21 Cdo 2858/2005
Datum rozhodnutí: 25.10.2006
Dotčené předpisy: § 48 odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb., § 48 odst. 3 předpisu č. 26/2000Sb., § 48 odst. 4 předpisu č. 26/2000Sb., § 48 odst. 5 předpisu č. 26/2000Sb., § 2 odst. 5 písm. a) předpisu č. 26/2000Sb., § 2 odst. 5 písm. n) předpisu č. 26/2000Sb., § 53 odst. 5 písm. n) předpisu č. 26/2000Sb.




21 Cdo 2858/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) J. T., a b) E. T., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátkou, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 54/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. května 2005 č.j. 47 Co 254/2003-67, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že je neplatná "nucená opakovaná dražba nemovitosti - objektu bydlení (domu) č.p. 660 na pozemku st.p. č. 758 v K., zapsaného u KÚ K. na LV č. 1507 pro obec a kat. území K., provedená podle protokolu o provedené dražbě dne 21.2.2002 dražebníkem společností D. I. s.r.o. se sídlem n.. P. 2512, Z., a licitátorem J. K., bytem Z. A. 1024, U. H., k návrhu společnosti P. s.r.o. se sídlem O. 182, K., podle které měl vlastnické právo k předmětu dražby nabýt vydražitel M. P., K.", a že "předmět dražby - objekt bydlení (dům) č.p. 660 na pozemku st.p. č. 758 v K., zapsaný u KÚ K. na LV č. 1507 pro obec a kat. území K." je ve společném jmění žalobců. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že společnost D. I. s.r.o. jako dražebník provedla na návrh společnosti P. s.r.o. dne 21.2.2002 opakovanou veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedené nemovitosti, která je ve společném jmění žalobců, a že nemovitost vydražil žalovaný za částku 280.000,- Kč. Na nemovitosti sice bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 400.000,- Kč, kterou věřitel M. H. postoupil společnosti P. s.r.o., avšak navrhovatel nebyl oprávněn navrhnout provedení dražby, neboť zástavní právo jednak zaniklo uspokojením pohledávky původnímu věřiteli M. H., jednak se promlčelo.

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 20.5.2003 č.j. 11 C 54/2002-45 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 13.450,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. Z. Z provedených důkazů zjistil, že M. H. poskytl podle smlouvy ze dne 19.5.1998 žalobcům půjčku ve výši 80.000,- Kč, která byla zajištěna zástavním právem na vydražené nemovitosti a která splněním zanikla, a že další půjčka ve výši 400.000,- Kč, kterou M. H. poskytl žalobcům podle smlouvy ze dne 11.5.1999, nebyla zajištěna zástavním právem, neboť "ujednání pod bodem IV smlouvy o půjčce nemá všechny náležitosti právního úkonu podle ustanovení § 37 občanského zákoníku" a také "nedošlo ke vkladu tohoto zástavního práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o půjčce ze dne 11.5.1999". Protože vymáhaná pohledávka nebyla zajištěna zástavním právem a protože žalobci podali žalobu na neplatnost nedobrovolné dražby ve lhůtě jednoho roku po udělení příklepu, je napadená veřejná dražba podle ustanovení § 48 odst.5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neplatná. Námitku žalovaného o nedostatku pasivní věcné legitimace soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že "na dražbu je třeba pohlížet jako na způsob uzavření smlouvy", že žalovaný se "na základě provedené dražby stal výlučným vlastníkem nemovitosti" a že "případná zástavní smlouva, resp. zástavní právo zde působí jako jedna ze skutečností, na základě které dochází ke dražbě"; žalovaný je proto "jedinou osobou pasivně legitimovanou v tomto sporu".

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 18.5.2005 č.j. 47 Co 254/2003-67 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby a o určení vlastnictví a změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobcům "k ruce společné a nerozdílné" na náhradě nákladů řízení 15.450,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. Z.; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům "k ruce společné a nerozdílné" na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.706,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. Z. Odvolací soud se v první řadě ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že "nedobrovolná veřejná dražba neměla vůbec proběhnout, neboť pohledávka navrhovatele dražby nebyla zajištěna zástavním právem, a dřívější zástavní právo pro jinou pohledávku zaniklo úhradou této pohledávky"; za platné proto nelze považovat ani nabytí vlastnického práva v této dražbě. Shodně se soudem prvního stupně posoudil odvolací soud též námitku žalovaného o tom, že "ve věci není pasivně legitimován toliko on, nýbrž všichni ostatní, kteří byli dražby účastni - tedy navrhovatel dražby i samotný dražebník", neboť "lze přijmout argumentaci žalobců, kteří svůj návrh směřovali vůči žalovanému z důvodu, že ten v současné době je na základě dražby předmětné nemovitosti jejich výlučným vlastníkem a tedy toliko on sám zasahuje do tvrzených práv žalobců".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že zákon č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) dražebníkovi ukládá, aby v případě vyslovení neplatnosti dražby o tom vyrozuměl osoby uvedené v ustanovení § 43 odst. 5 tohoto zákona, což nemůže splnit, nestal-li se jako žalovaný účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti dražby. I když je nedobrovolná veřejná dražba "svým způsobem smlouvou", vzniká navrhovateli dražby, popřípadě též vlastníku předmětu dražby, na úkor vydražitele bezdůvodné obohacení, byla-li vyslovena neplatnost dražby; v řízení o neplatnost dražby se proto jedná též o právech a povinnostech navrhovatele dražby. Kromě toho, že neposoudily správně otázku pasivní věcné legitimace, žalovaný soudům dále vytýká, že ustanovení § 48 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) umožňuje vyslovení neplatnosti dražby a nikoliv také určení vlastnického práva k vydražené nemovitosti. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť judikatura týkající se zákona č. 26/2000 Sb. "je dost kusá" a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Uvedli, že dovolání kromě obecných tvrzení o "kusosti judikatury" neobsahuje "žádné relevantní tvrzení dokládající po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí" a že otázku pasivní věcné legitimace vyřešily soudy obou stupňů "uspokojivým způsobem poukazem na to, že to je pouze žalovaný, kdo ke dni vydání rozhodnutí zasahuje (konkuruje) tvrzenému vlastnickému právu žalobců.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo pro rozsudek odvolacího soud mimo jiné významné vyřešení právní otázky, kdo je pasivně věcně legitimován ve sporu o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jejíž vyslovení je požadováno podle ustanovení § 48 odst.3, 4 nebo 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto právní otázku vyřešil jinak, než jak je posuzována v ustálené judikatuře soudů, a že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná dražba byla provedena dne 21.2.2002 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").

Podle ustanovení § 48 odst.3 zákona o veřejných dražbách může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst.1, 2 a 4, § 39 odst.1 až 8, 10 a 12, § 40 odst.1 a 2, § 43 odst.1 až 3 nebo § 46 odst.1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Podle ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 15 odst.1 až 3, § 39, § 42, § 43 odst.1 až 3, 5 až 7,

§ 44, § 47 odst.1 až 12 a v § 49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Podle ustanovení § 48 odst.5 věty první a druhé zákona o veřejných dražbách jde-li o nedobrovolnou dražbu podle § 36 odst.2, je dlužník, zástavce nebo vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout provedení nedobrovolné dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká.

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.

Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak se domnívaly soudy a dovolatel - na základě smlouvy jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách je totiž nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm.n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§ 48 odst.1 zákona o veřejných dražbách).

Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních § 48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (věcně legitimována) a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.

Žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. Podání této žaloby má totiž oporu v ustanovení § 48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby) zákon poskytuje ve vztahu k důvodům neplatnosti vypočteným v ustanovení § 48 odst.3 zákona o veřejných dražbách "dlužníku, zástavci, vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli", ohledně důvodů neplatnosti dražby uvedených v ustanovení § 48 odst.4 zákona o veřejných dražbách "účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli" a "dlužníku, zástavci a vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce", jestliže neplatnost nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení § 36 odst.2 zákona spočívá v důvodu uvedeném v ustanovení § 48 odst.5 tohoto zákona. Kdo je v řízení o této žalobě pasivně věcně legitimován, však zákon o veřejných dražbách výslovně nestanoví.

Při úvaze, která z osob zúčastněných na veřejné nedobrovolné dražbě je v řízení o neplatnost této dražby pasivně věcně legitimována, je třeba přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné nedobrovolné dražby, zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě - jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby - se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby - protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti - mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§ 159a odst.1 a 4 o.s.ř.). Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§ 91 odst.2 o.s.ř.).

S názorem soudů a žalobců, podle kterého je pasivně legitimovanou osobou pouze vydražitel, nelze souhlasit. I když je pro vydražitele příklep udělený ve veřejné nedobrovolné dražbě právním prostředkem k nabytí vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, nemůže jeho účast na řízení o neplatnosti dražby, v níž mu byl udělen příklep, "nahrazovat" případnou neúčast jiných osob, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká a pro něž rovněž musí být otázka její neplatnosti rozhodnutím soudu vyřešena závazně.

Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení § 48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se musí účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení § 91 odst.2 o.s.ř. (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení

§ 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. října 2006

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu