21 Cdo 281/2011
Datum rozhodnutí: 20.12.2012
Dotčené předpisy: § 477 odst. 1 obč. zák., § 483 obč. zák., § 484 obč. zák., § 35 odst. 2 obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d) o. s. ř.




21 Cdo 281/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po J. H. , zemřelé dne 6. května 2005, za účasti 1) V. H. , zastoupeného JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Třebízského č. 175, 2) P. H. , 3) Mgr. P. H. , vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 32 D 472/2005, o dovolání V. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2010, č.j. 24 Co 275/2010-335, takto:


I. Dovolání V. H. proti usnesení krajského soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení se odmítá.
II. Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 24.5.2005, čj. 32 D 472/2005-2, zahájil řízení o dědictví po J. H., zemřelé dne 6.5.2005 (dále jen zůstavitelka ). Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena Mgr. Marie Musílková, notářka ve Slaném (§ 38 o.s.ř.).

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 9.4.2010, č.j. 32 D 472/2005-306, potvrdil, že zůstavitelkou zanechaný majetek a) spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné osminy vzhledem k celku pozemků vedených ve zjednodušené evidenci - původ PK č.kat. 1055, č.kat. 1056, č.kat. 1292, č.kat. 1604, č.kat. 1605, č.kat. 1703, č.kat. 2169 v k.ú. Slaný zapsaný na LV č. obce a k.ú. Slaný , b) finanční částku zanechanou v hotovosti ve výši 21.000,- Kč a c) cenné papíry Investiční kapitálové společnosti Komerční banky, a.s. nabyli V. H., P. H. a Mgr. P. H. jednou třetinou; dále potvrdil, že zůstavitelkou zanechaný majetek d) spoluvlastnický podíl v rozsahu šesti osmin vzhledem k celku domu čp. 71 postaveného na stp.č. 47 a stp.č. 47 v k.ú. Slaný zapsaný na LV č. 1515 obce a k.ú. Slaný , e) veškeré bytové zařízení do kuchyně, čtyř pokojů, spíže, skladu, chodby a prádelny včetně inventáře a osobních věcí zůstavitelky a f) práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené s Komerční bankou, a.s. včetně zůstatku vkladu na běžném účtu č. 0000515376170297 a práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené s Komerční bankou, a.s. včetně zůstatku vkladu na běžném účtu č. 0000515376160267 nabyli V. H. v rozsahu 4650/32768 a P. H. a Mgr. P. H. v rozsahu 14059/32768 (výrok 1/); současně rozhodl o odměně a hotových výdajích soudní komisařky a o náhradě nákladů řízení (výroky 2/, 3/ a 4/). Uvedl, že účastníci neuzavřeli dohodu o vypořádání dědictví a to ani při jednání v kanceláři soudního komisaře konaném dne 21.1.2010 ani v dodatečně stanovené lhůtě ; že ve smyslu ustanovení § 175q odst. 1 písm. d) o.s.ř. bylo potvrzeno nabytí dědictví podle dědických podílů ; že o spoluvlastnickém podílu v rozsahu jedné osminy vzhledem k celku zem. pozemků v k.ú. Slaný zůstavitelka pořídila závěť tak, že má připadnout synům V. H., P. H. a P. H. rovným dílem ; že majetek, o kterém zůstavitelka nerozhodla v závěti, tj. o cenných papírech podílových listech IKS KB, a.s. a fin. prostředcích zanechaných na hotovosti ve výši 21.000,- Kč, se dědí podle zákona a připadá zákonným dědicům, kterými jsou v první dědické skupině synové V. H., P. H. a P. H. ; že z tohoto důvodu bylo potvrzeno nabytí tohoto majetku rovným dílem pozůstalým synům s přihlédnutím k počtu akcií a jejich dělitelnosti třemi ; že o ostatním majetku, tj. o spoluvlastnickém podílu v rozsahu šesti osmin vzhledem k celku domu čp. postaveném na stp.č. a stp.č. v k.ú. Slaný, o právech a povinnostech vyplývajících ze smluv uzavřených s Komerční bankou, a.s. a o bytovém zařízení a osobních věcech zůstavitelky, pořídila zůstavitelka v závěti tak, že nemovitosti a bytové zařízení a osobní věci připadnou synům P. H. a P. H. a fin. prostředky uložené v bance, jejichž celková výše dle sdělení banky činila k datu úmrtí 214.192,19 Kč, připadnou V. H. ; že tento majetek připadá poz. synům v poměru, který zůstavitelka určila závětí ; že velikost jednotlivých podílů a jejich vzájemný poměr bylo třeba odvodit z konkrétní hodnoty věcí, které jsou předmětem dědictví, tj. z poměru obvyklé ceny věcí, které jednotliví dědici mají nabýt podle závěti k obvyklé ceně majetku, o kterém zůstavitelka pořídila v závěti .

K odvolání účastníků Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26.8.2010 č.j. 24 Co 275/2010-335 změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku 1/ bodě d) tak, že spoluvlastnický podíl v rozsahu šesti osmin domu čp. na st.p.č. a st.p.č. v k.ú. a obci Slaný nabývají P. H. a P. H. každý jednou polovinou ; dále ve výroku 1/ bodě e) tak, že veškeré bytové zařízení do kuchyně, čtyř pokojů, spíže, skladu, chodby a prádelny včetně inventáře a osobních věcí zůstavitelky nabývají P. H. a P. H. každý jednou polovinou a ve výroku 1/ bodě f) tak, že práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené s Komerční bankou a.s. č.ú. 0000515376170297 a práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené s Komerční bankou a.s. č.ú. 0000515376160267 nabývá V. H. (výrok I.); jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o odměně a hotových výdajích soudní komisařky a o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.). Uvedl, že závěry soudu I. stupně nejsou správné, jde-li o část domu čp. 71, bytové zařízení a osobní věci ; že závětí ze dne 22.3.2005 zůstavitelka odkázala dům čp. 71 ve Slaném, postavený na stavební parcele č. 47 a stavební parcelu č. 47, vše v k.ú. a obci Slaný, a závětí ze dne 30.3.2005 veškeré bytové zařízené a osobní věci P. a P. H. rovným dílem ; že vzhledem k tomu, že v tomto rozsahu usnesení soudu I. stupně nerespektovalo závěť zůstavitelky, změnil napadené usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve výroku 1/ písm. d) a 1/ e) tak, že spoluvlastnický podíl na domě čp. a pozemku a veškeré bytové zařízení a osobní věci zůstavitelky nabývají P. a P. H. každý jednou polovinou ; že nesprávná aplikace závěti zůstavitelky soudem I. stupně se projevila i v části odkazu prostředků uložených na účtech zůstavitelky ; že v závěti ze dne 22.3.2005 odkázala zůstavitelka synu V. H., a to z prostředků uložených na účtech, částku 300.000,- Kč ; že ke dni úmrtí zůstavitelky však náleželo právo na výplatu částky nižší, a to ve výši 214.000,- Kč ; že pokud majetek, který zůstavitel obmyslí závětí, nemá ke dni smrti ve svém vlastnictví (nebo ve své dispozici), je v této části závěť neplatná a tento majetek nebo právo nemůže být předmětem dědění ; že pokud zůstavitelka chtěla svému synovi odkázat částku ve výši 300.000,- Kč na svých účtech a ke dni úmrtí neměla pohledávku z titulu smlouvy o účtu za bankou v této výši, může nabýt podle takto zformulované závěti pozůstalý syn jen ke dni úmrtí pohledávku zůstavitelky za bankou ; že změnil rozhodnutí soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že práva a povinnosti k účtům, ke kterým se váže i právo na výplatu pohledávky zůstavitelky za peněžním ústavem ve výši 214.192,19 Kč, nabyl pozůstalý syn V. H. .

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal V. H. dovolání. Namítal, že soud prvního stupně závěť při rozhodování respektoval, respektoval ji správně a rovněž ji správně aplikoval, a to zejména v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho usnesení č.j. 21 Cdo 427/2008 ze dne 22.5.2009 ; že majetek, o němž zůstavitelka pořídila v závěti, připadá dle usnesení Okresního soudu v Kladně pozůstalým synům v poměru, který zůstavitelka určila závětí ; že velikost jednotlivých podílů a jejich vzájemný poměr byl odvozen z konkrétní hodnoty věcí, které jsou předmětem dědictví, tj. z poměru obvyklé ceny věcí, které jednotliví dědici mají nabýt podle závěti, k obvyklé ceně majetku, o kterém zůstavitelka pořídila v závěti ; že se nemůže ztotožnit ani s výrokem IV. napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, rovněž pro jeho nesprávné právní posouzení ; že se domnívá, že nelze tuto část nákladů řízení hodnotit podle úspěchu ve věci . Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

V. H. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu též ve výroku IV., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Z ustanovení § 167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a řízení odvolacího je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (§ 237 až § 239 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle hledisek uvedených v ustanoveních § 237, § 238 a § 238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Protože dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), bylo dovolání V. H. podané také proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.

Dovolání V. H. proti usnesení odvolacího soudu v měnícím výroku I. je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je v této části opodstatněné.

