21 Cdo 2879/2015
Datum rozhodnutí: 02.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 věta první o. s. ř., § 52 předpisu č. 262/2006Sb., § 55 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb., § 56 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.



21 Cdo 2879/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Bc. J. K., zastoupeného JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Horní č. 1433/2a, proti žalované Obci Těrlicko, se sídlem v Horním Těrlicku č. 474, IČO 002 97 666, zastoupené JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Pavlovova č. 586/8, o náhradu platu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 69/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2015 č.j. 16 Co 2/2015-147, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.421,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alicje Klimešové, advokátky se sídlem v Havířově-Městě, Horní č. 1433/2a.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.1.2015 č.j. 16 Co 2/2015-147 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [pro posouzení, že vedle fikce výpovědního důvodu po odvolání z funkce úředníka, lze pracovní poměr ukončit též výpovědí z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 zák. práce nebo okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 55 odst. 1 nebo § 56 odst. 1, aniž by v posléze uvedených případech musel být úředník odvolán z funkce nebo se jí musel vzdát srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3016/2005 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2007 pod č. 42, k otázce umožnění pokračovat v práci přidělováním práce podle pracovní smlouvy srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 4/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2004, pod č. 85/III, pro posouzení, že, byl-li takto se zaměstnancem neplatně zrušen pracovní poměr a zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, je mu zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 700/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura roč. 2002, pod č. 67, k otázce podmínek, za nichž dochází ke konkludentnímu projevu vůle srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1299/2004 nebo 21 Cdo 1688/2010, k otázce dobrých mravů pak rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 992/99 uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2000, pod č. 126, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1037/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 176/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. září 2015


JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu