21 Cdo 2688/2003
Datum rozhodnutí: 03.03.2004
Dotčené předpisy: § 151g předpisu č. 40/1964Sb., § 241a odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 132 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 133 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb., § 135 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




21 Cdo 2688/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) V. Č., 2) M. P., oběma zastoupeným advokátkou, o nepřípustnost prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp.zn. 4 C 29/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. září 2003 č.j. 15 Co 345/2003-110, takto:

Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že "prodej zástavy - nemovitostí - domu čp. 44 - občanská vybavenost na parcele č. 153, st. parcely č. 153 o výměře 374 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, vedených na LV č. 1478 pro k.ú. K. u R. u Katastrálního úřadu P. ve vlastnictví žalobkyně, je nepřípustný". Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaní ji dopisem ze dne 14.12.2001 upozornili, že hodlají jako zástavní věřitelé navrhnout provedení nedobrovolné dražby podle ustanovení § 36 a násl. zákona č. 26/2000 Sb. prodejem nemovitostí žalobkyně k vymožení zajištěné pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 8.3.1994. Uvedené zástavní právo je však již promlčené, neboť splatnost zajištěné pohledávky nastala dne 30.3.1994 a promlčecí doba k vykonání zástavního práva uplynula dnem 31.3.1997. Žalovanými zamýšlená nedobrovolná dražba je proto nepřípustná.

Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 24.6.2002 č.j. 4 C 29/2002-32 určil, že "prodej zástavy - nemovitostí domu čp. 44 - občanská vybavenost na parcele č. 153, st. parcely č. 153 o výměře 374 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, vedených na LV č. 1478 pro k.ú. K. u R. u Katastrálního úřadu P. dle zástavní smlouvy ze dne 8.3.1994, která byla uzavřena mezi V. Č., M. M., M. P. jako zástavními věřiteli a M. Š., J. Š. jako zástavními dlužníky, je nepřípustná", a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13.150,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. W. Z výsledků dokazování dovodil, že splatnost zástavním právem zajištěné pohledávky nastala dne 31.3.1994 a že od tohoto dne začala běžet tříletá promlčecí doba k uplatnění zástavního práva, neboť v něm mohlo být vykonáno poprvé. Protože promlčecí doba uplynula dnem 31.3.1997 a protože k promlčení zajištěné pohledávky a zástavního práva došlo současně, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Zástavní právo vzniklé k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 8.3.1994 je promlčené, a proto je prodej zástavy k jejímu vymožení nepřípustný.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9.10.2002 č.j. 15 Co 387/2002-46 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že právo žalovaných domáhat se zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě vzniklo až dnem účinnosti zákona č. 26/2000 Sb. (dnem 1.5.2000) a že tedy běh tříleté promlčecí doby k jeho uplatnění dosud neskončil. Soudu prvního stupně odvolací soud současně uložil, aby se v dalším řízení zabýval otázkou promlčení zajištěné pohledávky.

