21 Cdo 2802/2006
Datum rozhodnutí: 08.02.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 2802/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyň a) M. B., a b) J. M., za účasti 1) I., spol. s r.o. L. "v likvidaci", a 2) P. f. České republiky, o vydání nemovitostí, o žalobě pro zmatečnost podané JUDr. L. B., jako správcem konkursní podstaty úpadce A. H. podnikajícího pod obchodní firmou "A. H. - podnikatel M. (montážní a stavební práce)" s místem podnikání v M. B., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. ledna 2004, č.j. 11 C 102/2003-63 ve znění rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 13. března 2004, č.j. 11 C 102/2003-67, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 131/2005, o dovolání JUDr. L. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. března 2006, č.j. 28 Co 134/2006-39, takto:


I. Dovolání JUDr. L. B. se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 13.1.2004, č.j. 11 C 102/2003-63 ve znění "doplňujícího" rozsudku ze dne 13.3.2004, č.j. 11 C 102/2003-67 rozhodl, že žalobkyně M. B. a J. M. jsou "každá jednou polovinou ideálními spoluvlastnicemi pozemků parcely č. st. 51/1 o výměře 2.403 m2) čp. dle PK st. 51/1 dle KN st. 51/3 o výměře 105 m2) čp dle KN st. 51/2 o výměře 24 m2) čp. dle PK st. 51/2 čp dle KN 549/1 o výměře 445 m2) čp. dle PK 549/1 čp dle KN 549/4 o výměře 890 m2), a domů čp. 8 a čp. 93, vše v k.ú. Ř., obec Ř., okres M. B.", že tento rozsudek nahrazuje "rozhodnutí Pozemkového úřadu M. B. čj. ze dne 11.6.2002 v celém rozsahu" a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení provedeném podle Části páté občanského soudního řádu dospěl k závěru, že žalobkyně M. B. a J. M. jako oprávněné osoby mají podle zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nárok na vydání uvedených nemovitostí vůči povinné osobě I., spol. s r.o. L. "v likvidaci", která je měla "ke dni účinnosti zákona o půdě ve vlastnictví".


Odvolání proti tomuto rozsudku okresního soudu podané JUDr. L. B. jako správcem konkursní podstaty úpadce A. H. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29.7.2005, č.j. 33 Co 15/2005-105 podle ustanovení § 218 písm.b) o.s.ř. odmítl. Dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou k němu neoprávněnou, neboť JUDr. L. B. jako správce konkursní podstaty úpadce A. H. není účastníkem řízení.


JUDr. L. B. jako správce konkursní podstaty úpadce A. H. podal proti uvedenému rozsudku okresního soudu dne 4.3.2005 u Okresního soudu v Mladé Boleslavi žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v konkursní věci úpadce A. H. zařadil do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty též nemovitosti, a to "pozemkovou parcelu st. 51/1 - zastavěná plocha a nádvoří o vým. 2.403 m2), pozemkovou parcelu st. 51/2 - zastavěná plocha a nádvoří o vým. 24 m2), pozemkovou parcelu st. 51/3 - zastavená plocha a nádvoří o vým. 105 m2), pozemkovou parcelu č. 549/1 - zahrada o vým. 445 m2), pozemkovou parcelu č. 549/4 - ostatní plocha o vým. 890 m2) a budovu čp. 8 na st. 51/2 a st. 51/3, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro S. k., Katastrálním pracovištěm M. B. na LV č. pro obec a k.ú. Ř.", a že tyto nemovitosti prodal se souhlasem uděleným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6.2.2003, č.j. 35 K 22/2002-89 podle kupní smlouvy ze dne 12.6.2003 K. Š. Posléze zjistil, že podle napadeného rozsudku se staly vlastníky předmětných nemovitostí žalobkyně; žaloba, na základě které byl rozsudek vydán, přitom byla podána u soudu v březnu 2003, tj. "v době, kdy byly předmětné nemovitosti ve vlastnictví úpadce a konkursní řízení ohledně tohoto majetku již probíhalo minimálně sedm měsíců". Správce konkursní podstaty má za to, že s ohledem na ustanovení § 14 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), podle něhož "prohlášením konkursu, což se v daném případě stalo již 27.8.2002, oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází ze zákona na správce a zejména pak veškerá řízení o nárocích, které se jakkoli týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci, který je tedy nutně přímo ze zákona účastníkem těchto řízení", řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 102/2003 "nikdy nemělo být zahájeno" a že žalobkyně "měly být se svým nárokem odkázány na správce konkursní podstaty a konkursní soud, kde by se svého nároku měly domáhat vylučovací žalobou v rámci konkursního řízení"; žalobkyně podání žaloby "účelově obešly zákon o konkursu a vyrovnání". Správce konkursní podstaty dovozuje, že napadený rozsudek je postižen zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť "pro překážku litispendence nelze další řízení vůbec zahájit" a navíc v takovém řízení by "jako účastník musel nutně vystupovat i správce konkursní podstaty, do níž předmětné nemovitosti spadají, neboť řízení se nepochybně majetku patřícího do podstaty týkalo".


Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 15.12.2005, č.j. 7 C 131/2005-25 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl "účastníkem řízení sp. zn. 11 C 102/2003", že proto nemá ve smyslu ustanovení § 231 odst. 1 o.s.ř. "aktivní procesní legitimaci pro podání žaloby pro zmatečnost" a že tedy žaloba pro zmatečnost musela být podle ustanovení § 235f o.s.ř. zamítnuta, neboť byla "podána osobou, která nebyla k podání žaloby oprávněna".


K odvolání správce konkursní podstaty JUDr. L. B. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30.3.2006, č.j. 28 Co 134/2006-39 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že správce konkursní podstaty JUDr. L. B., který nebyl účastníkem původního řízení, není ve smyslu ustanovení § 231 o.s.ř. legitimován k podání žaloby pro zmatečnost a že proto jím podaná žaloba pro zmatečnost musela být podle ustanovení § 235f o.s.ř. zamítnuta. K námitkám JUDr. L. B. odvolací soud dále uvedl, že "komplikovaný právní vztah k pozemkům v důsledku existence dvou nabývacích titulů (rozsudku soudu a kupní smlouvy) ve prospěch rozdílných osob" je třeba řešit jiným způsobem, "a to podáním občanskoprávní žaloby, která již byla podána a je vedena u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 129/2005".


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal JUDr. L. B. jako správce konkursní podstaty úpadce A. H. dovolání. Namítá, že předmětné nemovitosti zahrnul do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty, čímž "přešlo dispoziční právo s nimi výlučně na správce konkursní podstaty" a ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "nepochybně tímto dnem mělo být řízení u okresního soudu přerušeno". Soupis předmětných nemovitostí do konkursní podstaty současně vedl k tomu, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 102/2003 "muselo dojít na straně žalovaných k procesnímu nástupnictví" podle ustanovení § 107 o.s.ř.; i když okresní soud se správcem konkursní podstaty "formálně nejednal", měl - poté, co zjistil (musel zjistit), že nemovitosti jsou zahrnuty do konkursní podstaty - podle ustanovení § 107 o.s.ř. "rozhodnout o procesním nástupnictví na straně žalovaného I., spol. s r.o.". Protože JUDr. L. B. měl být jako správce konkursní podstaty účastníkem původního řízení, je i osobou oprávněnou podat žalobu pro zmatečnost. Názor odvolacího soudu, podle kterého je třeba "věc řešit jiným způsobem", dovolatel odmítl s odůvodněním, že "nelze zpochybnit vlastnické právo nabyté na základě kupní smlouvy od správce konkursní podstaty bez ohledu na to, zda-li věc byla zahrnuta do konkursní podstaty důvodně či nikoliv". Dovolatel dále dovozuje, že "je zcela zjevný rozpor" mezi ustanoveními § 14 odst. 1 písm. c) a § 18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na straně jedné a ustanovením § 250a o.s.ř. na straně druhé a že proto se ustanovení § 250a o.s.ř. "jeví v rozporu s ústavou". Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.


Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].


JUDr. L. B. jako správce konkursní podstaty úpadce A. H. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání JUDr. L. B. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.


Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].


Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.


Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.


V projednávané věci bylo pro rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost významné posouzení otázky, zda se správce konkursní podstaty stává z důvodu procesního nástupnictví účastníkem řízení o vydání nemovitosti podle ustanovení § 9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o půdě"), jestliže zařadí do soupisu konkursní podstaty nemovitost, na níž byl oprávněnou osobou uplatněn "restituční" nárok. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, představuje napadené usnesení rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání JUDr. L. B. proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Předmětem původního řízení, vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 102/2003, byl "restituční" nárok žalobkyň uplatněný podle § 9 zákona o půdě po té, co mu nebylo rozhodnutím "pozemkového úřadu" ze dne 21.6.2002, č.j. vyhověno a co se žalobkyně žalobou podanou podle ustanovení § 246 o.s.ř. domáhaly, aby o této věci (o "restitučním" nároku) rozhodl soud (v řízení podle Části páté občanského soudního řádu).


Účastníky řízení o vydání nemovitosti před pozemkovým úřadem jsou - jak se uvádí v ustanovení § 9 odst. 8 zákona o půdě - oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond. Byla-li podána ve věci, o níž rozhodl pozemkový úřad a která patří do pravomoci soudů podle ustanovení § 7 odst. 2 o.s.ř., žaloba ve smyslu ustanovení § 246 o.s.ř., jsou účastníky občanského soudního řízení podle ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř. žalobce (ten, kdo podal u soudu žalobu) a ti, kdo byli účastníky řízení před pozemkovým úřadem.


Povinnými osobami jsou stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti zákona o půdě (tj. ke dni 24.6.1991) nemovitost držely, s výjimkou podniků se zahraniční majetkovou účastí a obchodních společností, jejichž společníky nebo účastníky byly výhradně fyzické osoby (tato výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po dni 1.10.1990) a cizích států (srov. § 5 odst. 1 zákona o půdě). Osobou, která nemovitost drží, se přitom rozumí právnická osoba, která měla ke dni účinnosti zákona o půdě (tj. ke dni 24.6.1991) k nemovitosti ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky nebo Slovenské republiky právo hospodaření nebo právo trvalého užívání, a u ostatních nemovitostí jejich vlastník (srov. § 5 odst. 2 zákona o půdě).


Podle ustanovení § 5 odst. 3 věty první a druhé zákona o půdě je povinná osoba povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře a ode dne účinnosti tohoto zákona (tj. ode dne 24.6.1991) nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného; takové právní úkony jsou neplatné.


Úpadce A. H. nabyl předmětné nemovitosti - jak bylo za řízení před soudy zjištěno - na základě kupní smlouvy ze dne 16.1.1992, registrované rozhodnutím býv. Státního notářství v M. B. ze dne 10.2.1992 pod č.j., od I. - inženýrsko stavební organizace, výrobního družstva, které ji získalo od ZD N. podle kupní smlouvy ze dne 13.5.1991, registrované rozhodnutím býv. Státního notářství v M. B. ze dne 4.6.1991 pod č.j.; veškerá práva a závazky výrobního družstva I. - inženýrsko stavební organizace převzala v souvislosti s jeho transformací ode dne 1.11.1992 I., spol. s r.o. L. (nyní "v likvidaci").


