21 Cdo 2798/2013
Datum rozhodnutí: 22.10.2013
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



21 Cdo 2798/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně J. M. , zastoupené JUDr. Evou Rujbrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ulrychova č. 845/5, proti žalovanému Bustec production s. r. o. se sídlem v Blansku, Brněnská č. 1748/21b, IČO 63485354, zastoupenému JUDr. Jiřím Jestřábem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky č. 57/142a, o 83.895,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C 211/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013 č. j. 49 Co 277/2012-188, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2013 č. j. 49 Co 277/2012-188 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2023/2004, uveřejněný pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, z jehož odůvodnění vyplývá, že skutková podstata odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle ustanovení § 187 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (s účinností od 1. 1. 2007 srov. obdobně znějící ustanovení § 265 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů), dopadá i když toto ustanovení výslovně hovoří jen o porušení právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele ze strany zaměstnanců jednajících jeho jménem - i na případ, kdy škodu zaměstnanci způsobil porušením právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele přímo sám zaměstnavatel fyzická osoba; nemůže být proto pochyb ani o tom, že zaměstnavatel, který je právnickou osobou, odpovídá za stejných podmínek zaměstnanci též za škodu způsobenou mu jednáním statutárního orgánu zaměstnavatele, aniž by bylo významné, že osoba, která je statutárním orgánem, tuto činnost nevykonává v pracovněprávním vztahu (není zaměstnancem)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části, v níž žalovaný uplatnil jiné dovolací důvody než důvod, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2013



JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu