21 Cdo 2831/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 34 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007




21 Cdo 2831/2015

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. T. K., zastoupeného JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická č. 336/28, proti žalované JUDr. Z. P. , jako insolvenční správkyni Czech Accounting Services s. r. o., v likvidaci se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1216/46, IČO 25657631, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 190/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2014, č. j. 62 Co 305/2014-495, takto:

Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. června 2014, č. j. 42 C 190/2010-365, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 25. 11. 2009 společnost Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. (dále jen společnost) sdělila žalobci, že mu dává podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce výpověď z pracovního poměru, který vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2007. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že na základě rozhodnutí zaměstnavatele ze dne 20. 11. 2009 o organizačních změnách zrušení pozice Vedoucího společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. a Vedoucího Pražské kanceláře, a to ke dni 20. 11. 2009 se žalobce stal nadbytečný.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že od účinnosti organizační změny (od 20. 11. 2009) nedošlo v jeho pracovní činnosti k žádné změně. Nadále řídil všech šest zaměstnanců pražské kanceláře společnosti, byl v kontaktu s vedoucími pracovníky klientů společnosti, dohlížel na správnost fakturace za služby, vyhledával příležitosti pro získávání nových klientů a pro stávající klienty příležitosti pro rozšíření poskytovaných služeb, prováděl kalkulace odměn za služby, průběžně kontroloval a monitoroval reportingy pro klienty , koordinoval práce pro klienty a přípravné práce pro pravidelné účetní závěrky, vyřizoval korespondenci, prováděl účtování některých operací. Pro společnost a ostatní společnosti patřící do její skupiny připravoval daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, sledoval výsledky hospodaření, zpracovával podklady pro odměňování, dohlížel na každodenní chod kanceláře. Během výpovědní doby též vedl jednání s novým klientem a zastupoval klienty při jednáních. Z uvedených důvodů se proto žalobce nemohl stát nadbytečným. Společnost žádnou organizační změnu neplánovala a neuskutečnila, neboť po odchodu žalobce většinu jeho pracovních úkolů převzal nový zaměstnanec M. K., který nastoupil 1. 3. 2010. Společnost o údajném procesu organizačních změn neinformovala ani klienty ani zaměstnance. Žalobce nesouhlasí také s tím, že je pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2007 neplatná pro rozpor se zákonem (že uvedené činnosti vykonával jako statutární orgán společnosti), neboť většina pracovních činností je vykonávána v pracovním poměru, týkala se jen pražské kanceláře společnosti (nikoliv brněnské), část jeho pracovní náplně po jeho odchodu převzala zaměstnankyně, která nebyla jednatelkou společnosti, a jeho nadřízeným byl druhý jednatel společnosti N. F.
Společnost uvedla, že při předání výpovědi seznámila žalobce s rozhodnutím o organizační změně, že během výpovědní doby žalobce dokončoval rozpracované projekty, prováděl každodenní dozor a administrativu společnosti, ve spolupráci s druhým jednatelem plnil finanční a reportingové povinnosti , nedostal však žádný pokyn k vyhledávání nových klientů a příležitostí pro rozšiřování služeb pro stávající klienty. Na místo žalobce nebyl přijat nový zaměstnanec, náplň práce M. K. byla odlišná. Pracovní smlouva je neplatná, neboť popis práce podle této smlouvy se překrývá s tím, co patří do výlučné pravomoci statutárního orgánu společnosti. Žalobce v době uzavření pracovní smlouvy vykonával činnost jednatele společnosti, a to až do jeho odvolání 16. 12. 2009. Činnosti podle pracovní smlouvy lze podřadit pod obchodní vedení společnosti, patří sem i poskytování konzultantských služeb, neboť žalobce měl odborné znalosti, schopnosti a dovednosti. Společnost byla malou společností, s malým počtem zaměstnanců, zastupování společnosti, veškeré řídící a finanční povinnosti byly v pravomoci jejích jednatelů.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9. 5. 2012, č. j. 42 C 190/2010-163, ve znění usnesení ze dne 30. 5. 2012, č. j. 42 C 190/2010-179, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 40.810,- Kč k rukám jeho právního zástupce a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení 639,72 Kč . Dovodil, že žalobce byl u společnosti v hlavním pracovním poměru na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 6. 2007 ve funkci vedoucího společnosti a současně vedoucího pražské kanceláře a že v době od 25. 8. 2004 do prosince 2009 byl souběžně jednatelem společnosti. Dospěl k závěru, že druh vykonávané práce na základě pracovní smlouvy byl zčásti odlišný od činnosti, která dle § 134 obch. zák. přísluší výlučně jednateli obchodní společnosti, (žalobce poskytoval nad rámec obchodního vedení společnosti též poradenství, tedy konzultace klientům žalované společnosti v oblasti daňové, účetní, společenstevní a manažerské, vyjednával smlouvy s novými klienty, zpracovával cenové nabídky a dozíral na každodenní chod společnosti), že se jednalo o činnosti vykonávané typicky v pracovněprávním vztahu a že uvedená pracovní smlouva je proto platným právním úkonem . V případě skončení pracovního poměru dovodil, že žalobce vykonával s vědomím společnosti práci podle pracovní smlouvy až do konce výpovědní doby (31. 1. 2010), že k účinnosti organizačních změn došlo ale až dnem 1. 3. 2010, v důsledku nástupu nového zaměstnance M. K., a uplynula-li výpovědní doba již dnem 31. 1. 2010, chybí zde příčinná souvislost mezi nadbytečností žalobce a rozhodnutím o organizační změně. Výpověď žalobce je proto pro svoji předčasnost neplatná.
K odvolání společnosti Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2013, č. j. 62 Co 369, 370/2012-209, rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 30. 5. 2012, č. j. 42 C 190/2010-179, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ohledně platnosti pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2007. Dovodil, že jednatel obchodní společnosti obvykle neposkytuje klientům konzultantské služby a neshání ani klienty, s nimiž by osobně uzavíral nové smlouvy, a že v tomto případě se jednalo o činnost, kterou obvykle vykonává zaměstnanec společnosti . Závěr soudu prvního stupně, týkající se nedostatku příčinné souvislosti mezi nadbytečností žalobce a rozhodnutím o organizační změně, označil za nesprávný, neboť je třeba zkoumat naplnění výpovědního důvodu již ke dni doručení výpovědi (25. 11. 2009) a nikoliv až ke dni skončení výpovědní doby, resp. ke dni následujícímu (1. 2. 2010). Uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval tím, zda se žalobce stal nadbytečným již ke dni doručení výpovědi (25. 11. 2009).
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. 42 C 190/2010-271, ve znění usnesení ze dne 31. 10. 2013, č. j. 42 C 190/2010-290, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 107.806,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Zemana a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení placených státem 2. 389,72 Kč . Dospěl k závěru, že pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2007 je platná, neboť nebylo shledáno, že by v rozporu se zákonem byl touto smlouvou sjednán druh práce žalobce, který lze beze zbytku podřadit pod obchodní vedení společnosti příslušející výlučně jednateli, a že pracovní činnosti [poskytování poradenství (konzultantské služby klientům) v oblasti daňové, účetní, společenstevní a manažerské, konsolidace a rozšíření obchodních aktivit pražské kanceláře, zajištění ziskového rozvoje obchodních aktivit společnosti (získávání nových klientů), navazování vztahů se zákazníky, auditory, právníky, daňovými poradci a institucemi, každodenní dozor a administrativa společnosti, pravidelné vykazování vedoucímu divize ve Varšavě, nábor, školení a motivace pracovníků, zajištění zpracování rozpočtů společnosti, udržování likvidity společnosti prostřednictvím včasné a přesné fakturace, vhodné zpracování faktur a organizace převodů finančních prostředků, zabezpečení majetku, zastupování klientů společnosti ve správních a soudních (rejstříkových) řízeních a výkon funkce jednatele za společnost třetích osob (klientů)] vykonával žalobce v pracovním poměru . Ohledně platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 25. 11. 2009 dovodil, že výpověď žalobce nebyla ve skutečnosti odůvodněna organizační změnou, nýbrž předcházejícími neshodami žalobce se zbývajícími jednateli společnosti , a že proto výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce není dán a uvedená výpověď je neplatná .
K odvolání společnosti Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2014, č. j. 62 Co 15/2014-355, rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení ze dne 31. 10. 2013, č. j. 42 C 190/2010-290, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovodil, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Tato vada spočívala v technických nedostatcích zvukového záznamu z jednání ze dne 2. 10. 2013, v jejichž důsledku se stal průběh jednání nesrozumitelný. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zopakoval průběh jednání ze dne 2. 10. 2013 a důkazy, jejichž provedení bylo vadně zaznamenáno.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 4. 6. 2014, č. j. 42 C 190/2010-365, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 117.970,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Zemana a že žalovaná je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů řízení placených státem 2.389,72 Kč . V souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu o platnosti uzavřené pracovní smlouvy dovodil, že do obchodního vedení společnosti nepatří samotný výkon podnikatelské činnosti, tedy samotná realizace podnikatelského záměru, ale pouze její řízení a organizování, řízením a organizováním však zákon nemá na mysli každodenní dozor, vedení a kontrolu zaměstnanců, neboť se jedná o manažerské řízení typicky a obvykle vykonávané v pracovněprávním vztahu . Předmětem podnikání společnosti bylo dle výpisu z obchodního rejstříku zejména poskytování daňového poradenství, činnost organizačních a ekonomických poradců a poskytování konzultačních a poradenských služeb v oblasti obchodu a managementu. Činnosti týkající se poskytování poradenství (konzultantské služby klientům) lze považovat za činnosti typicky vykonávané v pracovněprávním vztahu, pro jejichž výkon může být uzavřena pracovní smlouva i se statutárním orgánem. Pod činnosti obvykle vykonávané v pracovněprávním vztahu dle pracovní smlouvy žalobce lze dále podřadit konsolidaci a rozšíření obchodních aktivit pražské kanceláře a zajištění ziskového rozvoje obchodních aktivit společnosti (získávání nových klientů), navazování vztahů se zákazníky, auditory, právníky, daňovými poradci a institucemi, každodenní dozor a administrativa společnosti, pravidelné vykazování vedoucímu divize společnosti ve Varšavě, nábor, školení a motivace pracovníků, zajištění zpracování rozpočtů společnosti, udržování likvidity společnosti prostřednictvím včasné a přesné fakturace, vhodné zpracování faktur a organizace převodů finančních prostředků, zabezpečení majetku společnosti. Pod obchodní vedení společnosti nelze rovněž podřadit, že žalobce sám poskytoval poradenské služby klientům společnosti v oblasti daňové, účetní, společenstevní a manažerské, vyjednával s novými klienty o uzavření smluv a zpracovával cenové nabídky, dozíral na každodenní chod společnosti a měl na starosti administrativní chod společnosti (uvedené činnosti poté vykonávali zaměstnanci L. R. a M. K.), dále zastupoval klienty společnosti ve správních a soudních (rejstříkových) řízeních a byl za společnost nominován jako jednatel či vedoucí organizačních složek podniku několika jejích klientů, i tyto činnosti lze považovat za činnosti vykonávané v pracovněprávním vztahu, uvedené činnosti mohl vykonávat pouze jako zaměstnanec. Dospěl k závěru, že pracovní smlouva ze dne 1. 6. 2007 je platná, neboť nebylo shledáno, že by touto smlouvou byl sjednán druh práce žalobce, který lze beze zbytku podřadit pod obchodní vedení společnosti příslušející výlučně jednateli . Ve věci výpovědi z pracovního poměru žalobce ze dne 25. 11. 2009 dovodil, že výpověď je neplatná, neboť zde schází relevantní výpovědní důvod (v řízení nebylo zjištěno, že by zrušení konkrétní pozice žalobce bylo odůvodněno jakoukoliv relevantní organizační změnou), že organizační změna sice proběhla, ale stalo se tak nikoli v návaznosti na rozhodnutí o organizační změně z listopadu 2009, ale až následně, jak vyvstala její potřeba v návaznosti na ukončení činnosti žalobce, a že výpověď žalobce nebyla ve skutečnosti odůvodněna organizační změnou, ale předcházejícími neshodami žalobce s jednateli společnosti .
K odvolání společnosti Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. 62 Co 305/2014-495, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.940,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Zemana. Dovodil, že je správný závěr o platnosti pracovní smlouvy, která byla mezi účastníky uzavřena dne 1. 6. 2007, že druh práce žalobce byl vymezen tak, že se jmenovaný bude a) zabývat zastupováním společnosti v České republice a za b) se bude věnovat řídícím povinnostem . Účastníci ve smlouvě upřesnili, že pod zastupováním společnosti v České republice se rozumí konsolidace a rozšíření obchodních aktivit pražské kanceláře, identifikace a realizace nových tržních možností zajišťující růst pražské kanceláře, navázání a udržování efektivních dobrých vztahů se zákazníky, auditory, právníky, daňovými poradci a finančními a vládními institucemi a poskytování konzultantských služeb klientům a personálu společnosti , a pod řídící povinnosti se řadí každodenní dozor a administrativa společnosti, pravidelné vykazování vedoucímu divize společnosti ve Varšavě, zajištění ziskového rozvoje obchodních aktivit společnosti v České republice, strukturalizace, organizace a neustálá aktualizace obchodních metod a systémů společnosti, zajištění dodržování českých a jiných právních předpisů ze strany společnosti, nábor, udržení, školení a motivace kvalifikovaných vyškolených efektivních a produktivních pracovníků, maximalizace využití a zisku z kapitálu a z lidských zdrojů, organizace a dozor nad informačními toky, navrhování, schvalování a realizace obchodních cílů a strategií, provádění obchodních aktivit, rozvoj veškerých možných aktivit v pražské kanceláři a stanovení a udržování vysokých standardů pro společnost a zaměstnance společnosti . Dospěl k závěru, že žalobce měl v rámci pracovní smlouvy zejména pod bodem a) takový druh práce, který se nepochybně lišil od typické činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti, jednatel obchodní společnosti obvykle neposkytuje klientům konzultantské služby a neshání pro společnost ani klienty, aby s nimi osobně uzavíral nové smlouvy . V případě žalobce se tedy jednalo o činnost, kterou obvykle vykonává zaměstnanec společnosti. Okolnost, že byl žalobce po určitou dobu zároveň jednatelem společnosti, tedy v dané věci nezpůsobuje neplatnost pracovní smlouvy. Souhlasil rovněž se závěrem soudu prvního stupně v tom, že výpověď udělená žalobci dne 25. 11. 2009 nesouvisela s organizační změnou zaměstnavatele přijatou dne 20. 11. 2009, ale že tímto organizačním opatřením byly od počátku sledovány jiné cíle. Žalobce v té době nebyl nadbytečný, ale podle mínění jednatelů společnosti nespolupracoval na dlouhodobé reorganizaci společnosti. Nebylo-li přijato organizační opatření, nebyl splněn ani předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce.
V průběhu řízení ke dni 3. 10. 2013 změnila společnost název na Czech Accounting Services s.r.o. a rozhodnutím jediného společníka ze dne 27. 12. 2013 byla společnost k témuž dni zrušena s likvidací. Dne 25. 4. 2014 bylo ve věci dlužníka: Czech Accounting Services s. r. o. v likvidaci, IČO 25657631, se sídlem Klimentská č. 1216/46, 110 00 Praha 1 , zahájeno insolvenční řízení (srov. vyhlášku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2014, č. j. MSPH 59 INS 11618/2014-A-2) a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2014, č. j. MSPH 59 INS 11618/2014-A-13 byl zjištěn úpadek dlužníka Czech Accounting Services s.r.o. v likvidaci, IČO 256 57 631, se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž insolvenčním správcem byla ustanovena JUDr. Z. P., advokát, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova č. 175, IČO 18175422.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 10. 12. 2014, č. j. 62 Co 305/2014-495, podala žalovaná dovolání. Namítla, že odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, týkající se souběhu funkce vedoucího zaměstnance obchodní společnosti a jednatele této společnosti. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích dospěl mimo jiné k závěrům, že do náplně funkce statutárního orgánu nepochybně náleží celá škála dalších operativně řídících činností, které nelze ve prospěch postavení zaměstnavatele z náplně funkce statutárního orgánu vyjímat, a že funkce jednatele jakožto statutárního orgánu společnosti svým obsahem představuje jak zastupování společnosti (jednání jménem společnosti) navenek, tak i obchodní vedení společnosti (jednání dovnitř společnosti). Obchodní vedení společnosti je pojímáno poměrně široce, v pochybnostech, zda jde o činnost vedoucího zaměstnance ve smyslu § 11 zákoníku práce nebo o činnost spadající do rámce pojmu obchodní vedení ve smyslu § 134 obchodního zákoníku, je preferováno právní posouzení činnosti jako součásti obchodního vedení. Obchodní vedení znamená průběžnou pravidelnou správu společnosti a jejího podniku, tzn. rozhodování o organizačních, technických, obchodních, personálních, finančních aj. otázkách běžného života. Zahrnuje organizaci a řízení podniku, který náleží společnosti, řízení zaměstnanců, rozhodování o provozních záležitostech, tj. např. zásobování, odbyt, reklama, vedení účetnictví, jakož rozhodování o podnikatelských záměrech. Žalobce byl nejdříve jednatelem společnosti (od 25. 8. 2004), posléze se stal jejím zaměstnancem na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 6. 2007 na druh práce vedoucí společnosti a vedoucí pražské kanceláře společnosti. Společnost měla ještě další dva zahraniční jednatele, ti se však na praktickém řízení společnosti a organizování její činnosti fakticky nepodíleli. Jako jednatelé společnosti hlídali zájmy zahraniční mateřské společnosti jako jejího majitele. Veškerá organizační a řídící činnost ve společnosti tedy spočívala na žalobci jako na jediném českém jednateli. Žalovaná se domnívá, že činnosti (konzultantské služby klientům, konsolidace a rozšíření obchodních aktivit společnosti, tedy získávání nových klientů a dále navazování vztahů se zákazníky, auditory a právníky a rovněž každodenní dozor nad administrativou společnosti, nábory, školení a motivace zaměstnanců), které soudy obou stupňů označily jako pracovní náplň žalobce jako zaměstnance a nikoliv jednatele, patří do obchodního vedení společnosti, mající složku jednání navenek, i dovnitř společnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, v souladu s ustálenou rozhodovací činností dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ), neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť při řešení otázky možnosti souběžného výkonu funkce vedoucího společnosti a vedoucího pražské kanceláře společnosti a jednatele společnosti se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.
Otázku, zda na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi společností Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. a žalobcem byl mezi nimi založen pracovní poměr, je třeba posuzovat i v současné době vzhledem k tomu, že uvedená pracovní smlouva byla uzavřena dne 1. 6. 2007 podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 7. 2007 (tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů) dále jen zák. práce .
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 34 odst. l písm. a) zák. práce a vznik a zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními předpisy a řídí se obsahem společenské smlouvy. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezení však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, není-li náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) výkon činnosti statutárního orgánu. Protože náplní pracovněprávního vztahu nemůže být výkon činnosti statutárního orgánu, není v pracovním poměru (nebo jiném pracovněprávním vztahu) přípustné ani zastávat samotnou funkci jednatele společnosti s ručením omezeným, ani vykonávat v jiné funkci činnosti, které náleží k působnosti jednatele ve společnosti s ručením omezeným.
Činnost statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným spočívá jednak v tom, že činí (vůči jiným osobám) právní úkony společnosti (zastupuje a jedná jménem společnosti navenek), jednak provádí (dovnitř společnosti) rozhodování, řízení a obchodní vedení společnosti. Uvedené činnosti statutárního orgánu není - jak uvedeno výše - přípustné (zcela nebo jen zčásti) vykonávat v pracovním poměru (nebo jiném pracovněprávním vztahu).
V projednávané věci je nepochybné, že žalobce, který byl od 25. 8. 2004 jednatelem společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. (úpadce), uzavřel s touto společností dne 1. 6. 2007 pracovní smlouvu na pozici vedoucí společnosti a vedoucí pražské kanceláře. Podle této smlouvy bylo jeho povinností a) zastupování společností Skupiny v České republice (konsolidace a rozšíření obchodních aktivit pražské kanceláře, identifikace a realizace nových tržních možností zajišťující růst pražské kanceláře, navázání a udržování efektivních dobrých vztahů se zákazníky, auditory, právníky, daňovými poradci a finančními a vládními institucemi a poskytování konzultantských služeb klientům a personálu společnosti), b) řídící povinnosti (každodenní dozor a administrativa společnosti, pravidelné vykazování vedoucímu divize společnosti ve Varšavě, zajištění ziskového rozvoje obchodních aktivit společnosti v České republice, strukturalizace, organizace a neustálá aktualizace obchodních metod a systémů společnosti za účelem zajištění efektivního přizpůsobení společnosti změnám ekonomického a politického prostředí a technologickým změnám a zajištění dodržování českých a jiných platných právních předpisů v České republice, zejména účetních, bezpečnostních, zabezpečovacích, ekologických a pracovních metod v rámci společností Skupiny a těmito společnostmi, nábor, udržení, školení a motivace kvalifikovaných vyškolených efektivních a produktivních pracovníků za podpory ředitelky lidských zdrojů Skupiny, maximalizace využití a zisku z kapitálu a lidských zdrojů společnosti, organizace a dozor nad informačními toky v rámci společností Skupiny, navrhování, schvalování a realizace obchodních cílů a strategií společnosti, provádění obchodních aktivit společnosti, rozvoj veškerých možných aktivit společnosti v pražské kanceláři a stanovení a udržování vysokých standardů pro společnost a zaměstnance společnosti), c) finanční povinnosti (odpovědnost za obrat a finanční výsledky, zajištění včasného zpracování rozpočtů, udržování přísné kontroly nákladů a výdajů za účelem zajištění co nejvyššího zisku pro společnost, odpovědnost za veškeré obchodní transakce, včetně včasného a přesného finančního vykazování společnostem Skupiny a představenstvu skupiny, udržování likvidity, včasné a přesné fakturace, vhodné zpracování příchozích faktur a organizace převodů finančních prostředků z bank a zabezpečení majetku v České republice) a d) všeobecné podmínky (zavedení zdravotních a bezpečnostních postupů v pražské kanceláři, provádění veškerých přiměřených zákonných pokynů řídícího partnera skupiny a představenstva Skupiny a jiné související povinnosti, jež budou podle potřeby nařízeny) .
Z uvedeného výčtu povinností vedoucího společnosti a vedoucího pražské kanceláře (uvedenými pod body zastupování společností Skupiny v České republice, řídícími povinnostmi i povinnostmi finančními a všeobecnými podmínkami) je nepochybné, že náplní funkce vedoucího společnosti a vedoucího pražské kanceláře byla (měla být) stejná činnost, kterou žalobce vykonával (měl vykonávat) u společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. (úpadce), jako její jednatel (zastupování společnosti navenek, obchodní vedení společnosti i právní úkony směrem dovnitř společnosti), že tedy nebyl uzavřením pracovní smlouvy na funkci vedoucího společnosti a vedoucího pražské kanceláře u společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o. (úpadce), platně založen pracovní poměr a že uzavřená pracovní smlouva na výkon této funkce je neplatná.
S dovolatelkou lze souhlasit, že rozšíření obchodních aktivit pražské kanceláře, realizace nových tržních možností zajišťující růst pražské kanceláře, navázání a udržování efektivních dobrých vztahů se zákazníky, auditory, právníky, daňovými poradci a finančními a vládními institucemi a poskytování konzultantských služeb klientům lze zahrnout pod zastupování obchodní společnosti navenek a pod její obchodní vedení, kterým je organizování a řízení podnikatelské činnosti společnosti, včetně rozhodování o jejích podnikatelských záměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003, který byl uveřejněn pod č. 80/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Poskytování poradenských služeb klientům společnosti v oblasti daňové, účetní, společenstevní a manažerské, vyjednání s novými klienty o uzavření smluv a zpracovávání cenové nabídky, dozírání na každodenní chod společnosti včetně administrativních činností není možné oddělovat od řízení činnosti společnosti a rozhodování o jejích záležitostech, v nichž spočívala podstata funkce jednatele společnosti Baker Tilly Czech Republic, spol. s r. o., kterou žalobce zároveň vykonával. Také těmito činnostmi, z nichž většina má povahu plnění jednorázových úkolů (odborné činnosti), se žalobce podílel na organizování činnosti společnosti a na rozhodování o jejích záležitostech. Jde-li o administrativní a jiné podobné úkony prováděné žalobcem, nelze přehlédnout, že bez takových činností se do určité míry neobejde žádná organizační a řídící činnost, a tedy ani výkon funkce jednatele společnosti.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem není správné (v souladu se zákonem); protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu