21 Cdo 2816/2000
Datum rozhodnutí: 17.07.2001
Dotčené předpisy:




21 Cdo 2816/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. C. I., a. s. proti povinnému M., spol. s r. o., pro 28.166.859,75 Kč s příslušenstvím zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 2 E 1141/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2000 č.j. 10 Co 603/2000-45, takto:

I. Dovolání povinného se odmítá.

II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.475,- Kč k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněného Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením ze dne 30.11.1999 č.j. 2 E 1141/99-26 nařídil podle "notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. E. V. dne 4.3.1998 č.j. NZ 39/98, N 40/98" ve prospěch pohledávky oprávněného ve výši 28.166.859,75 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem povinného, a to "stavbě stojící na p.č.st. 2371 označené jako občanská vybavenost s čp. 436, zapsané na LV č. 1912 u Katastrálního úřadu V., pracoviště ve V.", a povinnému uložil, aby zaplatil oprávněnému na náhradě nákladů řízení 129.750,- Kč.

K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.6.2000 č.j. 10 Co 603/2000-45 usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že povinnému uložil, aby zaplatil oprávněnému na této náhradě 85.150,- Kč; ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že notářský zápis ze dne 4.3.1998, sepsaný notářkou Mgr. E. V., je způsobilým titulem pro nařízení výkonu rozhodnutí, neboť oprávněný na základě notářského zápisu ze dne 10.9.1999, sepsaného notářkou JUDr. O. V., k notářskému zápisu ze dne 4.3.1998, sepsaným jen s povinným (jeho jednatelkou M. K.), přistoupil a "tímto způsobem napravil vadu exekučního titulu". Protože byly splněny i ostatní předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného, nařídil soud prvního stupně výkon rozhodnutí v souladu se zákonem.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že oprávněný přistoupil k notářskému zápisu ze dne 4.3.1998 až dne 10.9.1999, tedy až po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, a dovozuje, že v době podání návrhu nebyl oprávněný "aktivně legitimován" a že tento nedostatek nemohl být "zhojen" až dne 10.9.1999. Podle názoru povinného je notářský zápis ze dne 4.3.1998 neplatný; povinný proto podal u soudu žalobu na určení neplatnosti tohoto zápisu a má za to, že řízení o výkon rozhodnutí mělo být až do rozhodnutí o této žalobě podle ustanovení § 109 odst.1 písm. b) a odst.2 písm. c) o.s.ř. přerušeno. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedl, že dovolání není přípustné a ani důvodné, neboť notářský zápis ze dne 4.3.1998 je ve spojení s notářským zápisem ze dne 10.9.1999 způsobilým titulem pro výkon rozhodnutí [§ 274 písm. e) o.s.ř.].

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě povinný napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a), b), c), e) nebo f) o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, a to z důvodu, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a že dovolatel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil.

Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, Nejvyšší soud ČR dovolání povinného - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.

V dovolacím řízení vznikly oprávněnému v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v odměně ve výši jedné poloviny úkonu právní služby (písemné vyjádření k dovolání) ve výši 17.400,- Kč a v paušální částce náhrad ve výši 75,- Kč [srov. § 7, § 11 odst. 2 písm. e), § 11 odst.3 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.], celkem ve výši 17.475,- Kč. Protože povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, dovolací soud mu ve smyslu ustanovení § 254 odst. 1, § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. uložil, aby tyto náklady řízení oprávněnému nahradil; ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. je povinný povinen náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatit k rukám advokátky, která oprávněného v řízení zastupovala.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. července 2001

JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.

předseda senátu