21 Cdo 2727/2006
Datum rozhodnutí: 28.08.2007
Dotčené předpisy:





21 Cdo 2727/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. L. K., zastoupeného advokátem, proti žalované O., B., a.s., o 1.020.545,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 231/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. července 2005, č.j. 16 Co 177/2005-93, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. 16 Co 177/2005-93, ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, č.j. 26 C 333/2001-84, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku postavení zaměstnance odvolaného z funkce podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce ve znění do 31. 12. 2000 konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1998, sp. zn. 2 Cdon 662/97, uveřejněný pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, a odvolacím soudem zmiňované rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 382/97, uveřejněný pod č. 174 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, a ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1547/2000); ani dovolatelem uplatněné důvody, že soud neprozkoumal všechny žalobcem tvrzené skutečnosti, navrhované důkazy a jejich souvislosti (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) a že řízení je postiženo dalšími vadami [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], přípustnost dovolání nemohou vyvolat [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].


Polemika odvolatele s tím, jak měl být upraven právní režim postavení zaměstnanců odvolaných z funkce obsazované jmenováním před 29. 2. 2004 a zejména do 31. 12. 2000, námitky, že věc měla být posouzena podle ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce ve znění po 1. 3. 2004 a že odvolacím soudem aplikovaná judikatura je nepoužitelná , přehlíží, že žalobce byl odvolán z funkce obsazované jmenováním ke dni 30. 11. 1999, že proto odvolací soud na věc správně aplikoval ustanovení § 65 zák. práce ve znění v té době platném a že také judikatura odvolacím soudem použitá vychází z ustanovení § 65 zák. práce ve znění do 31. 12. 2000. K definičním znakům právního státu totiž patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů; tento zákaz, který je pro oblast trestního práva hmotného vyjádřen v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, lze pro ostatní právní odvětví dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. například právní názor uvedený v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl, a v nálezu pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněném pod č. 63/1997 Sb.).


Proti měnícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2005, č.j. 16 Co 177/2005-93, ve věci samé není k podání dovolání žalobce subjektivně legitimován, neboť v této části mu nebyla způsobena újma - bylo mu vyhověno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněný pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) a c) o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (srov. § 146 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 28. srpna 2007


JUDr. Mojmír Putna, v. r.


předseda senátu