Okresní soud Plzeň - sever poté rozsudkem ze dne 29.4.2003 č.j. 4 C 29/2002-68 zamítl žalobu na určení, že "prodej zástavy - nemovitostí - domu č.p. 44 - občanská vybavenost na parcele st. p. č. 153 a pozemku st. p. č. 153 o výměře 374 m2 zapsaných na LV č. 1478 pro k.ú. K. u R. u Katastrálního úřadu P. ve vlastnictví žalobkyně, je nepřípustné", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 41.946,- Kč k rukám advokátky JUDr. H. K. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaní mají vůči žalobkyni splatnou pohledávku zajištěnou zástavním právem a že žalovaní "splnili podmínky ustanovení § 36 odst.2 zákona č. 26/2002 Sb." (správně zákona č. 26/2000 Sb.). I když jak pohledávka žalovaných vůči žalobkyni, tak i zástavní právo ji zajišťující jsou promlčeny, není promlčeno právo žalovaných domáhat se uspokojení své pohledávky v nedobrovolné dražbě. Žaloba proto nemůže být důvodná.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3.9.2003 č.j. 15 Co 345/2003-110 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že "prodej zástavy - nemovitosti domu č.p. 44 - občanská vybavenost na parcele č. 153, st. parcely č. 153 o výměře 374 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, vedených na LV č. 1478 pro k.ú. K. u R. u Katastrálního úřadu P. dle zástavní smlouvy ze dne 8.3.1994, která byla uzavřena mezi V. Č., M. M., M. P. jako zástavními věřiteli a M. Š., J. Š. jako zástavními dlužníky, je nepřípustný", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 41.946,- Kč k rukám advokátky JUDr. H. K. a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobkyně zaplatila dne 16.6.2003 oběma žalovaným a Mgr. D. M. (právní nástupkyni dalšího věřitele) částku 1.260.000,- Kč jako obvyklou cenu zástavy a že žalobkyní uplatněné nové skutečnosti a důkazy s tím spojené jsou ve smyslu ustanovení § 205a odst.1 písm.e) o.s.ř. v odvolacím řízení přípustné, neboť nastaly až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Protože právo žalovaných na uspokojení ze zástavy vzniklo před účinností zákona č. 165/1998 Sb., dovodil odvolací soud dále, že zánik zástavního práva je třeba v projednávané věci posuzovat podle právní úpravy účinné do 31.8.1998 a že podle tehdy platného ustanovení § 151g občanského zákoníku zástavní právo zaniklo, složil-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci. Cenou zastavené věci se rozumí cena obvyklá, "tzv. tržní, tedy taková, která představuje reálně dosažitelnou hodnotu zastavené nemovitosti při smluvním převodu či v dražbě v daném místě a čase". Takovou cenu zjistil odvolací soud ve výši 3.780.000,- Kč z posudku znalce Ing. J. R., který byl pořízen "pro účely dražby dle zákona č. 26/2000 Sb.", když "žádný z účastníků výši takto zjištěné ceny nezpochybnil". Protože složením ceny zástavy zaniklo zástavní právo, nemůže být proveden ani prodej zástavy.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají, že určení obvyklé ceny nemovitosti je spojeno s posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, a že proto zjištění takové ceny vyžaduje provedení důkazu posudkem znalce, kterého ustanoví soud. Odvolací soud při zjištění obvyklé ceny zastavených nemovitostí vyšel z posudku vypracovaného znalcem Ing. J. R., i když s ním provedl (a bylo možné provést) jen "listinný důkaz". Jeho názor, že "žádný z účastníků výši takto zjištěné ceny nezpochybnil", není správný, neboť žalovaní nesprávně zjištěnou cenu zástavy namítali již ve vyjádření k odvolání a "písemně uplatněné námitky mají stejnou účinnost jako námitky přednesené". Protože závěr odvolacího soudu o ceně zástavy nemá oporu v provedeném dokazování, žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že právo zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy vzniklo podle zjištění soudů v roce 1994 - podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb. a č. 264/1992 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1994 (dále jen "obč. zák.).

Zástavní právo zaniká mimo jiné tehdy, složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci (srov. § 151g obč. zák.). Cenou zastavené věci uvažovanou v ustanovení § 151g obč. zák. je třeba rozumět - jak správně naznačil též odvolací soud - obecnou (obvyklou) cenu, tj. cenu, za kterou by bylo možné prodat (koupit) v daném místě stejnou, popřípadě obdobnou zástavu na tuzemském trhu.

Odvolací soud dospěl k závěru, že obecná (obvyklá) cena zastavených nemovitostí činila 3.780.000,- Kč. S dovolateli je třeba souhlasit v tom, že uvedené skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování.

Podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze dovolání, které je přípustné mimo jiné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř. (a tak je tomu v projednávané věci), podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.

Skutkové zjištění o tom, že cena zastavených nemovitostí činila 3.780.000,- Kč, odvolací soud učinil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - z posudku znalce Ing. J. R. pořízeného "pro účely dražby dle zákona č. 26/2000 Sb.", kterým provedl důkaz podle ustanovení § 129 o.s.ř., když současně přihlédl k tomu, že "žádný z účastníků výši takto zjištěné ceny nezpochybnil". Z obsahu spisu však vyplývá, že výši ceny zastavených nemovitostí uvedenou v posudku znalce Ing. J. R. žalovaní za odvolacího řízení "zpochybnili"; učinili tak ve svém vyjádření k odvolání podanému žalobkyní proti rozsudku soudu prvního stupně, v němž mimo jiné uvedli, že "s cenou stanovenou posudkem ing. R. nesouhlasí, protože neodpovídá cenovým relacím v místě nemovitostí", že "konzultovali jeho závěry a výpočty s jiným znalcem, který jejich názor, že obvyklá cena zástavy je podstatně vyšší, potvrdil" a o ceně zástavy "bude muset být vypracován znalecký posudek znalcem, kterého stanoví soud". I když při jednání před odvolacím soudem, které proběhlo dne 3.9.2003, žalovaní své námitky proti posudku znalce Ing. J. R. - jak je zřejmé z obsahu protokolu o tomto jednání - nezopakovali, měl je odvolací soud vzít při svém rozhodování v úvahu a náležitě se s nimi (zejména v odůvodnění svého rozhodnutí) vypořádat.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud při hodnocení důkazu listinou - posudkem znalce Ing. J. R. pominul poznatky, které vyplynuly (vyšly za řízení najevo) z vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně, a ve svém rozhodnutí se s nimi nevypořádal a že naopak - v rozporu s obsahem spisu - vycházel z předpokladu, že "žádný z účastníků" výši ceny zastavených nemovitostí uvedenou v tomto posudku "nezpochybnil", nemá zjištění odvolacího soudu o ceně zástavy oporu v provedeném dokazování.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. března 2004

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu