21 Cdo 2778/2006
Datum rozhodnutí: 26.06.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 2778/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po S. D., za účasti J. D., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 3/2002, o dovolání J. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2005, č.j. 18 Co 130/2005-223, takto:


Dovolání J. D. se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně usnesením ze dne 30.5.2003, č.j. 59 D 3/2002-130, určil obvyklou cenu majetku ve společném jmění J. D. a S. D., zemřelého (dále též jen zůstavitel ), částkou 390.620,- Kč; určil, že z tohoto majetku náleží do dědictví po zůstaviteli pohledávka za pozůstalou manželkou z titulu vypořádání společného jmění ve výši 195.310,- Kč a že naproti tomu do dědictví nenáleží, ale zůstávají pozůstalé manželce J. D. věci a jiné majetkové hodnoty v usnesení popsané; určil obvyklou cenu majetku zůstavitele i čistou hodnotu dědictví po zůstaviteli částkou 1.126.171,78 Kč; potvrdil, že dědictví po zůstaviteli, sestávající z věcí a jiných majetkových hodnot v usnesení popsaných, nabyla manželka zůstavitele J. D.; rozhodl, že účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení ; rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů soudní komisařky JUDr. M. M., notářky v B.


Odvolání J. D. proti tomuto usnesení Městský soud v Brně usnesením ze dne 27.2.2004, č.j. 59 D 3/2002-151, odmítl jako opožděné.


K odvolání J. D. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.10.2004, č.j. 18 Co 131/2004-174, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27.2.2004, č.j. 59 D 3/2002-151, potvrdil.


Následně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31.10.2005, č.j. 18 Co 130/2005-223, rozhodl o zastavení odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, že v podáních doručených Městskému soudu v Brně dne 25.11.2004, 10.12.2004, 22.12.2004, 14.1.2005, 12.2.2005, 15.3.2005, 18.3.2005 a 8.4.2005, označených většinou jako odvolání, J. D. opakovaně uváděla, že v dědictví po S. D. je postupováno nezákonně a nespravedlivě ; že v podáních doručených soudu dne 6.5.2005 a 8.7.2005 J. D. uvedla, že kategoricky odmítá a neuznává usnesení Městského soudu v Brně z 30.5.2003, 59 D 3/2002-130 ; že zejména z posledních podání J. D. je zřejmé, že se odvolává proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30.5.2003, č.j. 59 D 3/2002-130 ; že toto rozhodnutí však nabylo 25.11.2004 právní moci ; že o odvolání J. D. proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30.5.2003, č.j. 59 D 3/2002-130, bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně ze dne 27.2.2004, č.j. 59 D 3/2002-151, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.11.2004, č.j. 18 Co 131/2004-174 ; že překážka věci pravomocně rozhodnuté tak brání soudu znovu rozhodovat o odvolání J. D., které má stejný obsah, jako odvolání, které bylo pro opožděnost odmítnuto .


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala J. D. dovolání.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].


Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení § 235h odst.1 věty druhé o.s.ř., ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních § 336m odst.2 (§ 336n) a v § 338za o.s.ř. (§ 238 a § 238a o.s.ř.).


Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§ 239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst.1 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení § 92 odst.2 o.s.ř. [§ 239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení § 75a o.s.ř. [§ 239 odst.3 o.s.ř.].


V posuzovaném případě J. D. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.


Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání J. D. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání J. D. podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 26. června 2007


JUDr. Roman Fiala, v. r.


předseda senátu