21 Cdo 2783/2000
Datum rozhodnutí: 12.04.2001
Dotčené předpisy:




21 Cdo 2783/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Města L. proti povinnému J. P., pro 500,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp.zn. E 577/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 2000, č.j. 15 Co 423/2000-12, takto :

I. Dovolání oprávněného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Oprávněný navrhl, aby soud nařídil podle rozhodnutí Městského úřadu v L. ze dne 17.6.1998" k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 500,- Kč a nákladů tohoto řízení ve výši 700,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Návrh zdůvodnil tím, že s povinným bylo dne 17.6.1998 zahájeno ve smyslu ustanovení § 84 zákona č. 200/1990 Sb. blokové řízení, ve kterém mu byla uložena za přestupek, spočívající v porušení zákazu zastavení, bloková pokuta ve výši 500,- Kč, a že povinný uloženou blokovou pokutu dosud nezaplatil.

Okresní soud Plzeň-sever usnesením ze dne 15.5.2000, č.j. E 577/2000-6, návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněnému bude po právní moci tohoto usnesení vrácen soudní poplatek ve výši 300,- Kč. Dovodil, že k výkonu navržené rozhodnutí, jímž byla povinnému uložena pokuta za přestupek podle ustanovení § 22 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve výši 500,- Kč (blok na pokutu na místě nezaplacenou), není rozhodnutím vykonatelným, a proto nemůže být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí. Vycházel přitom z toho, že z hlediska materiálního je rozhodnutí vykonatelné jen tehdy, jestliže obsahuje přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění; uvedeným požadavkům k výkonu navržené rozhodnutí nevyhovuje, neboť v něm není přesně stanovena lhůta k plnění.

K odvolání oprávněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 26.6.2000, č.j. 15 Co 423/2000-12, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem dospěl k závěru, že oprávněným předložený blok na pokutu není z hlediska materiálního rozhodnutím vykonatelným, protože neobsahuje lhůtu k plnění. Jestliže není v jiném než soudním rozhodnutí stanovena lhůta k plnění a nevyplývá-li přímo ze zákona, není takové rozhodnutí v rámci soudní exekuce vykonatelné, uzavřel odvolací soud.



V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu oprávněný namítá, že řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., neboť mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem, tj. dosáhnout výkonu rozhodnutí u titulu, který splňuje všechny náležitosti stanovené občanským soudním řádem". Podle názoru dovolatele je závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že k výkonu navržené rozhodnutí (blok na pokutu) je z hlediska materiálního nevykonatelné, protože neobsahuje lhůtu k plnění, nesprávný; takový závěr je v rozporu s judikaturou soudů v celé České republice ve zcela totožných věcech, ale i v rozporu s právem". Oprávněný argumentuje tím, že při vydání tohoto rozhodnutí bylo postupováno podle ustanovení § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., že náležitosti bloku na pokutu jsou stanoveny jeho vydavatelem, tj. Ministerstvem financí, neboť příjmy z blokového řízení jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, a že svazky bloků jsou zúčtovatelnými tiskopisy s předepsaným režimem; v případě, že pokuta není zaplacena na místě, obdrží přestupce ústřižek, kde má stanovenu povinnost zaplatit pokutu do 15 dnů, a zbytek bloku zůstává orgánu, který pokutu uložil. Dovozuje proto, že lhůta k plnění byla stanovena a že výkonu rozhodnutí nic nebrání". Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř." - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání oprávněného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.



Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu I. stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení § 238a odst. 2 o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu

prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.) .

V posuzovaném případě oprávněný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, protože odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a oprávněný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinil. Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené usnesení nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) až f) posledně citovaného ustanovení.

31

Protože podle ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. dovolání přípustné být nemůže, zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o.s.ř. Pro vady řízení vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti každému usnesení odvolacího soudu. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Jelikož jiné důvody zmatečnosti dle citovaného ustanovení tvrzeny nebyly a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti [a současně důvodnosti - srov. § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.] dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., na kterou poukazuje dovolatel.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování.

V posuzovaném případě nebylo podle obsahu spisu postupem soudu oprávněnému znemožněno v průběhu řízení realizovat svá procesní práva. Ačkoliv oprávněný v dovolání uvedl, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí s právním posouzením věci; podstatou jeho námitek je totiž to, že nesouhlasí s tím, jak se odvolací soud (i soud prvního stupně) po právní stránce vypořádal ve svém rozhodnutí s otázkou vykonatelnosti k výkonu navrženého rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti tohoto rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) pro nedostatek lhůty k plnění. Existence vykonatelného rozhodnutí (zde bloku na pokutu na místě nezaplacenou, vydaného Městským úřadem L. dne 17.6.1998) je jedním z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí. Skutečnost, že oprávněný nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který našel výraz v jeho rozhodnutí, a sám považuje tento závěr za nesprávný, neznamená, že by mu postupem soudu byla v průběhu řízení o projednávané věci odňata možnost jednat před soudem. Případné pochybení soudu v právním posouzení věci (v daném případě předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 251 a násl. o.s.ř.) by bylo možné vytýkat dovolacím důvodem podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. K nesprávnému právnímu posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.] však může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné.

Z uvedeného je zřejmé, že potvrzující usnesení odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. postiženo. Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a protože dovolání podle ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. není v této věci přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť oprávněný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů nemá a povinnému žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. dubna 2001

JUDr. Mojmír P u t n a

předseda senátu