21 Cdo 273/2003
Datum rozhodnutí: 18.06.2003
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 273/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Ch., proti žalovanému B. A. a.s., o odškodnění pracovního úrazu, k žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 663/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2002 č.j. 23 Co 245/2002-55, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 28.11.1997 č.j. 4 C 485/91-192 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na odškodnění pracovního úrazu ze dne 20.11.1989 "z titulu" ztížení společenského uplatnění a nákladů spojených s léčením celkem 131.150,- Kč s příslušenstvím a na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 215.778,80 Kč s příslušenstvím a aby mu platil "z titulu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti" počínaje dnem 1.12.1997 částku 7.781,- Kč měsíčně; "ve zbytku" žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 55.787,- Kč "na účet AK P., K., Z. a spol." a že žalovaný je povinen zaplatit "do pokladny Okresního soudu v Nymburce na zálohovaném znalečném" 6.622,- Kč. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu z pracovního úrazu podle ustanovení § 190 zákoníku práce a že své odpovědnosti se nezprostil ani zčásti. Obranu žalovaného, že žalobce si úraz zčásti způsobil svou opilostí, soud odmítl s odůvodněním, že v krvi žalobce byla zjištěna hladina alkoholu ve výši 0,42 g/kg pomocí Widmarkovy metody, která je pro zjištění hladiny alkoholu v krvi neprůkazná, a že šlo podle závěru znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc. jen "o takové množství alkoholu, které by jednání žalobce ovlivnilo jen nepatrně, neprůkazně". Za rozhodující v tomto směru pak soud prvního stupně považoval skutečnost, že požití alkoholu před úrazem žalobcem nebylo prokázáno (žádný ze svědků nepotvrdil, že by žalobce před úrazem požil "byť sebemenší množství alkoholu" a že by jednal a choval se tak, že by bylo podezření na požití alkoholu) a že jediné požití alkoholu žalobcem uvedl svědek V. N., a to "po úrazu, když se snažil poskytnout žalobci pomoc podle svých možností", a "zvolil jako pomoc doušek rumu, který měl v tašce s nákupem".

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.11.1998 č.j. 21 Co 302/98-236 rozsudek okresního soudu změnil ve výroku o náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak, že žalovanému uložil, aby žalobci na této náhradě zaplatil za dobu od 1.5.1995 do 31.7.1997 částku 180.954,- Kč, změnil ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z prodlení z této částky a z přisouzené náhrady za ztížení společenského uplatnění a za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a potvrdil ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění a za účelně vynaložené náklady spojené s léčením 131.150,- Kč; v ostatních výrocích (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby) jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Při rozhodování o základu nároku dospěl ke shodnému závěru jako okresní soud v tom, že žalovaný se své odpovědnosti za škodu vyvolanou pracovním úrazem nezprostil ani zčásti. Zjištění okresního soudu o tom, že nebylo prokázáno požití alkoholu žalobcem v době před úrazem, považoval za správné. Zdůraznil přitom, že svědci A. a N. potvrdili, že žalobce v pracovní době před úrazem nepil alkohol a choval se "naprosto normálně", a že svědka V. N., který podle své výpovědi podal žalobci malé množství rumu po úraze, nelze považovat za "nevěrohodného svědka, který se snaží zakrýt žalobcovu opilost před úrazem". Protože nebylo ani nepřímým důkazem prokázáno, že by žalobce požil před úrazem alkohol, neshledal krajský soud důvod k tomu, aby byl proveden žalovaným navrhovaný revizní znalecký posudek k posudku znalce prof. MUDr. M. S., CSc., když jeho závěry "o neprůkaznosti tzv. Widmarkovy metody, použité při odběru krve žalobci po úrazu i vliv zjištěné hladiny alkoholu na jednání žalobce odpovídají výpovědím svědků".

Žalovaný podal dne 20.6.2000 u Okresního soudu v Nymburce žalobu, kterou se domáhal povolení obnovy řízení "vedeného pod č.j. 4 C 485/91 a pravomocně skončeného rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28.11.1997, a to ve spojení s částečně měnícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25.11.1998 č.j. 21 Co 302/98". Žalobu zdůvodnil tím, že se z dopisu Policie ČR - Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, Expozitury Praha a Středočeský kraj, Satelitního pracoviště K. ze dne 14.6.2000 č.j. OKH-223/1-7-2000 dozvěděl, že svědek V. N. při "přešetřování věci" uvedl, že "žádnou láhev rumu žalobci nepřinesl a ani mu žádný alkohol do úst nelil". Protože výpověď tohoto svědka byla v původním řízení odlišná a protože prokázání požití alkoholu žalobcem před pracovním úrazem by "vedlo k omezení či přímo vyloučení odpovědnosti žalovaného za škodu" z pracovního úrazu, je tu dán důvod pro povolení obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř.

Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 2.2.2001 č.j. 7 C 663/2000-24 obnovu řízení povolil. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že svědek V. N. uvedl v původním řízení nepravdivé údaje o tom, že "lil žalobci bezprostředně po úraze do úst alkohol". Protože tuto skutečnost nemohl žalovaný použít bez své viny v původním řízení a protože může pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, je žaloba na povolení obnovy řízení důvodná.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2001 č.j. 23 Co 424/2001-36 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se nevypořádal "s druhou podmínkou, kdy lze obnovu povolit, tedy zda změněná svědecká výpověď V. N. může přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci nebo zda je to alespoň pravděpodobné", a že z obsahu spisu nelze dovodit, zda se soud prvního stupně vůbec seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Nymburce zn. "4 C 458/91" (správně 4 C 485/91) "a tím i s obsahem výpovědi svědka V. N., hodnocením tohoto důkazu soudem a vlivem tohoto důkazu na rozhodnutí ve věci samé".

Okresní soud v Nymburce poté usnesením ze dne 17.12.2001 č.j. 7 C 663/2000-40 znovu obnovu řízení povolil. Dovodil, že svědek V. N. v původním řízení uvedl, že žalobci bezprostředně po úrazu nalil do úst rum, a že z této výpovědi soud vycházel při hodnocení "spoluúčasti žalobce na pracovním úraze", neboť ji považoval za věrohodnou. Změna svědecké výpovědi V. N. proto může mít "značný vliv na posouzení spoluúčasti žalobce na jeho pracovním úrazu a tedy na rozhodnutí věci samé".

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.6.2002 č.j. 23 Co 245/2002-55 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na obnovu řízení ve věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 4 C 485/91 zamítl; současně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 4.500,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.250,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. J. Z. Odvolací soud dospěl k závěru, že v původním řízení měl soud k dispozici vyšetřovací spis Policie ČR a že tedy byla známa původní výpověď svědka V. N., který při vyšetřování pracovního úrazu žalobce na policii zamlčel, že by podal žalobci alkohol, a který tuto skutečnost uvedl až v řízení před soudem prvního stupně. Protože v době původního řízení byly skutečnosti uváděné žalovaným v žalobě na obnovu řízení známy, byly předmětem dokazování a hodnocení důkazů, nemůže jít o nové skutečnosti ve smyslu ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř. Navíc se nemůže jednat ani o skutečnosti, které by mohly přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci. Odvolací soud v tomto směru přihlédl k obsahu znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., vypracovanému v původním řízení, z něhož vyplývá, že Widmarkova zkouška na alkohol není průkazná, neboť může být ovlivněna "řadou dalších faktorů, kromě alkoholu i jinými těkavými látkami". Kdyby žalobce měl v době úrazu v krvi kolem 0,42 g/kg alkoholu (jak bylo Widmarkovou zkouškou zjištěno), byl by podle závěrů znaleckého posudku "ovlivněn jen nevýznamně a nezhoršuje to duševní a tělesné schopnosti".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že se domáhal povolení obnovy řízení proto, že - jak se dozvěděl z dopisu Policie ČR - Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, Expozitury Praha a Středočeský kraj, Satelitního pracoviště K. ze dne 14.6.2000 č.j. OKH-223/1-7-2000 - svědek V. N. v původním řízení o podání alkoholu žalobci "záměrně lhal", a že tuto skutečnost potvrdil v řízení před soudem prvního stupně i sám svědek. To, že svědek V. N. v původním řízení "záměrně lhal", je novou skutečností, neboť soudy v původním řízení z této nepravdivé výpovědi vycházely, a tuto skutečnost žalovaný nemohl bez své viny v původním řízení použít. Uvedená nová skutečnost může pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Jestliže bude prokázáno, že žalobci nebyl podán alkohol až po úrazu, nebude nadále možné odmítat požadavek žalovaného z původního řízení na provedení revizního znaleckého posudku, neboť posudek znalce prof. MUDr. M. S., CSc. nemůže za změněné situace obstát; bude totiž nutné zejména se vypořádat s průkazností Widmarkovy zkoušky zjištěním, zda "zde reálně existoval faktor zpochybňující její výsledky", a s otázkou, jaký "vliv měl alkohol na žalobce". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že případné zjištění o tom, že svědek V. N. podal žalobci po úrazu rum, nemůže přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci. V původním řízení soudy nepovažovaly tuto skutečnost za rozhodující důkaz pro závěr, že se žalovaný odpovědnosti za škodu z pracovního úrazu nezprostil. Žalobce poukazuje na závěry znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., podle kterého výsledek Widmarkovy zkoušky nelze považovat za spolehlivý a že - i kdyby žalobce měl v krvi kolem 0,42 g/kg alkoholu - by tím byl ovlivněn jen nevýznamně, a dovozuje, že výše uvedené skutečnosti nejsou v řízení nové, žalovanému byly v průběhu původního řízení známy a byly předmětem dokazování; nemohou být proto důvodem pro povolení obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 15., 16. a 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř. pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že skutečnosti mohou být důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže je účastník, který obnovu navrhuje, nemohl bez své viny použít v původním řízení a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním řízením nové, a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti jsou pro účastníka nové v případě, že účastník - ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly - je nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení) použít do vyhlášení rozsudku (usnesení ve věci samé), kterým bylo řízení skončeno. Pro vyhovění návrhu na obnovu řízení postačuje, že se jeví pravděpodobným, že nové skutečnosti mohou přivodit pro účastníka, který obnovu navrhl, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi.

