21 Cdo 2881/2015
Datum rozhodnutí: 18.08.2015
Dotčené předpisy: § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. ve znění do 31.12.2013



21 Cdo 2881/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce P. J. , zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů č. 1599/31, proti žalované V. H. , zastoupené JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova č. 378, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 15 C 229/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2014 č.j. 24 Co 381/2014-105, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Novotného, advokáta se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů č. 1599/31.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16.10.2014 č.j. 24 Co 381/2014-105 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je - z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem P. J., zemřelým dne 2.10.2012, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013) - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996 sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2568/99, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004 sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 403/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 4512/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (jednak vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem a zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, jednak vytýká-li odvolacímu soudu přenesení důkazního břemene na žalovanou, ačkoliv pro rozhodnutí tohoto sporu nebylo určující neunesení důkazního břemene žalovanou, neboť k závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce dospěl odvolací soud na základě skutkových zjištění vyplývajících z výsledků dokazování a jejich právního posouzení), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2015

JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu