21 Cdo 2770/2009
Datum rozhodnutí: 24.03.2010
Dotčené předpisy: § 151f obč. zák. ve znění do 31.08.1998, § 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 243b odst. 3 věta první o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




21 Cdo 2770/2009 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Petrem Prokopiusem, advokátem se sídlem v Opavě, Lidická č. 17, proti žalovaným 1) J. H. a 2) M. H., oběma zastoupeným JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Nákladní č. 895/41, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 12 C 253/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2009 č.j. 8 Co 676/2008-146, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaní zaplatili 1.000.000,- Kč "spolu s 26% úrokem z částky 2.000.000,- Kč od 5.10.1997 do zaplacení této částky, tj. částky 2.000.000,- Kč", a to pouze z výtěžku zastavených nemovitostí "zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 146 pro obec Opava, k.ú. Vávrovice u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Opava, jako budova č.p. 30 se způsobem využití rodinný dům, postavená na pozemku parc.č. 14 zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemky parc.č. 14 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 561 m 2 , parc.č. 21 zahrada o výměře 675 m 2 , parc. č. 585/2 trvalý travní porost o výměře 137 m 2 a pozemek ve zjednodušené evidenci - parc. původ pozemkový katastr č. 585/1 o výměře 1.055 m 2 ". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že půjčil částku 2.500.000,- Kč D. H., který mu vrátil pouze 300.000,- Kč, že ve věci vedené pod sp. zn. 6 C 13/2000 mu Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací přiznal částku 2.200.000,- Kč s příslušenstvím proti dlužníku D. H., který však žalobci "nic již nezaplatil", a že k zajištění uvedené pohledávky bylo podle zástavní smlouvy ze dne 3.3.1997 zřízeno zástavní právo k nemovitostem žalovaných. Žalobce se proto domáhá uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 24.6.2008 č.j. 12 C 253/2004-90 ve znění usnesení ze dne 31.7.2008 č.j. 12 C 253/2004-104 a usnesení ze dne 19.9.2008 č.j. 12 C 253/2004-118 žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 1.000.000,- Kč s 26% úrokem od 5.10.1997 do zaplacení, "a to pouze z výtěžku zastavených nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 146 pro obec Opava, k.ú. Vávrovice u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, jako budova č.p. 30 se způsobem využití rodinný dům, postavená na pozemku parc.č. st. 14 zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemky parc.č.st. 14 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 561 m 2 , parc.č. 21 zahrada o výměře 675 m 2 , parc. č. 585/2 trvalý travní porost o výměře 137 m 2 a pozemek ve zjednodušené evidenci - parc. původ pozemkový katastr č. 585/1 o výměře 1055 m 2 ", zamítl žalobu, "pokud se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení 26% úroku z další částky 1.000.000,- Kč od 5.10.1997 do zaplacení", a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně "zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě náklady řízení vzniklé ustanovené advokátce žalobce ve výši 58.200,- Kč" a že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobce poskytl dne 3.3.1997 D. H. půjčku ve výši 2.500.000,- Kč splatnou nejpozději do 3.9.1997, že tato pohledávka byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalovaných, zřízeným na základě zástavní smlouvy uzavřené dne 3.3.1997, a že se proto uspokojení žalobcovy pohledávky ze zástavy řídí ustanovením § 151f občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998. Žalobce tedy má pohledávku vůči D. H. ve výši nejméně 2.000.000,- Kč s příslušenstvím a, domáhá-li se po žalovaných jako zástavních dlužnících zaplacení částky 1.000.000,- Kč s příslušenstvím pouze z výtěžku zastavených nemovitostí, je jeho žaloba důvodná. Soud prvního stupně zamítl žalobu v té části, kde žalobce uplatnil vůči žalovaným nárok na zaplacení příslušenství, neboť "další částka 1.000.000,- Kč přesahující uplatněnou pohledávku 1.000.000,- Kč není předmětem tohoto řízení, a pokud by žalobce požadoval úroky z této částky, pak v tomto rozsahu by případné vyhovující rozhodnutí nebylo vykonatelné".
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18.2.2009 č.j. 8 Co 676/2008-146 rozsudek soudu prvního stupně změnil (s výjimkou zamítavého výroku) tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 57.300,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marcely Urbanové, že žalovaným se povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá a že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 88.643,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marcely Urbanové. Dospěl k závěru, že "zákon neumožňuje žalobě vyhovět" a že "zákon účinný do 31.8.1998 (kterým se řídí v tomto případě zástavní právo) neznal způsob uspokojení ze zástavy, kterého se žalobce domáhal".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poukazuje na judikaturu soudů a dovozuje, že, i když ustanovení § 151 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.1998 "nijak nevymezuje způsob, jakým se lze uspokojení ze zástavy domáhat, zejména nestanoví, že zástavní věřitel může navrhnout přímo prodej zástavy, který je zástavní dlužník povinen snášet či strpět", může být právo zástavního věřitele vyjádřeno jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky zástavním právem s tím, že uspokojení pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy. Kdyby neměl takové oprávnění, nemohl by být vůbec ze zástavy uspokojen. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci soudy zjištěno, že zástavní právo k předmětným nemovitostem vzniklo na základě zástavní smlouvy ze dne 3.3.1997; zástavní právo podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu v Opavě č.j. V2-858/97 s tím, že právní účinky vkladu nastaly dnem 7.3.1997. Pohledávka zástavního věřitele za dlužníkem D. H. zajištěná tímto zástavním právem se stala splatnou dnem 3.9.1997.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci vznikl nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy v době do 31.8.1998, řídí se tento nárok i v současné době - jak správně dovodily soudy obou stupňů - ustanovením § 151f občanského zákoníku a dalšími právními předpisy ve znění účinném do 31.8.1998 (srov. právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1999 sp. zn. 31 Cdo 1181/99, který byl uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2525/99, které bylo uveřejněno pod č. 34 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.5.2002 sp. zn. 21 Cdo 1162/2001, které bylo uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Podle ustanovení § 151a odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.12.2000 zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené.
Podle ustanovení § 151f odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998 není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.
Podle ustanovení § 151f odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998 je-li na zajištění téže pohledávky zastaveno několik samostatných věcí, zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky nebo její části z kterékoliv zástavy.
Otázku, jak se zástavní věřitel může v řízení před soudem podle právní úpravy účinné od 1.1.1992 do 31.8.1998 domáhat uspokojení ze zástavy, judikatura soudů vyřešila tak, že zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy pouze cestou výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem movité nebo nemovité zástavy, který lze nařídit jen na základě vykonatelného rozhodnutí, popřípadě jiného titulu pro výkon rozhodnutí (exekuci), směřujícího proti zástavnímu dlužníkovi (srov. například usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.7.1994 sp. zn. 5 Co 1599/94, uveřejněné pod č. 13 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996).
Podle ustálené judikatury soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.12.1997 sp. zn. 2 Cdon 967/97, které bylo uveřejněno pod č. 46 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998) právu zástavního věřitele domáhat se uspokojení ze zástavy podle ustanovení § 151f odst.1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 do 31.8.1998, nebyla-li zástavním právem zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, neodpovídá povinnost zástavního dlužníka "strpět" prodej zástavy; toto právo může být v řízení před soudem vyjádřeno pouze jako nárok na zaplacení zajištěné pohledávky (popřípadě též jejího příslušenství) s tím, že uspokojení této pohledávky se oprávněný zástavní věřitel může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy. Rozhodnutí, které ukládá povinnému zástavnímu dlužníku povinnost vyjadřující tento nárok zástavního věřitele, je způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. Tímto způsobem lze vymáhat splnění povinnosti i po zástavním dlužníku, jehož věc je zástavou, a který současně není zavázaným z pohledávky, k jejímuž zajištění bylo zástavní právo zřízeno (osobním dlužníkem). Na tomto právním názoru, jehož publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud České republiky sledoval sjednocení rozhodovací činnosti soudů o uvedené otázce, nemá dovolací soud důvod nic měnit.
S dovolatelem je třeba souhlasit v tom, že odvolací soud v předmětné věci nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů, když dospěl k závěru, že "zákon účinný do 31.8.1998 neznal způsob uspokojení zástavy, kterého se žalobce domáhal", neboť žalobce - zástavní věřitel se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) správně domáhal po žalovaných - zástavních dlužnících zaplacení dlužné částky (zajištěné pohledávky) s tím, že uspokojení této pohledávky je možno učinit pouze z výtěžku prodeje zástavy ("a to pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí").
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r. předseda senátu