21 Cdo 2690/2000
Datum rozhodnutí: 30.05.2001
Dotčené předpisy:




21 Cdo 2690/2000, 21 Cdo 2692/2000, 21 Cdo 2694/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně H. H., proti žalované Č. d., státní organizace, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 24 C 356/95, o dovoláních žalobkyně proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 13 Co 970/98-82, ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 13 Co 971/98-85 a ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 13 Co 972/98-88, takto:

I. Dovolání žalobkyně směřující proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 13 Co 971/98-85 a ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 13 Co 972/98-88 se odmítají.

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. listopadu 1998 č.j. 13 Co 970/98-82 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. 6. 1998 č.j. 24 C 356/95-65 Okresní soud Plzeň - město uložil žalobkyni pořádkovou pokutu ve výši 2.000,- Kč s odůvodněním, že hrubě ztížila postup v řízení tím, že se bez řádné omluvy nedostavila k jednání soudu dne 23. 6. 1998. Odvolání žalobkyně směřující proti tomuto usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 970/98-82 jako opožděné odmítl.

Usnesením ze dne 26. 8. 1998 č.j. 24 C 356/95-69 Okresní soud Plzeň - město zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 23. 6. 1998, jímž Okresní soud Plzeň - město uložil žalobkyni pořádkovou pokutu. Uzavřel, že soudu nebylo nedoloženo, že by odvolání zástupce žalobkyně nepodal včas z omluvitelného důvodu. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni toto usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 971/98-85 potvrdil poté, kdy se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně že v řízení nebylo doloženo, že by zástupce žalobkyně poté, co dne 24. 7. 1998 převzal usnesení o uložení pořádkové pokuty, nebyl z omluvitelného důvodu schopen podat proti tomuto usnesení odvolání včas.

Usnesením ze dne 2. 10. 1998 č.j. 24 C 356/95-73 Okresní soud Plzeň - město nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků s tím, že žalobkyně nedoložila své majetkové, sociální a osobní poměry a tudíž neprokázala oprávněnost své žádosti. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni toto usnesení soudu prvního stupně usnesením ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 972/98-88 potvrdil s konstatováním, že žalobkyně své poměry ani dodatečně soudu neobjasnila.

Proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 970/98-82, č.j. 13 Co 971/98-85 a 13 Co 972/98-88 podala žalobkyně dovolání. Ohledně usnesení č.j. 13 Co 970/98-82 namítala, že její odvolání proti usnesení o uložení pořádkové pokuty nemohlo být správně hodnoceno jako opožděné, když toto usnesení nebylo ani žalobkyni, ani jejímu zástupci nikdy řádně doručeno. Žalobkyně se totiž v době jeho doručování zdržovala ve Francii a její zástupce byl v této době léčen na lůžku v nemocnici", takže se v místě doručení prokazatelně nezdržoval. Proti usnesení odvolacího soudu č.j. 13 Co 971/98-85 argumentuje žalobkyně tím, že o jednání Okresního soudu Plzeň - město 23. června 1998 vůbec nevěděla, neboť nedostala žádné předvolání a ani její právní zástupce ji o něm vůbec nevyrozuměl, jak sám přiznal při následujícím ústním jednání". S usnesením odvolacího soudu č.j. 13 Co 972/98-88 žalobkyně nesouhlasí proto, že odvolací soud nevzal v úvahu, že žalobkyně žije trvale ve Francii a již z toho je zřejmé, že nemá žádné koruny, ani žádný jiný majetek v České republice, jímž by mohla uhradit soudní poplatek"; náklady cest do České republiky, které jsou v usnesení odvolacího soudu připomínány, jí hradí matka. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud všechna tři dovoláním napadená usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu" zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále opět jen o.s.ř." - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Zjistil, že dovolání byla podána v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) oprávněnou osobou (účastnicí řízení) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).

Dovolání směřující proti usnesením ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 971/98-85 a 13 Co 972/98-88, jimiž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, nejsou přípustná.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu právního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

V posuzovaném případě žalobkyně napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu č.j. 13 Co 971/98-85 a č.j. 13 Co 972/98-88, kterými byla potvrzena usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty a o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti těmto usnesením neplyne ani z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/, b/ c/, e/ nebo f/ o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti těmto usnesením odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení § 239 o.s.ř. nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nejsou splněny již proto, že nejde o potvrzení usnesení ve věci samé; nadto odvolací soud ve výroku žádného z uvedených usnesení přípustnost dovolání nevyslovil a dovolatelka ani návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před jejich vydáním neučinila.

Vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nejsou dovolatelkou v souvislosti s vydáním usnesení č.j. 13 Co 971/98-85 a 13 Co 972/98-88 vytýkány, ani s obsahu spisu nevyplývají.

Protože napadená usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 971/98-85 a 13 Co 972/98-88 netrpí žádnou z vad vyjmenovaných v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. nejsou dovolání proti nim přípustná, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně směřující proti těmto usnesením odvolacího soudu aniž se mohl jimi mohl věcně zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.Ve smyslu ustanovení § 243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovoláních rozhodl bez jednání.

Přípustnost dovolání směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 970/98-82, jímž bylo odmítnuto jako opožděné usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 23. 6. 1998 č.j. 24 C 256/95-65 je dána ustanovením § 238a odst.1 písm. e/ o.s.ř.

Námitky žalobkyně uplatněné v souvislosti s dovoláním směřujícímu proti usnesení odvolacího soudu č.j. 13 Co 970/98-82 lze po obsahové stránce podřadit dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., mířícímu na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu je vadné.

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování mimo jiné tehdy, jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, přičemž byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci práva.

Z obsahu spisu plyne, že usnesení, jímž soud prvního stupně uložil žalobkyni pořádkovou pokutu ve výši 2.000 Kč, bylo zasláno adresátovi B. G. na adresu Ž., P. Zásilka byla uložena na poště P. dne 17. 7. 1998 a vyzvednuta dne 24. 7. 1998; doručenka od této listovní zásilky je opatřena nečitelným podpisem, který podle sdělení advokáta není jeho podpisem. Odvolání proti tomuto rozhodnutí, datované dnem 18. 8. 1998, bylo podáno osobně" na Okresním soudu Plzeň - město dne 19. 8. 1998.

Podle § 46 odst. 1 o.s.ř. adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Podle § 46 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle § 48 odst. 3 o.s.ř. písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověřeni přijímáním zásilek.

Z doručenky od listovní zásilky obsahující mimo jiné odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně č.j. 24 C 356/95-65 je zřejmé, že byla doručována zástupci žalobkyně, aniž by na doručence bylo uvedeno, že je mu doručována jako advokátovi"; nelze proto vyloučit, že ačkoli při doručování této listovní zásilky mělo být postupováno podle ustanovení § 48 odst. 3 o.s.ř., byl zvolen postup stanovený ustanovením § 46 odst. 2 o.s.ř., který by obstál - přes jeho nesprávnost - pouze v případě, že usnesení bylo doručeno zástupci žalobkyně osobně (v takovém případě by totiž nesprávný postup neměl vliv na řádné doručení zásilky adresátovi). Zástupce žalobkyně však převzetí usnesení popírá s tím, že se v době doručování v místě nezdržoval a podpis, jímž je doručenka opatřena, není jeho vlastnoručním podpisem.

Za situace, kdy nebylo ověřeno tvrzení zástupce žalobkyně, že usnesení soudu prvního stupně dne 24. 7. 1998 nepřevzal a kdy nebylo zjišťováno, zda toto usnesení převzala některá z osob uvedených v ustanovení § 48 odst. 3 o.s.ř., nelze spolehlivě učinit závěr, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalobkyni doručeno. Vycházel-li odvolací soud při posuzování včasnosti odvolání ze zjištění, že usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 23. 6. 1998 č.j. 24 C 356/95-65 bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 24. 7. 1998, vzal za prokázanou skutečnost, která nemá oporu v provedeném dokazování a je přitom významná pro rozhodnutí věci při aplikaci práva, konkrétně při posouzení včasnosti odvolání ve smyslu ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř.

Z hlediska dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. proto nelze usnesení odvolacího soudu ze dne 12. 11. 1998 č.j. 13 Co 970/98-82 hodnotit jinak, než jako nesprávné. Dovolací soud jej proto usnesením (§ 243b odst. 5 věta za středníkem o.s.ř.) zrušil a věc vrátil v tomto směru Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. května 2001

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.

předsedkyně senátu