Podle ustálené judikatury soudů jsou smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě absolutně (podle ustanovení § 39 občanského zákoníku) neplatnými právními úkony (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2002, sp. zn. 25 Cdo 2230/2000, nález Ústavního soudu ze dne 11.12.1997 sp. zn. IV ÚS 195/97 nebo nález Ústavního soudu ze dne 9.2.2000 sp. zn. II ÚS 411/99). Vzhledem k tomu, že ke dni účinnosti zákona o půdě (ke dni 24.6.1991) předmětné nemovitosti držel ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona o půdě právní předchůdce I., spol. s r.o. L. "v likvidaci" a že kupní smlouva ze dne 16.1.1992 je (byl-li k nemovitostem uplatněn "restituční" nárok žalobkyň důvodně) pro rozpor s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě absolutně neplatným právním úkonem, považoval okresní soud v původním řízení v souladu se zákonem za povinnou osobu (a z tohoto titulu za účastníka řízení před pozemkovým úřadem a soudem) I., spol. s r.o. L. "v likvidaci". JUDr. L. B. se jako správce konkursní podstaty úpadce A. H. proto nestal účastníkem původního řízení.


Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že předmětné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce A. H.. Podle ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se totiž věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd (tedy i podle zákona o půdě), zahrnují do konkursní podstaty pouze tehdy, jestliže nároky nebyly v zákonem stanovených lhůtách uplatněny nebo byly zamítnuty. Zařadil-li správce konkursní podstaty do soupisu této podstaty také předmětné nemovitosti, aniž by se náležitě přesvědčil, zda byl "restituční" nárok žalobkyň s konečnou platností zamítnut, nelze z toho činit závěr, že by "restituční" nárok žalobkyň mohl být uplatněn po prohlášení konkursu na majetek A. H. postupem podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c), § 14 odst. 1 písm. d) nebo § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, nebo že by to mohlo mít jiný vliv na výsledek původního řízení, vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 102/2003.


Dovolatel též namítá, že "je zcela zjevný rozpor" mezi ustanoveními § 14 odst. 1 písm.c) a § 18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na straně jedné a ustanovením § 250a o.s.ř. na straně druhé a že proto se ustanovení § 250a o.s.ř. "jeví v rozporu s ústavou". Bez ohledu na to, že věcí, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd, se může konkursní řízení týkat jen při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 68 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, nemůže být uvedená námitka důvodná už proto, že případný "rozpor" mezi jednotlivými ustanoveními zákonů nemůže sám o sobě (bez dalšího) představovat "rozpor s ústavou".


S odvolacím soudem lze souhlasit též v tom, že právní vztahy k předmětným nemovitostem na straně jedné mezi žalobkyněmi, které je získaly do vlastnictví na základě napadeného rozsudku, a na straně druhé K. Š., jenž nemovitosti koupil (podle kupní smlouvy ze dne 12.6.2003) od správce konkursní podstaty JUDr. L. B., je třeba řešit "jiným způsobem". Žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek ze dne 13.1.2004, č.j. 11 C 102/2003-63 ve znění "doplňujícího" rozsudku ze dne 13.3.2004, č.j. 11 C 102/2003-67 je totiž - jak je nepochybné z ustanovení § 245 a § 159a odst. 1 a 4 o.s.ř. - závazný (materiálně vykonatelný) jen pro účastníky tohoto řízení (řízení, v němž byl vydán) a soudy a ani jiné orgány nemohou při posuzování právních vztahů jiných osob (včetně právních vztahů K. Š.) k předmětným nemovitostem vycházet z toho, že o právní otázce jejich vlastnictví bylo závazně (pravomocně) rozhodnuto. Právní jistotu o skutečném vlastnictví předmětných nemovitostí proto může nastolit jen rozhodnutí soudu vydané v řízení, jehož účastníky budou žalobkyně na straně jedné a K. Š. na straně druhé.


Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné a protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání JUDr. L. B. jako správce konkursní podstaty úpadce A. H. podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť správce konkursní podstaty JUDr. L. B. nebyl v dovolacím řízení úspěšný a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 8. února 2007


JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.


předseda senátu