Z obsahu spisu bylo v projednávané věci zjištěno, že zůstavitelka J. H. zemřela dne 6.5.2005, byla vdova a měla tři syny. V řízení o dědictví po zůstavitelce vedeném Okresním soudem v Kladně pod sp.zn. 32 D 472/2005 byly předloženy dvě závěti. V závěti pořízené dne 22.3.2005 notářským zápisem zůstavitelka ustanovuje dědici zem. pozemků v katastrálním území Slaný a spoluvlastnického podílu domu čp. ve Slaném rovným dílem své tři syny V. H., P. H. a P. H. a dále stanoví, že z ušetřených finančních prostředků uložených na účtu v bance připadne synovi V. H. finanční částka 300.000,- Kč (třistatisíc) a zbytek se rozdělí mezi syny P. a P. . V závěti pořízené dne 30.3.2005 notářským zápisem, která je doplněním závěti předchozí, zůstavitelka ustanovuje dědici veškerého bytového zařízení v domě čp. ve Slaném a osobních věcí rovným dílem své dva syny P. H. a P. H. .

Podle ustanovení § 476 odst. 1 a 2 obč. zák. zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

Podle ustanovení § 477 odst. 1 obč. zák. v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se uplatní i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.

Podle ustanovení § 483 obč. zák., nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právo bylo prokázáno.

Podle ustanovení § 484, věty první, obč. zák. soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů.

Podle ustanovení § 175q odst. 1 o. s. ř. soud v usnesení o dědictví a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo b) potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nebo c) schválí dohodu o vypořádání dědictví nebo dohodu o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů, nebo d) potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě.

Neuzavřou-li dědici dohodu o vypořádání dědictví, zákon nepřipouští, aby vypořádání dědictví provedl soud autoritativním rozhodnutím (srov. § 483 obč. zák.). V usnesení o dědictví soud v tomto případě potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů (tj. procentem nebo zlomkem) tak, jak vyplývají z dědění ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů (srov. § 484, věta první, obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d/ o. s. ř.); je-li dědický podíl některého dědice modifikován v důsledku zápočtů (§ 484, věta druhá a třetí, obč. zák.), je třeba to v usnesení vyjádřit a potvrdit nabytí dědictví podle takto upravených dědických podílů.

Také v případě, že zůstavitel v závěti určil konkrétní věci a práva, které mají jednotlivým dědicům připadnout (srov. § 477 odst. 1 obč. zák.), musí soud, nebyla-li uzavřena dohoda o vypořádání dědictví, potvrdit dědicům nabytí dědictví podle jejich dědických podílů (srov. § 483, § 484, věta první, obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). V usnesení o dědictví soud za takových okolností stanoví dědický podíl zlomkem (procentem) odpovídajícím ceně konkrétní věci nebo práv, jež podle závěti dědici připadají, v poměru k ceně celého dědictví; nepotvrzuje tedy nabytí konkrétních věcí nebo práv jednotlivými dědici, neboť pro takový postup aktuální právní úprava (tj. ustanovení § 483, § 484, věta první, obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d/ o. s. ř.) nedává prostor (k tomu srov. např. § 552 a násl. a § 647 a násl. Obecného zákoníku občanského, vyhlášeného císařským patentem ze dne 1. 6. 1811 č. 946 Sb. z. s., který byl pro území Republiky československé recipován zákonem č. 11/1918 Sb., ve znění pozdějších předpisů) [obdobně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2009, sp.zn. 21 Cdo 427/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14, ročník 2010].

V posuzovaném případě odvolací soud při postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. dospěl ke správnému závěru, že zůstavitelka závětí ze dne 22.3.2005 a ze dne 30.3.2005 povolala k dědění jak P. H. a Mgr. P. H., tak i V. H.; nesprávně však (na rozdíl od soudu prvního stupně), jak je z výše uvedeného zřejmé, stanovil dědické podíly ve výroku I. napadeného usnesení, kterým změnil usnesení soudu prvního stupně o potvrzení nabytí dědictví po zůstavitelce (§ 483, § 484, věta první, obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d/ o. s. ř.).

Ve vztahu ke stanovení dědických podílů odvolacím soudem v uvedeném výroku posuzovaného usnesení je na místě zdůraznit, že ani ustanovení § 483, § 484, věta první, obč. zák., § 175q odst. 1 písm. d) o. s. ř., ani jakékoliv jiné zákonné ustanovení, nedává v kontextu platné právní úpravy soudu možnost, aby rozhodl o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů v podobě konkrétních věcí nebo práv, byť s odkazem na závěť zůstavitele.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto toto usnesení, jakož i akcesorické výroky o náhradě nákladů řízení zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2012 JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu