21 Cdo 2837/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



21 Cdo 2837/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny
a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Trojická č. 437/20, proti žalované České republice Ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze 2 Novém Městě, Na Poříčním právu č. 376/1, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Vyšehradská č. 421/21, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 33/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2015 č. j. 62 Co 369/2014-190, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Nespaly, advokáta se sídlem v Praze 2 Novém Městě, Vyšehradská č. 421/21.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015 č. j. 62 Co 369/2014-190 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce způsobu vyjádření okruhu nadbytečných zaměstnanců v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 610/2013 a v něm vyjádřený právní názor, že okruh nadbytečných zaměstnanců může být v rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně vyjádřen nejen druhem práce sjednaným nebo vykonávaným jednotlivými zaměstnanci, nýbrž jakýmkoli způsobem (uvedením profesní skupiny, organizačního útvaru, který se zrušuje, apod.) z něhož bude s určitostí patrno, která pracovní místa (jaký jejich počet) považuje zaměstnavatel nadále za nepotřebná; k otázce příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2385/2013, v nichž byl vysloven závěr, že, bylo-li zaměstnavatelem (příslušným orgánem) přijato rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jehož provedení u zaměstnavatele mělo za následek zrušení pracovního místa, které zaměstnanec dosud zastával, je odůvodněn závěr, že tu je také příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, jakož i odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001 a v něm vyslovený právní názor, že rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců a že k němu může dojít i při zvyšování počtu zaměstnanců, neboť zákon zaměstnavatelům umožňuje, aby regulovali nejen počet svých zaměstnanců, ale i jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu