žalobce jeho uspokojení ze zástavy.

Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 10.6.2004 č.j. 8 C 200/2003-102 ve znění rozsudku ze dne 20.8.2004 č.j. 8 C 200/2003-121 žalovaným uložil, aby zaplatili žalobci 9.004.742,- Kč s 15% úrokem od 26.8.1993 do zaplacení s tím, že uspokojení této pohledávky se žalobce může domáhat jen z výtěžku prodeje "budovy čp. 219 na st. p. č. 510/1 a st. p. č. 510/1 (zastavěná plocha), zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 2922, k.ú. N. M. n. M., katastrálního úřadu pro K. kraj, pracoviště N.", a že splněním povinnosti jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných, a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.000,- Kč a "ČR - na účet Okresního soudu v Náchodě na nákladech řízení svědečného" 6.104,- Kč. Poté, co zjistil, že žalobcova pohledávka proti obchodní společnosti S. společnosti s ručením omezeným ze smlouvy o úvěru ze dne 26.11.1992 je zajištěna zástavním právem na uvedených nemovitostech, soud prvního stupně dovodil, že žalovanými vznesená námitka promlčení není důvodná. I když nebylo přesně zjištěno, kdy žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru ze dne 26.11.1992, je "se zřetelem na okolnosti, které v řízení vyšly najevo", nepochybné, že splatnost zajištěné pohledávky nenastala před dnem 10.8.1993; desetiletá promlčecí doba ve smyslu ustanovení § 408 odst.1 obchodního zákoníku proto neuplynula před podáním žaloby u soudu, k němuž došlo dne 4.8.2003. Žaloba o uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy proto byla podána v souladu s ustanovením § 151f odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.8.1998).

Krajský soud v Hradci Králové - poté, co usnesením ze dne 12.1.2005 č.j. 20 Co 326/2004-164 rozhodl, že na místo dosavadního žalobce A. P., a.s. v likvidaci "vstupuje do řízení" A. E. L. se sídlem S. 12, P.C. K., L., K. r., který vymáhanou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.9.2004 - rozsudkem ze dne 31.5.2005 č.j. 20 Co 326/2004-177 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, návrh žalovaných na přerušení řízení zamítl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.003,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. V. Odvolací soud nejprve dovodil, že není důvodný návrh žalovaných na přerušení tohoto řízení až do rozhodnutí věci, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 170/2004; z výsledků dokazování totiž vyplývá, že "zástavní právo k předmětným nemovitostem k zajištění pohledávky žalobce vzniklo" podle ustanovení § 151d odst.1 občanského zákoníku, i když "kupní smlouva ze dne 6.10.1992, kterou žalovaní prodali předmětné nemovitosti společnosti S., s.r.o. byla následně shledána neplatnou podle ustanovení § 49a občanského zákoníku", neboť "věřitel přijal zástavu v dobré víře, že zástavce je oprávněn věci zastavit", a přerušení řízení by bylo za této situace v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Při rozhodování o věci samé se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že právo žalobce na uspokojení pohledávky ze zástavy není promlčeno. Zdůraznil současně, že soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 408 odst.1 obchodního zákoníku, že odstoupením od úvěrové smlouvy "se změnil právní důvod, pro který měl dlužník žalobci plnit", a že tedy dlužník "měl dluh vrátit nikoliv z poskytnutého úvěru, ale proto, že po odstoupení od smlouvy je každá ze stran povinna vrátit plnění dosud poskytnuté druhou stranou".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1) až 3) a 5) až 9) dovolání. Namítají, že za řízení před soudem prvního stupně nebyl proveden jimi navrhovaný výslech svědka P. N., který "zprostředkoval" poskytnutí úvěru podle úvěrové smlouvy ze dne 26.11.1992, a výslech svědkyně Ing. N., která byla zaměstnancem žalobce (jeho právního předchůdce), ačkoliv prostřednictvím těchto svědků žalovaní chtěli prokázat, že "zástavní věřitel přijal do zástavy nemovitosti od nevlastníka a zároveň bez souhlasu jejich vlastníků" a že "nemohl přijmout zástavu v dobré víře", neboť "o těchto skutečnostech měl dostatek informací"; okolnosti, které "předcházely a provázely poskytnutí úvěru" byly "natolik nestandardní a podezřelé, že právě provedením navržených důkazů by žalovaní podle svého přesvědčení dosáhli vyvrácení domněnky, že zástavnímu věřiteli svědčí dobrá víra". Odvolacímu soudu dovolatelé vytýkají, že nevyhověl jejich návrhu na přerušení řízení, ačkoliv před Krajským soudem v Hradci Králové probíhá pod sp. zn. 38 Cm 170/2004 "mezi stejnými účastníky řízení o určení neexistence zástavního práva k (předmětným) nemovitostem", a že "přerušením odvolacího řízení by z hlediska jeho hospodárnosti nedošlo k žádným neodůvodněným průtahům v řízení". Přípustnost dovolání žalovaní 1) až 3) a 5) až 9) dovozují z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§ 238 odst. 1 písm. a) a

§ 238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§ 238 odst. 1 písm. b) a § 238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání

[§ 238a odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. c) a

§ 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. d) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. e) a § 238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§ 238a odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o.s.ř. [§ 238a odst. 1 písm. g) a § 238a odst. 2 o.s.ř.].

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení

§ 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a a § 75b o.s.ř. nebo návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví podle ustanovení § 78d o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].

Žalovaní 1) až 3) a 5) až 9) dovoláním napadají jednak výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jednak rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení.

O návrhu na přerušení řízení podle ustanovení § 211 a § 109 odst.2 písm.c) o.s.ř. odvolací soud rozhoduje - jak vyplývá z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k rozhodnutí odvolacího soudu, pro něž je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu je proto třeba posoudit shodně, jako kdyby bylo dovoláním napadeno usnesení odvolacího soudu.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na přerušení řízení není dána podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť se netýká věci samé, a ani podle ustanovení

§ 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože se nevztahuje k věcem, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o návrhu na přerušení řízení, není přípustné.

Dovolání žalovaných 1) až 3) a 5) až 9) proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o věci samé není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaných 1) až 3) a 5) až 9) proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst.2 písm.a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov.

§ 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst.2 písm.a) nebo ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Žalovaní 1) až 3) a 5) až 9) v dovolání směřujícím proti výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé - jak vyplývá z obsahu dovolání - nesouhlasí se závěrem soudů, že žalobce (jeho právní předchůdce) jako zástavní věřitel přijal předmětné nemovitosti ve smyslu ustanovení § 151d odst.1 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31.12.2000) do zástavy v dobré víře, že je zástavce (ač nevlastník) byl oprávněn zastavit, a vytýká soudům, že měly provést důkaz výslechem svědků P. N. a Ing. N., pomocí kterých by žalovaní "dosáhli vyvrácení domněnky, že zástavnímu věřiteli svědčí dobrá víra". Těmito námitkami dovolatelé nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem (nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav - srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.10.1999 sp. zn. 33 Cdo 1074/98, který byl uveřejněn pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000), ale skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaných 1) až 3) a 5) až 9) tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst.1 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř.; kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu těchto dovolacích důvodů nemůže být - jak uvedeno již výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé po právní stránce.

Protože dovolání žalovaných 1) až 3) a 5) až 9) směřují proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaní 1) až 3) a 5) až 9) s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalobci a žalované 4) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.

předseda senátu