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že v původním řízení byl k dispozici vyšetřovací spis Policie ČR a že tedy byla známa původní výpověď svědka V. N., který při vyšetřování pracovního úrazu žalobce na policii zamlčel, že by podal žalobci po úrazu alkohol, a že svědek V. N. tento údaj uvedl v původním řízení až při výslechu před okresním soudem. I když skutková otázka, zda V. N. skutečně podal žalobci po úrazu alkohol, byla předmětem dokazování již v původním řízení a i když v původním řízení byla hodnocena též věrohodnost svědka V. N., nelze přehlédnout, že žalovaný se nedomáhá povolení obnovy řízení proto, že by snad v původním řízení nebyly tyto okolnosti známy, ale z důvodu, že se až později (po rozsudku krajského soudu) dozvěděl, že svědek V. N. v původním řízení při své výslechu před okresním soudem nevypověděl pravdu, když uváděl, že podal žalobci po úrazu alkohol.

To, že v původním řízení nevypověděl pravdu, přiznal sám svědek V. N. při svém výslechu před soudem prvního stupně dne 26.1.2001. Ve srovnání s výsledky původního řízení, z nichž je nepochybné, že soudy z této nepravdivé výpovědi V. N. - vedle zjištění jiných - vycházely (okresní soud na základě této výpovědi dovodil, že V. N. se po úrazu "snažil poskytnout žalobci pomoc podle svých možností", a "zvolil jako pomoc doušek rumu, který měl v tašce s nákupem", a krajský soud dospěl k závěru, že svědka V. N. nelze považovat za "nevěrohodného svědka, který se snaží zakrýt žalobcovu opilost před úrazem"), jde o skutečnost, která - i když v té době objektivně vzato existovala - nebyla v původním řízení známa, kterou žalovaný nemohl bez své viny uplatnit v původním řízení, neboť se o ní - jak bylo zjištěno v řízení před soudem prvního stupně - dozvěděl až po jeho skončení (po rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25.11.1998 č.j. 21 Co 302/98-236) a která je tedy pro žalovaného nová. S názorem odvolacího soudu, že o skutečnosti, pro kterou se domáhá povolení obnovy řízení, v době původního řízení věděl a že byly předmětem dokazování, proto nelze souhlasit.

Uvedená nová skutečnost může přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, jestliže se jeví pravděpodobným, že buď sama o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi nebo důkazy žalovanému pomůže prokázat, že se zprostil alespoň zčásti své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu žalobce. Závěr odvolacího soudu, že zjištěná nová skutečnost nemůže pro žalovaného přivodit takové příznivější rozhodnutí ve věci, dovolací soud nesdílí.

Při úvaze, zda skutečnost, pro kterou se žalovaný domáhal povolení obnovy řízení, může pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, odvolací soud vycházel z obsahu znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., vypracovaného v původním řízení, podle něhož Widmarkova zkouška na alkohol není průkazná, neboť může být ovlivněna "řadou dalších faktorů, kromě alkoholu i jinými těkavými látkami", a podle něhož - kdyby žalobce měl v době úrazu v krvi kolem 0,42 g/kg alkoholu, jak bylo Widmarkovou zkouškou zjištěno - by žalobce byl požitým alkoholem "ovlivněn jen nevýznamně a nezhoršuje to duševní a tělesné schopnosti". Odvolací soud však náležitě nepřihlédl k tomu, že žalovaný v původním řízení se závěry znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc. nesouhlasil a domáhal se provedení důkazu revizním znaleckým posudkem a že krajský soud v původním řízení důkazní návrh žalovaného odmítl též s poukazem na výpověď svědka V. N., kterou považoval za věrohodnou. Není-li nyní možné - právě s ohledem na novou skutečnost - hodnotit výpověď svědka V. N. o tom, že podal žalobci alkohol po úrazu, jako "věrohodnou", není ani možné bez dalšího vycházet ze závěrů znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., neboť nelze vyloučit (a je to tedy současně pravděpodobné), že návrh žalovaného na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem může být, zejména s přihlédnutím ke zjištěné nové skutečnosti, posouzen jinak než v původním řízení. Není tedy možné jen na základě obsahu znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., vypracovaného v původním řízení, jednoznačně dovodit, že by zjištěná nová skutečnost nemohla pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem a § 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2003

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu